(Předem se chci omluvit za některé vulgární výrazy, ale jinak to sepsat nemůžu, ptotože jsme užívaly na 100%)
A je tu opět naše každoroční tradice! Ode dne 25.7 - 29.7.2016, proběhl už 6 slet Witch a opět v Níhově u mě doma! Je to až neuvěřitelné, jak ten čas od roku 2011, kdy jsme se poprvé všechny setkaly letí. A nyní se přesuneme na to, jak náš šestý srazík probíhal. První den našeho srazu začal před druhou hodinou, kdy za mnou jako první přijela Ája a hned jsme se přivítaly velkým objetím. Zavedla jsem Áju do jedné místnosti u mé babičky, ve které jsme po celou dobu našeho srazu měly spát. Ája si tam vybalila věci a šly jsme ke mně do pokoje, kde jsme kecaly o všem možném a zároveň netrpělivě čekaly, až odbije 14:45, kdy jsme se společně s moji mamkou vydaly na nádraží pro zbytek naší super skvělé party. Když jsme s Ájou přišly na nádraží, tak vlak už byl na odjezdu a směrem k nám chodili lidé, ale holky jsme nikde neviděly. V ten moment jsem opravdu velmi strnula a hlavou se mi začaly honit myšlenky, že se něco stalo. Chtěla jsem holkám hned volat, ale než jsem stačila vytočit číslo, tak Áju napadlo se podívat za budku. A vida! Najednou se z pozadí budky ozvalo ,,baf" a všechny s rozzářenými tvářemi jsme se rozutekly směrem k sobě a jednotlivě se začaly objímat. V ten okamžik jsem měla radost nejen z toho, že holky po roce opět vidím, ale zároveň jsem si i oddechla, že ke mně dorazily v pořádku. A hurááá, už jsme v plné sestavě, je nás pět a vše může konečně začít!! A taky začalo!! Nejprve si holky vybalily věci a chvíli si vydechly z náročného celodenního cestování. Mezitím mi popřály k narozeninám, které jsem měla den před srazem. Dostala jsem od holek šampaňské s příchutí brusinek. Měla jsem opravdu velkou radost, že si na mě vzpomněly :). Pak jsem holky vzala k nám a rozdělala šampaňské. Musely jsme přece pořádně zapít začátek našeho srazu a mé narozeniny. Ještě jsem holkám dala víno, které mi zbylo v ledničce a buchtu k zakousnutí k tomu :D. No, pak následovala televize a pozorování různých "kravinek" na YouTube. Byly to většinou parodie a jedny velké divy světa. Řeknu Vám, že jsme se opravdu nasmály!! Když už byl večer, jako by se všem začala vracet zase energie a rozhodly jsme se, že půjdeme na Omegle dělat kraviny. Narazily jsme si na palice kšiltky se slunečními brýlemi a už se jelo. K tomu všemu se pustila ,,rapová hudba" a následovalo zapnutí webky. Jak jinak se dalo čekat, že jsme na Omegle pořád dokola narážely na nadržená prasátka. I to nás neodradilo a pořád jsme tancovaly před webkou a dělaly srandičky. Řeknu Vám, že nás to tancování a pobíhaní kolem docela zapotilo :D. Ale zase jsme se bavily skvěle a nechtějte ani vědět, co následovalo dál. MALINA. To byl gól. Na fake účet na FB Áji poslal jeden primitivní člověk svá intimní videa. Bylo to fakt k smíchu, ale někdy mi to přišlo spíše k pláči, protože inteligence některých lidí téhle doby je opravdu děsivá. O tom víme všechny svoje a myslím si, že to v našich pamětí zůstane snad napořád, takže tu o tem víc psát nemusím :D.
Následující den jsme nazvaly "sportovním dnem". Po snídani a obědě jsme měly ještě chviličku pauzu, potřebovaly jsme strávit jídlo :D. Volný čas jsme využily prostřednictvím různých sociálních sítích, jako je Facebook a Instagram, kde jsme koukaly na zahraniční fanoušky/sběratele W.I.T.C.H. a nechaly se kochat obdivem jejich úžásných sbírek Witch věcí. To mě přimělo k tomu, holkám ukázat, co přibylo za ten rok mně a bylo toho opravdu hodně. Musela jsem se pochlubit i kompletní sbírkou mých časopisů Witch Styl. Nojonooo, to jsem prostě celá já. Strašně si na tom sběratelstvím zakládám, ale aspoň jsme si s Verčou hezky připomněly a zároveň vzpomínaly, co v těch časopisech bylo za dárky. A už nastal konečně čas na to začít sportovní den. Natahaly jsme do parku činky a už mohl začít náš workoutek :D Ale před tím jsme šly skákat v podstatě dřepovat na studnu a pouštěly si k tomu písničky. Dunělo to hodně a kolemjdoucí lidi na nás čuměly jako na blázny :D. Však nevadííí. No a pak jsme začaly konečně používat činky a tak nějak posilovat nohy, ruce, záda atd.. Až jsme to všechno dokončily, vydaly jsme se běžet moji 7km trasu a pak velkou cákačku v bazénu, kde jsme se rozhodly udělat vír. Byla to opravdu sranda a zabily jsme tím celé odpolede. Už chyběla jen večerní regenerace a tak jsem pustila