8. kapitola - Arquvara

8. KAPITOLA - ARQUVARA

Bledé stíny a matné obrysy se pomalu vytratily a místo nich se všude kolem objevily syté barvy, intezivní vůně a pohybující se postavy. Zdejší bujná krajina zářila jasnou zelení, jako by tu každý den pršelo. Na rozdíl od Heatherfieldu, kde na podzim opadávaly stromy, tu bylo listí v největším rozpuku.

,,Je tu nádherně," pravila zasněně Hay Lin, zhluboka se nadechla a zavřela oči. ,,Vzduch je tak svěží. Je to ta země z tvých snů?"

Irma se podívala na Anua, který obezřetně nasával nové pachy.

,,Nevím," odvětila. ,,Jeho myšleny jsou příliš zastřené, ale zdá se, že se tu cítí dobře... Je to jeho domov, odsud pochází."

Irma se usmála, jako by ji Anuovy myšlenky rozveselily.

Slunce stálo vysoko nad obzorem a stromy podél cesty vrhaly dlouhé stíny.

,,Všechno je tu tak... šťavnaté," podotkla Cornelia. Tu si něčeho všimla.,,To je divná kytka."

Klekla si a kvítek utrhla. Lesklé modré okvětní lístky se pohupovaly v lehkém vánku. Zavřela oči a přivoněla si, ale vzápětí kytku odhodila a polekaně uskočila.

Anu zavyl, když spatřil, jak se květina rozpustila v tisíce maličkých vodních kapek, které se ihned vsákly do země.

,,Viděly jste to?" vyhrkla Cornelia. ,,Bylo to nějaké kouzlo."

Ostatní přikývly a znepokojeně se rozhlédly kolem.

,,Cítím to," pravila Irma, ,,působí tu vodní čarovná energie, ale jiná než ta moje."

,,Stejná jako v Heatherfieldu?" zeptala se Hay lin. ,,Jako voda, ale přitom ne tak docela jako voda?"

Irma přikývla a prudce se otočila. ,,Ta síla je všude kolem nás: v květinách, ve vzduchu, prostě všude. Je to tu jako v nějakém začarovaném vodním parku."

,,Mně se to tu nelíbí," pravila Taranee polohlasně, jako by se bála, že ji někdo uslyší.

,,Pomalu vyrazíme," prohlásila Irma, ,,ale pro jistotu se budeme vyhýbat všemu, co je z vody."

,,Jak poznáme, co je z vody a co ne?" zeptala se Taranee.

,,Nechte si trhání kytek do Heatherfieldu, jo?" odvětila Irma škádlivě.

Anu nasál vzduch a vydal se po cestičce.

,,Tím směrem je moře," poznamenala Hay Lin s úsměvem. ,,Copak neslyšíte, jak se vítr proháněl nad rozbouřenými vlnami?"

,,Ne!" zavrtěly hlavou.

,,Irmo, mám pocit, že tvůj nový přítel má něco společného i se mnou," rozesmála se Hay Lin.

,,Oba dokážeme číst ze vzduchu."

Irma pohlédla na psího kluka a usmála se. Zdálo se, že Hay Lin na něm také vidí něco dobrého - aspoň už na to nebyla sama. Když procházeli kolem košatého šípkového keře, Irma se lehce dotkla čerstvě rozkvetlých poupat a cítila, jak se na růžových plátcích chvějí kapičky vody.

,,Tyhle jsou taky plné vody," pravila a opatrně odhrnula větvičku z cesty.

,,Irmo, tohle se mi nelíbí," zašeptala Cornelia.

,,Bojíš se vody?" rýpla si Irma. Moc dobře totiž věděla, že Cornelia má panickou hrůzu z hluboké vody.

,,O to nejde..." odpověděla Cornelia nejistě.

,,Nevím, jestli ti to pomůže, ale můžeš si být jistá, že já se tu taky necítím zrovna bezpečně," prohlásila Irma.

Cornelia na ni vrhla překvapený pohled a pak se usmála.

,,Díky, to jsem potřebovala slyšet," pravila.

Její slova zahřála Irmu u srdce. Nestávalo se často, aby s ní Cornelia mluvila tak hezkým tónem. Dokázala sobě i ostatním, že umí taky někoho potěšit a ne pořád jenom vtipkovat. Měla z toho dobrý pocit. Možná bych to měla dělat častěji, pomyslela si. Nebo aspoň občas.

Pokračovali v cestě a zanedlouho se ocitli na kopci, odkud bylo vidět daleko přes louku až za hustý les. Vtom Will omylem šlápla do louže uprostřed pěšiny a vzápětí se ozval tichý zvuk, jako když někdo přejede prstem po hraně křišťálové sklenice. Jemný zvuk se zachvěl ve vzduchu a rozezněl v průzračný pronikavý tón.

,,Nech toho, Hay Lin!" sykla rozmrzele Cornelia.

Jakmile Hay Lin mávla rukou ve vzduchu, rozhostilo se hrobové ticho, ale dívky tušily, že už je příliš pozdě.

Z Anuova hrdla se vydral chraplavý skřek, jako by psí chlapec všemi smysly cítil to nesnesitelné napětí ve vzduchu. Zastavil se a s naježenou srstí a vyceněnými tesáky zíral před sebe.

,,Jestli udělá nějakou hloupost..." zahrozila Cornelia pěstí ve vzduchu.

,,Neudělá," přerušila ji Irma a postavila se mezi ni a Anua. ,,Jen se zoufale snaží zachytit nějakou myšlenku a je z toho celý zmatený a vystrašený. Vidím obraz vysokého muže s berlou ve tvaru hada."

Irma zavřela oči, ale pak je náhle zase prudce otevřela a pohlédla na ostatní.

,,A je to pryč. Nedokázal se udržet."

,,Jsi v pořádku?" promluvila Hay Lin vlídně na Anua a natáhla k němu ruku.

Psí chlapec se však po ní ohnal a Hay Lin polekaně uskočila.

,,No bezva!" prohlásila Irma přísně. ,,Konečně ti někdo začíná věřit a ty ho za to chceš pokousat?"

,,On za to nemůže," zašeptala Hay Lin, položila jí ruku na rameno a kývla směrem k louži, do níž před chvílí stoupla Will. Voda z kaluže proudila ze země nahoru a šikmo přes pěšinu a připomínala teď spíš pramen řeky. Když potůček míjel ohromné dívky, jeho zčeřená hladina se celá rozechvěla.

Pak se proud náhle zastavil a z milionů vodních kapek jim před očima vyrostla mužská postava. Stála před nimi s rukama zkříženýma na prsou a po chvíli dokonce otevřela oči.

Dívky zalapaly po dechu a vyplašeně začaly ustupovat.

Muž, který se tu zčistajasna objevil, si je bedlivě prohlížel pronikavě modrýma očima.

Irmu polil studený pot. To je ten člověk z mého snu, pomyslela si. Ten mrazivě ledovýma očima, co si hrál s tím malým klukem.

,,Kdo jsi?" zeptala se Will, ale odpovědi se jí nedostalo. Muž hleděl přímo na ni, ale přitom se zdálo, že ji vůbec nevidí.

,,Strážkyně!" zabručel po chvíli hlubokým hlasem. ,,Proč jsi k nám přivedla vyhnance?"

,,Poslal nás sem Věštec," odvětila Will.

,,Ticho!" okřikla ji vodní silueta a výhružně se naklonila nad skupinkou ohromených dívek.

,,Mluvím se Strážkyní... s nikým jiným."

,,Asi má na mysli tebe, Irmo," usoudila Hay Lin a postrčila Irmu před sebe.

,,Kdo jsi?" zeptala se Irma co nejklidnějším hlasem.

Postava se pousmála - jasně z Irmy cítila, jak je nervózní.

,,Představ si, že je to učitel Collins," zašeptala do ticha Will.

,,Děkuju, ale takové poznámky si můžeš odpustit," sykla Irma a podrážděně se na Will otočila.

,,Tak promiň," odvětila Will věcně. ,,Nejsi jediná, komu není zrovna do zpěvu."

,,Jsem Ponticas, králův rádce a strážce vodních sil," hromoval muž, až se v jeho útrobách rozvířila voda. ,,Proč se vrátil vyhnanec? Copak už našemu světu nezpůsobil dost bolesti a zármutku? Musela jsi ho sem přivést zpátky?"

Anu nenávistně zavrčel a pohledem se zavrtal do masy oživlé vody.

,,Jsme vyslankyně Věštce z Kondrakaru," prohlásila Irma rozhodně. ,,Žádáme..."

Vtom ucítila, jak jí do mysli pronikl obraz z Anuovy ztracené paměti. Ten člověk před nimi byl zároveň oním mužem s hadí berlou. Anuovy vzpomínky Irmu vyděsily. Neviděla nic konkrétního, jen stíny a útržky zběsilého útěku, pak toho muže, jak se nad ni naklonil a škodolibě se rozesmál... a nakonec temnotu.

,,Nemůžete o nic žádat! Tohle není váš svět," odpověděla postava. ,,Nemáte tu žádná práva!"

,,Chceme mluvit s králem Arquvary," nenechala se odbýt Irma.

,,To bohužel není možné. Král s královnou nyní prožívají velmi krušné období," pokračoval neoblomně. ,,Vládci Arquvary truchlí nad ztrátou svého syna, dědice královského trůnu. A to všechno kvůli téhle bestii!"

Vtom se Anu vymrštil a s vyceněnými zuby se vrhl muži přímo na krk. Voda se rozstříkala do stran a psí chlapec přistál čenichem na zemi. Zatímco se svíjel na cestičce a kňučel bolestí, z vodních kapek opět vyrostl vysoký muž.

,,Přivedla jsi bezcitného vraha," obořil se na Irmu. ,,Žádám tě, abys tu stvůru zase odvedla. Nechceme, aby nám navždy připomínal bolest a zármutek, který nám způsobil."

,,Ale..." vyhrkla Irma, ale pak sw zarazila a pohlédla nejistě na ostatní.

,,Vidíš v jeho očích nevinnost?" zeptal se muž.

,,Jak... jak víš, co si myslím?"

,,Spojuje nás voda," odvětil netrpělivě. ,,Voda, která osvěžuje vše v tomto světě, která tvoří každou květinu, každý strom. Tatáž voda proudí ve mně a taky v tobě Irmo..."

,,Musím se nejdřív poradit s ostatními," pravila Irma a obrátila se na své kamarádky.

,,Nebudeš mluvit s nikým jiným než se mnou!" zahromoval muž. ,,Tohle je jen mezi námi. Voda nás spojuje, a pokud mne neuposlechneš a nevrátíš se, odkud jsi přišla, budeš se z toho zodpovídat!"

,,No a co," odsekla Irma, aniž se otočila. Je na čase, abych předvedla svou silnou stránku, pomyslela si.

,,Tohle je děsivý," vydechla Will. ,,Vypadá to, že tenhle Ponticas dokáže číst Irminy myšlenky."

,,Ale jsem si téměř jistá, že nám do hlavy nevidí," podotkla Cornelia.

,,Myslíš, že proto nechce mluvit s nikým jiným než se mnou?" zeptala se Irma.

Cornelia přikývla.

Irmě se ulevilo, ale zároveň byla trochu zklamaná. Svým způsobem jí lichotilo, že si vybral zrovna ji.

,,Bude lepší, když nebudeš myslet," radila jí Cornelia. ,,Musíš se hlídat."

,,To by nemělo být tak složité," poznamenala škodolibě Hay Lin. ,,Prostě nejdřív jednej a pak teprve mysli - tak, jak to děláš vždycky."

,,Ponticas..." zašeptal chraplavým hrdelním hlasem Anu.

Dívky na něj zůstaly ohromeně zírat. To bylo poprvé, co ho Irma slyšela promluvit - teda pokud nepočítala své sny.

,,On mluví!" vyhrkla udiveně Will.

,,Slyším," prohodila roztržitě Irma.

Muž se ani nepohnul, ale v jeho vodnatých očích se objevil němý úžas.

Anu vypadal téměř stejně překvapeně jako dívky. Znepokojeně se rozhlížel kolem sebe, jako by se mu právě podařilo něco, co měl výslovně zakázáno.

,,Půjdeme dál, ať si ten Ponticas říká, co chce," prohlásila Irma odhodlaně, přiskočila k Anuovi a vlídně ho objala kolem ramen.

Ostatní dívky si vyměnily tázavě pohledy.

,,Pokud Ponticas mluví pravdu..." začala pochybovačně Cornelia.

,,Vím, co chceš říct," skočila jí do řeči Will.

,,Jak s ním můžeme předstoupit před krále a královnu, když jim zabil syna?"

,,Já věřím Irmě!" prohlásila Hay Lin a dala si rázně ruce v bok.

,,Nedá se říct, že by z nás byla nejrozumnější, ale co se týče citů, dokáže většinou naslouchat svému srdci líp než my všechny dohromady," přisvědčila Taranee. ,,Já bych jí důvěřovala."

,,Nejde o to, jestli do toho půjdeme s Irmou, ale jestli s sebou máme tahat toho psohlavce..." namítla Cornelia.

,,Anua," opravila ji káravým tónem Hay Lin.

,,No jo, no jo, tak Anua," připustila otráveně Cornelia. ,,Máme s sebou brát Anua, když budeme žádat o audienci u krále?"

,,To necháme na Irmě," odvětila Will. ,,Věštec naznačoval, že tady není něco v pořádku. A pokud je to skutečně tak, bude tu Anu v neustálem ohrožení."

,,To nebude sám," dodala Taranee.

Cornelia souhlasně přikývla.

,,Půjdeme dál," prohlásila směle a pohlédla na muže, který je celou dobu bedlivě sledoval.

,,Jak se opovažujete?!" zabručel výhružně.

,,Tohle je moje království!"

,,Já jsem myslela, že jsi jen dvorní rádce," poznamenala sarkasticky Irma.

Otočil se na ni a zpražil ji nenávistným pohledem.

,,Jestli se mi postavíte na odpor, poznáte mou moc!" zavrčel.

,,Myslím, že náš rozhovor je u konce," pravila Irma a mávla rukou ve vzduchu. Vodní postava se rozplynula v ohromný mrak, který se snesl k zemi jako jarní sprška.

,,Nepřehnala jsi to?" zeptala se znepokojeně Cornelia.

,,Co? Myslíš, že jsem se s ním měla dál vybavovat?"

Cornelia zavrtěla hlavou a usmála se. ,,Ne, vlastně jsem ráda, že ses s ním moc nepárala - ten jeho povýšený tón mi už začínal lézt na nervy."

Náhle se zdvihl studený vítr a modrá obloha zmizela za těžkými bouřkovými mraky.

,,Cítíte to?" zeptala se rozechvěle Irma.

,,To nebude obyčejný déšť," poznamenala Hay Lin.

Přidaly do kroku a nakonec se rozeběhly, aby se schovaly v lese, který ještě před chvilkou zářil bujnou zelení, ale teď působil spíše jako nějaký strašidelný hvozd z pohádky.

,,Tvůj přítel promluvil," podotkla Cornelia.

,,Něco se mu vrací. Nevím, čím to je, ale působí tu na něj nějaká síla.

Doufejme, že to bude k něčemu dobré."

Irma neodpověděla, ale v duchu musela dát Cornelii za pravdu. V myšlenkách se přenesla před krále a královnu a představila si, jak bolestné by pro ně bylo setkání s Anuem... Co když se nerozhodla správně? Co když si špatně vyložila jeho vzpomínky? Co když...

Neodvážila se to domyslet, a tak to raději zatím nechala být.

Brzy došly až na kraj lesa, kde bylo z malého kopečku vidět daleko do kraje. I když se jim nad hlavami honily temné mraky, věstící pořádný liják, krajina před nimi působila jako malebný obrázek.

,,To je ten hrd, který jsi mi ukazoval ve snu?" zeptala se Irma, ale Anu neodpověděl, ani nezaštěkal. Zůstal stát jako socha a dychtivě se rozhlížel po milovaném kraji.

Irma se podívala na své kamarádky a usmála se. Určitě ví, kde jsme, pomyslela si. Tuhle končinu si pamatuju ze snu.

,,Někdo sem jede!" zavolala Cornelia a ukázala do dálky. Po široké cestě se k nim hnalo pět vozů, tažených statnými oři. Koně letěli jak s větrem o závod, až od kol odskakovaly jiskry a do vzduchu se zdvihl ohromný oblak prachu.

,,Řekla bych, že to nebude zrovna přívětivé setkání," poznamenala Hay Lin klidně. ,,Pokud míříme k pobřeží, přes ně se asi nedostaneme."

,,Vezmi Anua, my je tu zatím zdržíme," vybídla Cornelia Irmu.

,,Ale..." chtěla Irma něco namítnout. Pak ale pohlédla na Anua, jenž zíral jak zhypnotyzovaný na blížící se vozy.

,,Ponticas," zašeptal a vzápětí se mu z hrdla vydral hluboký chraplavý skřek.

,,Jdi za svým srdcem," pravila povzbudivě Taranee.

Cornelia Irmu popohnala a sama se spolu s ostatními schovala mezi stromy. Irma stáhla Anua vedle sebe do příkopu podél cesty, kde se mohli dobře skrýt za vysoké rákosí. Koně a vozy je míjeli tak blzko, že by se jich mohli pohodlně dotknout.

Ponticas stál jako socha v posledním voze, jehož svalnatý vozataj ve zlaté uniformě zuřivě poháněl koně bičem. Vypadal úplně stejně jako vodní postava, která jim předtím zatarasila cestu, ale tentokrát byl z masa a kostí. V jedné ruce svíral berlu ve tvaru hada, jehož smaragdové oči zářily pronikavě do všech stran, jako by něco nebo někoho hledaly.

Vůz se prudce zastavil a Ponticas se pozorně rozhlédl po kraji.

Anu to už nevydržel a vystrašeně zafňukal, tak jako kňučí štěně, když se na ně někdo zlobí. Ponticas ho zaslechl.

Irma se bezděčně přitiskla k Anuovi. Cítila, jak se jejich strach a společné myšlenky spojují v neobyčejně těsném sepjetí. Jako by vodní síly proudily z jednoho do druhého a tím je poutaly k sobě. Vzhlédla a skrz rákosí spatřila Ponticase. Chvíli se zmateně rozhlížel, ale pak zavrtěl rozmrzele hlavou, zdvihl berlu nad hlavu a dal pokyn k odjezdu.

Irma si s úlevou oddychla. Schovala se před Ponticasem kouzlem neviditelnosti, a jak byla obtočená kolem Anua, podařilo se jí ukrýt i jeho. Ale to nebylo všechno! Ponticas tvrdil, že ji cítí skrz vodu a že dokáže číst její myšlenky, protože jsou spojeni. Říkal, že voda, která osvěžuje vše v tomto světě, která tvoří každou květinu, každý strom, každou myšlenku i každé vydechnutí, proudí i v ní. Ale to se zmýli! Zdejší voda byla otrávená, znečištěná. Měla úplně jiné vlastnosti než Irmin živel. Irmina vodní energie ladila s Anuovou - jejich síly se poznaly už ve chvíli, kdy se dotkla ebenové pyramidy.

Jeho voda byla průzračná jako kříšťál, akdyž se spojila s její vlastní energií, neměl nad nimi Ponticas žádnou moc. Něco jí říkalo, že Anu je stejně čistý a pravdivý jako voda, kterou v sobě nosil.

Ponticas a jeho vojáci zmizeli v hlubokém lese. Jakmile si Irma byla jistá, že jim nic nehrozí, chytila Anua za ruku a vytáhla ho z příkopu.

Psí chlapec chvíli rozpačitě hleděl směrem, kudy odjel Ponticas. Zdálo se, že přemýšlí, jak se má zachovat.

Irma věděla, že ho něco velmi trápí. Stále se mu nepodařilo najít odpovědi na otázky, které ho tolik tížily. Vtom se jí před očima mihl jakýsi výjev z jeho zmatené mysli. Světlovlasý mladík běžel k muži s berlou ve tvaru hada a za ním se hnal kluk s psí hlavou.

,,Manore!" vykřikl ten muž, ale než stihl chlapec zareagovat, obraz se roztřásl a okamžik nato zmizel docela.

Ne! To nemůže být pravda! Pomyslela si zmateně Irma. Nevěděla, čemu věřit. Anuovy vzpomínky přece nemohly lhát. Odevzdal jí je tak, jak byly, aniž jim dokázal sám porozumět.

Bezpečně poznala Ponticase, a přestože ten světlovlasý mladík o pár let zestárl, nebylo pochyb, že to byl tentýž kluk, kterého už jí Anu jednou ukazoval. Poznala ho podle očí. Ty zářivé, jasně modré oči, které jí hleděly přímo do srdce, se nezměnily. Byl to královský dědic? A proč měl s sebou psího chlapce Manora... neboli Anua? Řekl jim Ponticas pravdu? Bylo to všechno tak zamotané. Každičký nerv v těle jí říkal, že může Anuovi věřit, ale rozum byl stále na pochybách. Přivedla opravdu do Arquvary nebezpečného vraha? Způsobila svým neuváženým jednáním jen další potíže?

Její rozporuplné myšlenky náhle přerušil Anu svým bezradným a nesmírně smutným pohledem.

,,Irmo..." oslovil ji co nejvlídněji.

Irma se z toho šoku hlasitě rozesmála, ale pak se vzpamatovala a honem si zakryla pusu.

,,Ty jsi řekl mé jméno," zašeptala rozechvěle Irma a rozzářila se nadšeným úsměvem.

Ne! Něco tu nebylo v pořádku! Každá buňka v jejím těle volala na poplach, že tu opravdu něco nehraje. Anu měl možnost ostré zuby, ale jeho oči nedokázaly lhát!

,,Musíme si pospíšit. Dřív nebo později prohlédnou naši lest. Nasaď si kapucu - nevíme, jak budou lidé reagovat, když tě uvidí přicházet."

Vtom zaburácel ohlušující hrom. Oba se prudce otočili směrem, kam ostatní Strážkyně vylákaly Ponticase. Těžké černé mraky se protrhly a začalo lít jako z konve.

Irma překvapeně vzhlédla k obloze a chvíli si nechala děšťové kapky bubnovat na obličej. Tohle nebyla životodárná voda, jakou nosila v sobě. S čirou perlivou tekutinou, která proudila jejím tělem, to nemělo nic společného. Tahle voda byla zkažená a dušivě tíživá.

,,Už je to tady, musíme sebou hodit!" vyhrkla horlivě.

Anu si poslušně nasadil kapucu a spolu s Irmou se rozběhl směrem k pobřeží, kde se na mořské hladině zrcadlily vílé věže skvostného paláce. Déšť a temné mraky nechali za sebou a zamířili k prosluněné pláži, omývané svěžími vlnami.