9. kapitola - Vodní spoušť

9. KAPITOLA - VODNÍ SPOUŠŤ

"Ze všeho nejdřív musíme zařídit, aby Ledová královna nemohla ublížit Lilian," prohlásila rozhodně Will. "Mohla bys zjistit, kde se právě teď nachází, Taranee?"

Taranee vyslala do prostoru telepatickou sondu a po chvilce přikývla. "Je vzteky celá sebe. A pokud mě mé myšlenky neklamou, stojí přímo nad námi," odvětila a s potutelným úsměvem dodala: "Snaží se nás vypátrat pomocí svých kouzel podle tepla, sálajícího z našich těl. Myslím, že je čas dát jí malou lekci."

Strážkyně Kondrakaru se chytily za ruce a Taranee mezi ně s Willinou pomocí rozprostřela plamenný žár, až se celé ohnivě rozzářily. Pak je zespodu nabral Hay Linin prudký vítr a prorazil jimi silný ledový strop.

Ledová královna zděšeně vyjekla a Sněžný drak na ně vyslal salvu těch nejostřejších rampouchů. Hay Lin hbitě přivolala ostrý severák, který namířil nebezpečná ledová kopí k Taranee, a ta je mávnutím ruky rozpustila ohnivým plamenem na neškodné kaluže vody.

"Pozor!" zvolala varovně Will a ukázala na spoustu maličkatých lidí, oděných v ledových rouchách, kteří se proti nim na povel Ledové královny rozeběhli v bezhlavém útoku. "Nesmíme jim ublížit."

Irma bleskurychle posbírala několik malých potůčků roztáté vody a poslala je v malých vlnách na Královniny omámené služebníky. Studená voda je smetla na stranu, z dosahu Taraneeiny plamené stěny.

Ale Sněžný drak se mezitím postavil na stráž k východu ze síně, a jakmile se k němu drobní obyvatelé říše přiblížili, vychrlil na ně svůj mrazivý dech, a tím je znovu očaroval. Ledová královna, která seděla Drakovi na zádech, se jen škodolibě rozesmála. "Věřte mi, vy pošetilé Strážkyně, proti síle ledu nic nezmůžete. Žádný živý tvor nesnese chlad srdce. Dřív nebo později budu mít ve své moci i vás," vřískala pronikavým hlasem. "A pak už mě nic nezastaví!"

"Budeme muset rozpustit celý palác!" vykřikla Cornelia zoufale. "Dokud je obklopená ledem, nemůžeme ji porazit."

Seběhly se doprostřed síně a položily dlaně na Srdce Kondrakaru. Netrvalo dlouho a z jejich paží vytryskla mocná oranžovorudá záře, která se mnohokrát znásobila, jakmile se otočily směrem do místnosti a namířily své dlaně proti ohromným nablýskaným zrcadlům. Jako ničivý blesk protkala plamenná energie křehké stěny ledového paláce a ty se během několika vteřin vypařily jako ranní rosa pod náporem letního sluníčka.

Sněžný drak se ocitl uprostřed sálajícího ohnivého kruhu a s ohlušujícím syčením se spolu s Ledovou královnu rozplynul do nicoty. Místo nich tu náhle stál vyhublý bílý pes a schlíplá promočená žena.

Ohromný žár, který se pěti Strážkyním podařilo vyvolat, brzy rozpustil celý palác a Irma měla co dělat, aby všechnu tu vodu udržela pod kontrolou. Její čtyři kamarádky se mezitím zaměřily na Ledovou královnu a Sněžného draka. Cornelia se lehce dotkla země a za okamžik už byli oba zloduši uvězněni ve spleti bujných zelených lodyh. Čarodějka Země neměla slitování a svírala své zajatce silnými kořeny tak dlouho, dokud nezačala bývalá královna úpěnlivě prosit o slitování.

"Propusťte Lilian ze své moci!" dožadovala se Cornelia. Žena však odvětila: "Ale vždyť já už teď žádnou moc nemám, když jste zničily můj překrásný ledový palác. Nechte mě jít."

Chytila se za krk, kolem kterého se jí omotal silný vodnatý stvol a čím dál víc ji škrtil.

"Klídek, Corny," pravila Taranee a položila své kamarádce dlaň na rameno. Cornelia se zhluboka nadechla a dala kořenům pokyn, aby uvolnily své smrtící sevření.

"Páni, jsem ráda, že jsem její kamarádka-zvlášť když vidím, jak se umí rozzuřit!" podotkla s úlevou Irma.

"Nejdřív nám řekněte, jak jste získala tak nesmírnou moc," pravila přísně Cornelia.

Žena zalapala po dechu a vytáhla z kapsy malý zářivý hranol.

"Tady, vezmi si ho. V něm se skrývá moje síla."

"Dobře," přikývla Cornelia a sebrala jí magický krystal.

"Pokud toho nemáte moc na práci, docela bych ocenila, kdybyste mi mohly pomoct," zvolala přidušeně Irma, která celou tu dobu držela rozpuštěný palác na svém místě. "Má někdo nějaký nápad, co s tou spoustou vody?"

V tu chvíli však ucítila, že už to déle nevydrží, a na poslední chvíli uskočila na stranu. Ohromná vodní vlna se vyvalila do krajiny, ještě stále pokryté silnou vrstvou ledu.

"Omlouvám se," prohlásila nakvašeně Irma. "Bylo to na mě moc těžké." Rozkročila se, dala si ruce v bok a vrhla na ostatní neúprosný pohled. "A vy jste zřejmě měly na práci něco důležitějšího."

Všech pět dívek zůstalo zděšeně zírat na rovinatou Říši tisíce řek, která se téměř okamžitě ocitla pod vodou. "Ach ne, co jsme to udělaly!" vyhrkla Will a zděšeně si položila hlavu do dlaní. "Zničily jsme všechno, co jsme přišly zachránit!"

"Proč jste mi nepomohly?" Hořké slzy stékaly Irmě po tvářích. "Je to moje vina. Proč jen se mi nikdy nic nepodaří?"

"Ty za to nemůžeš," pravila rázně Taranee. "To my-zabývaly jsme se královnou a drakem a nevšimly jsme si, že máš potíže."

Rozhlédla se kolem sebe po Hay Lin, ale nikde ji neviděla. Chvilku nato však čarodějka Vzduchu přistála těsně před nimi a na tváři jí zářil nadšený úsměv. "Přestaňte si zoufat. Všechna voda se pomalu vrací do svých původních říčních koryt a všude tam, kde se přehnala Irmina obří vlna, roztál všechen led." Pohlédla na Cornelii. "Pusť se do práce, Corny, země už na tebe čeká."

"Ale co všichni ti maličcí lidé-ti z paláce a z podzemních chodeb? Kam se poděli?" namítla nedůvěřivě Taranee.

"Pojďte se mnou," vybídla je Hay Lin a zavedla je na vrchol kopce, odkud bylo vidět desítky říček, které se houževnatě vinuly krajinou jako rozevláté stříbrné pentle.

"Podívejte!" zvolala nadšeně Taranee. Všude viděly spoustu malých ranečků, které se vyplavily na břehy řek. Tam už na ně čekaly další mokré larvičky a horlivě jim pomáhaly vylézt z ledové vody. To byli ti maličcí lidé, kterým se nepodařilo uniknout mrazivému dechu Sněžného draka a které ve svém paláci věznila Ledová královna. Šedivé zámotky výskaly radostí, smály se a horečně se objímaly. Navzájem si pomáhaly z tlustých promočených svetrů a jako mladí motýli, kteří se právě vyklubali ze svých kukel, se ve svých lehounkých třpytivých šatech, jež měly pod nespočetnými vrstvami oblečení, jásavě rozeběhly po okolí.

Cornelia se rozzářila spokojeným úsměvem a nechala svou magickou energii proudit skrz své končetiny do prokřehlé země. Během několika vteřin se objevily první zelené stvoly a brzy začaly v mladé trávě kvést první kytičky. Ledový les se proměnil v přívětivý listnatý hájek, kde rostly vzácné voňavé medonosné květiny, a celá země se opět zazelenala. Jakmile oblé kopce obrostly bujnými trsy trávy, malincí lidé vyběhli na jejich vršky a pak se za rozverného výskání kutáleli zase dolů.

Strážkyně se uprostřed toho bláznivého jásotu neudržely a propukly v bujarý smích. Irma dokonce nechala strhnout a zvolala na své kamarádky: "Pojďte to taky zkusit!"