do TV "Srbski film" a až skončil jsme šly spát, protože třetí den následoval výlet do Brna. Vstávaly jsme docela brzo a jen vím, že jsem celou noc nemohla spát a všechny jsme nemohly sejít schody, protože nás bolel celý člověk.Když už jsme se nachystaly, tak nás moje mamka zavezla na nádraží a výlet do Brna mohl začít. Řeknu Vám, že jsme po cestě a i tak celkově potkávaly samé "pobudy". Jeden ve vlaku nám dokonce řekl: ,,Ahoj koťátka". Jako co to je? Raději neřešit. Na nádraží jsme se měly sejít s našim fanouškem (jestli Peťu můžu tak nazvat) a všichni jsme jeli do Olympie do kina (řeknu vám, že v tom buse bylo dost těsno), nesnáším stísněné prostory. Ale nejprve jsem já, Olča a Ája zavítaly do Starbucksu na frappé. S Ájou jsme si daly jahodu a Olča s příchutí kávy a už se mohlo společně jít na film "Hledá se Dory". Jako čekala jsem od toho filmu víc, ale nebylo to zas tak špatný, jen prostě jedička byla lepší. Po filmu všem vyhládlo a tak jsme šli hledat nějakou restauraci. Když jsme jednu našli a podívali se na ty ceny, to se nám sakra protočily panenky. Zvedli jsme se od stolu a nenápadně se snažili vyplížit k východu, aby si nás nikdo nevšiml, protože by to bylo trapné, že jdeme pryč. Bohužel si toho všimli. Raději neřešit. Ale zato jsme našli lepší restauraci, kde jsme si objednali dvě pizze. Ještě musím dodat to, že jsme všichni byli posedlí mytím ruk, protože prý v Brně řádí žloutenka. Čistili jsme i příbory a číšník na nás koukal divně, ale prevence ... je prevence!!! Ještě jsme zavítaly s holkama do DM na kosmetiku. Něco jsme si nakoupily. Jeli jsme ještě do Vaňkovky, kde jsme si s Ájou koupily kryt na iPhone. Cestou jsem potkávali hodně zvláštní lidi, hlavně Araby a tak nás prostě napadlo je fotit. U autobusu Arab, v Tally Weijl zahalený Arabky, bezďák s flétnou v podchodu, další bezďák s čipsy a pak další divný týpky. Chtělo to ještě nějakou energii na cestu domů, tak jsme zašli na Red Bull (můj oblíbený drink), ale Olča si dala teda kafe. Bylo to docela divný, když si všichni koupili tmavě modrý a já jako jediná světle modrý :D. Pak jsme se musely všechny s Peťou rozloučit a stihnout poslední vlak domů do Níhova. Přijely jsme kolem deváte hodiny večer, takže výlet nám zabral celou středu. Když jsme unavené se šly konečně uložit, tak jsme ještě kecaly, bylo docela vtipné, že jsem vždy jako první vytuhla já a když holky mluvily, tak jsem nic neslyšela :D. Předposledním dnem jsme se chtěly jít fotit a tak jsme vyzkoušely naše nové produtky, které jsme si koupily a mohlo se jít pít na Kiosek. Objednaly jsme si kofolu a Verča, Olča a Ája smažené bramboráky. Pak ještě jednu společnou colu s rumem, frisco a jedno velký pivo. Do toho piva jsme daly brčka a vypadalo to opravdu velmi vtipně. Pivo se třema brčkama :DDD. Na Kiosku jsme potkaly taky dost odlišných stvoření, které Ája prostě musela vyfotit na památku. Hlavně ožralci a poslouchání těch sraček, co mleli stálo za moc. :D. Nasmály jsme se dost. Když nastal náš poslední společný večer, tak jsme se šly fotit k rybníku. Fotky se nám moc povedly a můžu říct, že to bylo opravdu crazy. Když jsme přišly domů, tak jsme si před spaním ještě povídaly a já zase vytuhla jako první. Achjo :D Poslední den se vstávalo hodně brzy, protože holky musely stihnout vlak. S Ájou jsme šly holky doprovodit na autobus, loučení proběhlo bez slz, jelikož máme do konce práznin naplánovaný ještě jeden sraz. Ája u mě byla do 5hodin, než pro ni dojel táta, tak jsme se pustily do editování našeho srazového videa. Když přijel pro Áju táta, s objetím jsme se rozloučily a tak pro mě a všechny skončil náš poslední den. Na závěr bych chtěla jen říct, že jsem strašně moc ráda zato, že jsem si kdysi založila tento blog a našla si cestu k Witch. Nebýt toho, tak nepoznám takové skvělé lidičky jako jsou oni. Mám je moc ráda a jsem ráda za takovou skvělou a sehranou partu. Hodně z Vás se mě ptá, jak to mám vůbec s Witch. K tomu se mohu vyjádřit jedině tak, že tento nádherný příběh o strážkyních sítě, které chrání svět před zlem se staly mou velkou srdeční, ale i citovou záležitostí. Na nic jiného z dětsví nemám tolik vzpomínek, tak jako na Witch. Jsou v mém srdci a navždy budou. Díky nim mám plno nádherných vzpomínek, zážitků a dokonce i opravdových přátel. Sbírám Witch pořád, protože jim patří velké díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat