1. kapitola - Poupě

1. KAPITOLA - POUPĚ

Will sebou trhla a posadila se. Zatápala po lampě, zatímco budík vyzváněl dál a dál. Trvalo zdánlivě celou věčnost, než se ji ho podařilo zamáčknout. Ručičky ukazovaly půl třetí ráno. Neprobudil ten rámus mámu? Ne, všechno se zdálo být v pořádku, v bytě panovalo ticho. Podlaha studila a podle teploměru za oknem bylo venku pod nulou. Will si natáhla tlusté ponožky a chvatně potichoučku vyklouzla z ložnice do obýváku. Váhala, jestli si troufne rozsvítit světlo. Nejlepší asi bude vzít si baterku rozhodla se nakonec.

Záblesky světla tančily po pohovce a televizi. Byl to divný pocit, plížit se takhle vlastním bytem jako zlodějka. Will namířila světlo k okenímu rámu, pak jim přejela nahoru podél trnitého stonku a napjatě si prohlížela kaktus zvaný Králona noci. Rozkvete konečně dnes v noci? Will čekala a čekala.

,,Ne," zašeptala zklamaně. Kaktus vypadal jako vždycky - měl spoustu trnů, rostl nakřivo a byl děsně ošklivý. Pupen byl velký jako hrnek na čaj, takže květ je určitě ohormný.

Willina máma dostala kaktus od jedné přítelkyně, která už na něj neměla místo. Původní majitelka tvrdila, že kvete pouze jednou za dvanáct let, a to výhradně jednu noc. Očekávání údajně velikého, nádherného, omamně vonícího květu bylo teď pro mámu stejně vzrušujicí jako pro Will.

Byl to boj, vstát znovu o pár hodin později když budík podruhé zazvonil. Will ještě v polospánku doklopýtala do koupelny. Dlouho stála a zírala na svůj obraz v zrcadle. Vypadal skoro tak unaveně jak se cítila. Na smrt bledá holka s ucouranými vlasy a pytly pod očima.

,,Snídaně je hotová! Will, co tam prosím tě děláš tak dlouho?"

Will vyplázla na tu nánu v zrcadle jazyk a smyla ji spoustou mýdla a studenou vodou. U snídaně se před mámou zmínila, že v noci hlídala, ale poupě že se k ničemu nemá.

,,Dává si na čas," řekla máma. ,,Ale vzbudila bys mě, kdyby kaktus rozkvetl, viď?"

,,No jasně," potvrdila Will, ,,jenže co myslíš, jak dlouho to může trvat? Kontroluju ho už třetí noc a pak ráno vstávat, to je teda děs běs."

,,Jsi úplně zelená, Will. Není ti špatně? Neměla bys takhle v noci vstávat. Vem si tyhle vitaminy, počkej, ještě ti dám navíc céčko."

Will poslušně spolkla tabletky a vzala si sklenici pomerančového džusu, kterou ji máma podala. Na stole byl i mrkvový džus a va druhy fazolových klíčků a výhradně tmavý, celozrnný chleba. Máma byla před pár týdny na kurzu o zdravé výživě, a tím pádem se u nich značně změnil jídelníček.

,,Jestli chceš, můžu dnes v noci vstát já, abychom ten květ neprošvihly," navrhla máma.

Ale Will zakroutila hlavou. Chěla být u toho jako první. To už by nebylo ono, kdyby ji máma vzbudila.

,,Nejsem malá holka, mami. Nemusíš se o mě pořád tak bát."

První vyučovací hodina ten den dopadla dobře. Měli dějepis a látka Will připadala zajímavá. Ovšem druhou hodinu byla matematika a najednou se zdálo nemožné udržet oči otevřené.

Cornelia do Will ze strany strčila a zasyčela:,,Will, vzbuď se! Co jsi dělala v noci?"

,,Dívala jsem se na kytky," svěřila se Will šeptem. Cornelia ji věnovala naštvaný pohled v hlubokém přesvědčení, že si z ní Will utahuje.

,,No fakt! Na královnu noci!"

Tentokrát po ní pro změnu šlehla dotčeným pohledem učitelka. Nejlepší bude soustředit se na rýsování kružnic a elips. O chvíli později nakreslila Will vysoký, křivý kaktus s obrovským květem na vršku. Šoupla obrázek před Cornelii, která z toho byla patrně dokonale popletená.

Až teprve o přestávce se naskytla příležitost, aby jí Will všechno náležitě objasnila. Cornelia poslouchala s hlavou nachýlenou na stranu a výklad ji očividně zajímal čím dál víc.

,,Jedině v noci?" opakovala. ,,To je teda senzace! To jsem ještě nikdy neslyšela. Mohla bych ho vidět? vážně bych se ráda dozvěděla o kaktusech něco víc."

,,No, snad by to šlo," pokrčila Will rameny,

,,i když to možná bude kapku složitější. Chápeš budeš u nás muset přespat. A kdoví kterou noc se to stane..."

Později si na ten rozhovor vzpomněla. Nepřála si, aby k nim Cornelia přišla a zůstala přes noc. A nemohla přijít na to, proč.

,,Chci být u toho sama," došlo jí, ,,proto." Z jakýsich důvodů, které nedokázala vysvětlit ani sama sobě, chtěla být Will jediná s Královnou noci, až rozkvete. Samozřejmě bude muset vzbudit mámu, aby si to taky užila. Ale máme, to je něco jiného. A svým nejasným způsobem to bylo zkrátka důležité, spatřit květ jako první a být s ním na chvíli sama.

Totiž, jestli vůbec někdy vykvete, pomyslela si Will nešťastně. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby pupen uvadl a upadl. To by teda bylo typické.

Běžela hodina za hodinou. Will postrádala veškerý elán a vyučování se nekonečně vleklo. Vlastně už je to dost dávno, co ji to ve škole bavilo. Jak o tom tak přemýšlela, poslední dobou to byla většinou nuda. Dny klouzaly mezi prsty jako korálky v náhrdelníku: snídaně, škola, plavání, domácí úkoly. Denodenně. Věčně to samé.

Ve škole ji komandují učitelé, na plavání trenér. Doma ji komanduje máma.

Výuka, laborky, úkoly. Koupit chleba a cestou domů vyzvednout máme kabát z čistírny. Ustlat si postel, vytáhnout nádobí z myčky, vyluxovat předsíň. Pořád je co dělat. Tolik nudných věcí.

Už ani na tom plavání není žádná legrace, pomyslela si Will sklíčeně a dál vybírala cvičebnice na dnešní domácí úkoly. Nejradši by místo plavání zalezla do postele.

Jenže Will slíbila, že ná trénink příjde. Nechtěla trhat partu. Dnes se mělo rozhodnout, kdo pojede na prázdninové plavecké soustředění, a trenér Karl Deplersun by se zlobil, kdyby nepřišla.

Přetáhla si plovací čepici přes uši a brebentění v šatně částečně ztichlo. Will se obvykle v nasazování čepice vyžívala, ale dnes jen rychle mrkla do zrcadla, když ho míjela. Fakticky je to jen kus pitomé gumy a člověk se v ní cítí jako v bublině, aspoň když má mizernou náladu.

Will skočila po hlavě do bazénu a pod vodou vyrazila dlouhými tempy. Pod hladinou se ocitla v jiném světě: v zajetí vodních proudů a obklopena bílými dlaždicemi, které voda zbarvovala do modrozelena a zkreslovala jejich tvar. Vířivé bublinky se rozlétávaly od nohou. Svíjející se stíny plovoucích těl. Will doplavala pod vodou až na druhou stranu bazénu. Teprve tam vystrčila hlavu z vody a nadechla se.

Píšťalka trenéra prořízla chlórem nasycený vzduch. To byl signál pro plavkyně, aby zamířily ke schůdkům a vylezly na okraj bazénu.

,,Nahoru, dámy," volal pan Deplersun a jeho hlas se ostře odrážel od vykachlíkovaných stěn.

,,Pojďte ke mně!"

,,Dnes hodláme zjistit, kdo si zaslouží jet o prázdninách na plavecké soustředění," pokračoval, ,,a chci po vás, abyste ze sebe vydaly všechno, co ve vás je. Začneme od A! Andersenová, Andrewsová, Appletonová!"

,,To je děs," mumlala potichu holka vedle Will.

,,Když se jmenuješ Sandresová, přijdeš vždycky na řadu až poslední."

,,Mimochodem," ozvala se Will, ,,jako Vandomová jsem až za tebou. Ale jinak s tebou souhlasím, je to pruda."

Povzdechla si a zabalila se do ručníku. U bazénu se najednou udělala zima. Bude mít velké štěstí, jestli nechytí rýmu. Do vody směly výlučně ty, které trenér vyvolal jménem. Ostatní se v plavkách a ručnících krčily na tribuně.

Williny myšlenky se rozutekly, zatímco seděla a čekala, až na ni přijde řada. Čím dál víc ji přitahovala představa, jaké by to bylo, kdyby odešla z domova. Moct si tak o všem rozhodovat sama! Mámu má moc ráda, v tom to není... ale je toho tolik, co nesmí dělat. Tak například, být vzhůru dlouho do noci nebo vyrazit na pár dní někam s kamarády. Will dlouho škemrala, aby ji máma dovolila let v létě na slavný hudební festival. Jenže máma usoudila, že festival je moc daleko a trvá moc dlouho. A že je na to Will moc mladá.

Nadosmrti budu moc mladá! Běsnila. Každopádně to tak v dané situaci vypadalo. Moc mladá na to, vyjít si na muziku, moc mladá na okouknutí nové diskošky ve městě. Moc mladá na všechno.

Konečně Will přišla na řadu. Do té doby na tribuně pořádně ztuhla a padla na ni únava. Srolovala si plovací čepici dolů přes uši a čekala na trenérův hvizd. Teď! Pokaždé plavaly čtyři naráz a tohle byla poslední skupina. Po čtyřech bazénech musely změnit plavecký styl. Will šla nejlíp prsa, zato úporně zápasila s motýlkem. Hned po pár bázénech cítila, že ji to nejde moc dobře. Byla utahaná a nesoustředěná, právě tak jak ve škole. Ale bojovala zuřivě dál a skončila na třetím místě. Když vylezla po schůdkách z bazénu, trenér vypadal ustaraně a kroutil hlavou. Podal jí ruku a pomohl jí nahoru.

,,Co je s tebou, Will? Zdá se mi, že jsi dnešní trénink odflákla."

Chtělo se jí říct, ne, tak to není, to jen... Jenže vlastně, co přesně? Bylo těžké popsat ten pocit nudy. Že všechno je prostě tak zdlouhavé a jednotvárné. Každý den totéž, i to plavání je nuda.

,,Nemůžu tě nechat jet, Will. Určitě mi rozumíš. Musíš víc trénovat a trochu výkonnostně povyrůst."

,,Ale pro vás, co zůstáváte doma, mám jiný úkol," pokračoval pan Deplersun a otočil se čelem ke zničenému zástupu poražených plavkyň, které se shlukly na okraji bazénu.

,,Plavecký klub pořádá zadarmo hodiny plavání pro šestileté. A každá z vás, dámy, bude dohlížet na jedno dítě a pomáhat mu v začátcích."

Co tím myslí, ,,povyrůst" , dumala Will cestou domů. Už nejsem žádné blbé mimino, ačkoli podle všeho se mnou všichni tak zacházejí.

A prázdniny jsou taky na pendrek-to bude zase jen hromada povinných nepříjemností. Bude pomáhat máme s jarním úklidem a pak taky zřejmě hlídat děti u bazénu. Všechno je to prostě tak neuvěřitelně nudné-a nikde žádné povyražení.