Hay Lin a Will se k ní přidaly a všechny tři pak válely sudy až dolů k úpatí travnatého vršku.

"Jééé, to bylo bezva!" pravila nadšeně Irma a oklepala si z čarovného oblečení kusy trávy.

V tu chvíli se k nim rozeběhly Růženka s Fialkou. "Dokázaly jste to! Dokázaly jste to! Hurááá! Huráááá!"

Obě královny se doslova vrhly na Will, Irmu, Taranee a Hay Lin, ale nejvíc ze všech objímaly a pusinkovaly Cornelii. Ostatní příslušníci trpasličího národa se také chtěli podělit o své nadšení, a tak se dívky za chvíli ocitly pod hromadou malých lidiček, kteří je uznale poplácávali, vděčně objímali a rozverně lechtali, až se Strážkyně svíjely smíchy. Will napnula všechny své síly a nakonec se jí podařilo vstát. "Dost, přestaňte, vždyť nás umačkáte," pravila s úsměvem.

Malí mužíci a drobné paničky se po nich přestali válet, ale dál kolem nich hopsali a tancovali.

Růženka a Fialka se vyšplhaly na velký kámen a slavnostně zvolaly: "Večírek! Uspořádáme večírek a Strážkyně budou našimi čestnými hosty!"

Cornelia pohlédla stísněně na své kamarádky a zašeptala: "Mnohem raději bych se vrátila domů a zjistila, jak je Lilian."

"A taky musíme odvést vězně do Kontrakaru, aby se o ně mohl postarat Věštec," dodala Taranee.

"Mojí drazí přátelé," usmála se Hay Lin vlídně na obyvatele Říše tisíce řek. "Opravdu bychom s vámi velice rády oslavily tento velký den a jsem si jistá, že to bude nezapomenutelný večírek, protože jsem ještě nikdy neviděla tak překrásnou zemi a tak úžasně veselý národ, ale bohužel vás budeme muset opustit. V Kondrakaru na nás čeká Věštec a Cornelia má velký strach o svou malou sestřičku. Přejeme vám všechno dobré a buďte sbohem!"

Obě královny důstojně přikývly.

"Ano," pravila Růženka. "Člověk musí o své sourozence pečovat."

Fialka dojatě objala svou královskou sestru a dala jí na tvář pořádnou pusu. "To jsi řekla moc hezky, Růženko." Obrátila se na Strážkyně. "Už vás nebudeme zdržovat, ale ještě jednou vám velice děkujeme za vaši pomoc. A kdybyste někdy měly chuť přijít na návštěvu, rádi vás kdykoli uvidíme." Zasmála se. "Koneckonců, pro večírek se vždycky najde nějaký dobrý důvod."

Všechny dívky položily dlaň na Srdce Kondrakaru a nechaly se spolu se zajatci přenést k Věštci.

Opět jste prokázaly, že jste skutečně Strážkyně všech spravedlivých a nevinných, pravil vlídně Věštec a mírně se pětici sličných dívek poklonil. Strážkyně mu předaly své vězně a Cornelia vytáhla čirý diamantový hranol Ledové královny.

Magická záře luny, usmál se Věštec a položil si krystal na dlaň. Dýchl na něj a hranol se rozplynul jako lehounká vodní pára. Zachytil Corneliin pohled a ihned pochopil, že už by nejraději pokračovala v cestě domů.

Nyní se opět vraťte do svých pozemských domovů, pravil a nechal je jít.

Astrální kapka stála před zrcadlem v Corneliině pokoji na sobě měla kostým Sněhové královny.

"Jak je Lilian?" ptala se starostlivě skutečná Cornelia a vrhla na svou dvojnici přísný pohled.

"Vrátili se brzy poté, co jsi odešla," odvětila kapka a kývla ostatním na pozdrav. "Když dorazili do nemocnice, Lilian už nebyla tak hrozně studená, a tak ji poslali zase domů a..."

Cornelia ji už dál neposlouchala. Vyběhla ze dveří a pospíchala chodbou k sestřinu pokoji.

Astrální Cornelia se znova přitočila k zrcadlu. "padnou mi dokonale. Taky bych chtěla jít v takových krásných šatech na večírek."

"Ach ne," zavrčela Irma a Corneliina dvojnice dodala dotčeně: "No, aspoň si je můžu vyzkoušet."

Irma zavrtěla hlavu. "O tebe nejde," pravila sklesle. "Jak vysvětlíme Corneliiným rodičům, že jsme najednou tady, v jejím pokoji?"

V tu chvíli se vrátila Cornelia a zářila jako sluníčko. "Lilian už nic není, je úplně zdravá a..." Pohlédla na svou astrální kapku. "Už ať jsi pryč!"

"Ne, prosím, nemohla bych tu ještě chvilku zůstat?"

"Ne, ale děkuju za pomoc." Cornelia přivřela soustředěně oči a nechala svou dvojnici zmizet. Zůstaly tu po ní jen ty překrásné blankytně modré pohádkové šaty. Zdvihla je a pověsila je na ramínko a přitom si všimla, že jsou zašité. Kousla se do ruky. Bude se muset hodně snažit, aby mámu přesvědčila, že se z ní nestala protivná sobecká puberťačka-skutečný důvod svého chování jí prozradit nemohla.

"Skvěle by se bývaly hodily k naší výzdobě," povzdychla si Irma.

"Díky, ale od sněhu a ledu chci mít na nějakou dobu zase pokoj," poznamenala Cornelia. Vtom do pokoje vtrhla Lilian.

"Víš, že bys měla zaklepat," pravila Cornelia a pohlédla nejistě na své kamarádky, ale její malá sestřička ji vůbec nevnímala. Jakmile spatřila Taranee, Will, Hay Lin a Irmu, její tvář se rozzářila blaženým úsměvem a začala před nimi vesele poskakovat, jako by jim předváděla nějaký válečný tanec. "Jupí! To je přesně jako v mém snu. Tam jste taky byly všechny."

"V jakém snu?" zeptala se Taranee.

"Když jsem byla nemocná, zdálo se mi, že jsem uvězněná ve velké kostce ledu-ale pak jste přišly vy a zachránily jste mě. Byly jste senzační!" S očima dokořán se podívala na Taranee a pokračovala: "Ty jsi uměla udělat pěkně nebezpečný oheň. Vážně!" Otočila se na Hay Lin. "Jo, a ty jsi lítala. Měla jsi křídla a vznášela ses ve vzduchu jako ptáček." Přeběhla k posteli a lehla si vedle Hay Lin. "To musí být úžasné umět lítat!" Hay Lin pohladila holčičku po vlasech a pravila: "Byl to jen sen, Lilian." Pohlédla na ostatní a málem se rozesmála.

V tu chvíli se ve dveřích objevila paní Landonová. Když spatřila Corneliiny čtyři kamarádky, ohromně se zarazila.

"Propánakrále, vy jste tady? Měly jste být dávno v posteli-už je skoro půlnoc."

"Ehm, my víme, mami..." vykoktala Cornelia, ale Irma ji přerušila.

"Víme, že je pozdě, paní Landonová, ale Cornelia byla tak nervózní a vyděšená z té Lilianiny nemoci, že nám zavolala." Irma se odmlčela a pohlédla prosebně na ostatní. Hay Lin převzala iniciativu. "Jo-určitě chápete, že jsme ji nemohly nechat samotnou," pravila poněkud nejistě a zamrkala na Corneliinu maminku svýma velkýma mandlovýma očima. "Teď, když víme, že to nakonec všechno dobře dopadlo, můžeme už jít."

Corneliina maminka se podívala na kamarádky své dcery. To musí být krásný pocit, mít takové skvělé přátelé, pomyslela si a usmála se.

Dívky se nenechaly dvakrát pobízet a rychle se s Cornelii rozloučily. Když odcházely z pokoje, naklonila se Cornelia k Irmě a zašeptala: "Dík za pomoc-bylo to o chlup."

"Na to jsem já expert," odvětila Irma a ušklíbla se.

"A teď, malá dámo, honem do postýlky. Všechny malé holčičky už dávno spinkají."

"Ale mami, já vůbec nejsem unavená. Vždyť jsem spala celý den," namítla Lilian.

"To nevadí, drobečku. Všichni jdeme spát."

"Ale co když neusnu?" fňukala Lilian a roztřásla se jí bradička. "Já se budu bát, když zůstanu jediná v celém domě vzhůru."

"Určitě usneš, to ti slibuju."

Po Lilianině tváři se skutálela velká slaná slza.

"Můžeš spát se mnou," navrhla jí vlídně Cornelia.

Lilian jí nadšeně skočila do náruče. "Ach, Corny, ty jsi tak moc hodná! Jseš ta nejlepší starší sestra na světě!"

Za překvapivě krátkou chvíli už byla oblečená v pyžamu a měla dokonce vyčištěné zoubky.

Vlezly si pod peřinu a Cornelia objala teplé tělíčko své sestřičky kolem ramen. Chvilku nato si k nim vyskočil Napoleon a uvelebil se na svém oblíbeném místě-s hlavou na Corneliině krku a čumákem u jejího ucha.

Zanedlouho už Lilian i kocour spokojeně pravidelně oddychovaly a Cornelia si v duchu procházela události uplynulých dnů. Je to bezva mít takovou báječnou sestřičku a takové úžasné kamarádky, které neváhají a přijdou mi na pomoc ve chvili, kdy nejvíc potřebuju, pomyslela si a s vděčným úsměvem na tváři taky usnula.

Druhý den se dívky sešly v jídelně na obědě. Všechny měly lehce opuchlé oči a Irma neustále zívala. Když se u jejich stolu objevil Matt, Will jako obvykle celá zrudla.

"Díky za skvělý večer," pravil. "Dostala ses domů v pořádku?"

Will přikývla.

"Uvidíme se odpoledne v dědečkově obchodě?"

Will znova přikývla, Matt se usmál, kývl na pozdrav a odešel.

Pár minut nato přišel Nigel. Chvilku nervózně postával, ale pak se osmělil a položil na jejich stůl věnec žlutých růží, která měla na večírku Taranee na hlavě. "Tohle jsi asi včera ztratila, tak jsem si říkal, že ti to přinesu." Hned zase odešel a dívky tázavě pohlédly na Taranee, která se už taky červenala.

Irma se rozesmála a ukázala na Erika, který se také blížil k jejich stolu. "Podívejte! Další v řadě! Neměli bychom jim přidělit pořadová čísla?"

Hay Lin ji přátelsky šťouchla pod žebro a Erik, který zaslechl její poznámku, se ušklíbl: "A jaké číslo budu mít já?"

"Nevšímej si jí," utrousila Hay Lin a s ruměncem na tvářích se obrátila na svého nápadníka. "Co potřebuješ?"

"V observatoři mají nový teleskop," vyhrkl Erik, letmo se podíval Hay Lin do očí a dychtivě pokračoval: "Dneska večer ho budou uvádět do provozu. Chtěla bys tam jít?"

"Moc ráda, pokud by to šlo," odpověděla Hay Lin.

"Slyšela jsem, že v těchto dnech je obzvlášť dobře vidět Venuše," poznamenala Irma a zatvářila se, jako by hvězdářství bylo jejím dávným koníčkem.

"Takže večer," kývl Erik na Hay Lin a odešel od stolu, kde všechny dívky-kromě Hay Lin-vyprskly v hurónský smích.

"Jsi naprosto nemožná, Irmo," zpražila Hay Lin svou kamarádku přísným pohledem, ale pak se i ona začala smát.

Když se Irma trochu uklidnila, pravila: "Já nechci být protivná, Hay Lin, ale nemůžu si pomoct. Prostě na vás žárlím. Co si my chudinky s Cornelií počneme? Nás nikdo nikam nezve."

"A co Martin?" rýpla si Taranee, ale Irma jen nafoukla tváře a děsivě zašilhala.

"Mně to nevadí," pravila Cornelia. "Člověk nepotřebuje mít kluka, když mám tak skvělé kamarádky."

Irma na ostatní čtverácky zamrkala, "Takže, holky, položte dlaně na mojí ruku."

Dívky na ni zůstaly nechápavě koukat. "Co máš za lubem, Irmo?" zeptala se podezíravě Will. "Víš přece, že nemůžeme používat Srdce jen tak pro nic za nic."

"Na tohle nepotřebujeme žádná kouzla," odvětila Irma a potutelně se usmála. "No tak!"

Udělaly, co řekla, a když měly všech deset rukou propletených do jednoho velkého chumlu, Irma zvolala: "Opakujte po mně: Ať mě kruší smutky, hádky, vždy jsou tu mé kamarádky!"