8. kapitola - Palác Ledové královny

8. KAPITOLA - PALÁC LEDOVÉ KRÁLOVNY

Will, Taranee, Irma a Hay Lin netrpělivě následovaly dvě drobné ženy, které se co nejrychleji kolébaly ledovým labyrintem.

"Jak se asi má Cornelia?" utrousila Taranee a kousla se do rtu. "Doufám, že přijdeme včas."

"Co se stane s lidmi, kteří podlehnou Královnimu kouzlu?" zeptala se Irma.

Růženka a Fialka na ni zděšeně zůstaly zírat a odpověděly téměř neslyšně: "Jejich srdce se promění v led. Nezůstane v něm žádná radost, žádná lítost, žádný vztek, ani něha-všechno je jim lhostejné. Celé dny chodí po komnatách ledového paláce a nepřítomně hledí do obrovských zrcadel." Sestry se odmlčely a objaly se. Ve vyděšených očích měly slzy a strachem se celé třásly. "Je to to nejděsivější, co si dokážete představit-ti lidé jsou jako oživlé mrtvoly."

"Copak se nikdy nikdo nepokusil utéct?" zeptala se nevěřícně Hay Lin a vzala obě ženy za ruku, aby se pořád nezastavovaly a postupovaly kupředu.

"Ano, pár se jich o to pokusilo ještě předtím, než jejich srdce docela zkameněla. Ale ti byli za trest celí proměněni v led a teď jsou z nich ledové sochy, které zdobí chodby paláce. Brrr!" Fialce se při té představě roztřásla brada a Růženka začala znovu popotahovat.

"Už tam budeme?" Irma jen těžko vzdorovala své vrozené netrpělivosti.

Fialka přikývla a přiložila si prst ke rtům. "Je to přímo tamhle, ale musíme být potichu, jinak nás uslyší Drak."

Růženka ukázala na slabý proužek světla, který o kus dál pronikal do tunelu úzkou prasklinou ve stropě. "My už dál nepůjdeme, viď, Fialko?"

Fialka zavrtěla rezolutně hlavou. "Ach ne, to vážně ne." Než mohly Strážkyně cokoli namítnout, obě drobné královny se otočily čelem vzad a odkolébaly se pryč. Jakmile ale došly k první zatáčce, zastavily se a nenápadně se ohlédly. Byly zvědavé, co budou Strážkyně dělat.

Will jim chtěla něco říct, ale Taranee ji předběhla: "Nech je být. Prostě nejsou zrovna nejstatečnější."

"Ale..."

"Neměly bychom se mrknout na tu díru?" navrhla Irma, a aniž čekala na odpověď, pospíchala k otvoru ve stropu.

"Nedosáhnu tam. Hay Lin, tohle je práce pro tebe." Irma ustoupila stranou a Hay Lin se postavila přímo pod prasklinu. V duchu poprosila Vzduch, aby ji zdvihl do výšky, a jakmile byla nahoře, nakoukla puklinou do ledové síně. Ostatní nedočkavě postávaly v tunelu. "Je tam Cornelia?" ptala se netrpělivě Irma.

Hay Lin se rozhlédla po obrovské místnosti. Všude byli samí maličcí lidé, odění v třpytivých rouchách z ledu a sněhu. Jeden druhého si vůbec nevšímali, ale zato se neustále zastavovali, aby se mohli pokochat vlastním odrazem v obřích čirých zrcadlech, která pokrývala celé stěny. Poblíž vchodu do síně spatřila Hay Lin několik Jiskřivých ledových soch. Že by to byli ti, kdo se odvážili vzdorovat Ledové královně a byli za trest proměněni v zářivý průsvitný led? Na druhém konci sálu stál trůn. Seděly na něm dvě postavy. V jedné z nich Hay Lin poznala Ledovou královnu, ale ta druhá...? Že by to byla opravdu Cornelia? Přimhouřila oči proti oslnivému světlu. Ano, to musí být ona, pomyslela si, ale v těch sněhobílých šatech a s vysokou korunou, zdobenou špičatými ledovými ostny, bych ji byla málem ani nepoznala. A proč sedí vedle Královny? Co se to s ní stalo?

Sněžný drak odpočíval před trůnem, hlavou pohodlně opřenou o přední tlapy. Spí? Zničehonic zdvihl hlavu a Hay Lin se na okamžik zahleděla do jeho smaragdově zelených očí. Čarodějka Vzduchu se rychle odvrátila, ale to už Drak nepokojně nastražil uši a začal podezíravě nasávat vzduch. Pak se zdvihl a vydal se líným krokem směrem k otvoru v podlaze. Hay Lin se bleskurychle spustila zpátky dolů.

"Honem pryč!" zašeptala naléhavě a odtáhla ostatní k místu, kde se schovávaly Růženka s Fialkou. Bylo to jen tak tak-sotva zaběhly za roh, Sněžný drak zabodl do škvíry v naleštěné podlaze ledové kopí, a tím celý podzemní labyrint definitivně odřízl.

"Ah ne! Naše špehovací puklina je pryč," povzdychla si Růženka posmutněle, ale nikdo na to nijak nereagoval. Všichni zadrželi dech a čekali, co se bude dít. Po chvíli opět s úlevou vydechli. Zdálo se, že nebezpečí pominulo.

"Tak podívej!" vybídla Taranee netrpělivě svou kamarádku.

"Je to nádherná velikánská síň. Vypadá skoro jako ta naše výzdoba při maškarním plese, Irmo, ale je samozřejmě mnohem krásnější. Ze všech stran září ledové krystaly a..."

"To je všechno moc pěkné, Hay Lin, ale opravdu bychom se neměly zdržovat zbytečnými podrobnostmi." Will pohlédla naléhavě na svou kamarádku.

"Vidělas tam někde Cornelii?"

Hay Lin rozhodila rukama. "Myslím, že ano. Na konci sálu stojí obří dvojitý trůn, a pokud mě oči neklamaly, seděla na něm po boku Ledové královny naše Cornelia." Ukázala na čerstvě zapečetěný otvor ve stropu a dodala: "Ale nejsem si stoprocentně jistá, protože ta díra je přesně v jednom z rohů místnosti a na druhý konec není dobře vidět." Všechny čtyři dívky se na sebe podívaly.

"No, já si myslím, že bychom měly spojit své síly a vypořádat se s tou otravnou ledovou ženskou a jejím přerostlým psem co nejdřív."

"Zadrž, Irmo. Myslela jsem, žes to byla ty, kdo navrhoval, abychom si nejdřív sestavily nějaký plán," pravila Hay Lin odměřeně.

"A ty snad nějaký máš?" sykla Irma.

"Potřebujeme víc informací." Taranee se na chvilku zamyšleně odmlčela a pak se obrátila na Hay Lin: "Kterým směrem stojí Královnin trůn?"

Hay Lin ukázala do chodby, v níž stály, a Taranee se vydala pozpátku naznačeným směrem. "Zastav mě, až budu přesně pod trůnem," zašeptala. Čarodějka Vzduchu po chvíli zdvihla paži a zavelela: "Stůj!"

Taranee na ni mávla na znamení, že rozumí. "Roztavím tady kousek ledového stropu, abychom slyšely, co si povídají."

"dokázala bys udělat dost velkou díru na to, abychom skrz ni mohly vylézt nahoru?" zeptala se Will.

"Možný, ale jak bychom se tam dostaly?"

"Mohla bych ztvarovat vodu, kterou ty roztavíš," navrhla Irma dychtivě. "Mohly bychom z ní udělat ledové schody."

Will a Hay Lin souhlasně přikývly, ale Taranee řekla: "Dobře, ale zatím udělám jen malou dírku, abychom se nejdřív něco dozvěděly. Nebylo by zrovna nejlepší vylézt přímo před chřtánem Sněžného draka, ne?" Soustředěně přivřela oči a vyslala ke stropu ohnivou střelu. Ta hravě provrtala silnou vrstvu ledu a vzápětí už dívky uslyšely zvuky z trůnního sálu.

Hlas Ledové královny se nedal přeslechnout: "Doufám, že jsi tu šťastná, Cornelie. Ani na okamžik jsem nezalitovala, že jsem si za svou dědičku zvolila právě tebe. Od první chvíle, kdy jsem s tebou navázala spojení, jsem byla přesvědčená, že pro mne budeš dokonalou dceru-takovou, po které toužím celý život. Jsi rozumná a cílevědomá a nenecháš se jen tak strhnout směšnými city, či pošetilými vrtochy svých vrstevnic. Jsi skutečně ideální dědičkou Ledové říše a já tě ujišťuji, že tento malý ubohý svět, plný hloupých dětinských lidí, je pouze začátek něčeho většího-mnohem většího!"

Chvilku nato se ozval slabounký hlásek, který něco nesrozumitelně namítl, ale Ledová královna jej rázně přerušila.

"Ach, ty ještě stále mluvíš o tom nemocném dítěti a o těch čtyřech čarodějkách? Jak že jim to říkáš? Strážkyně? Myslela jsem, že už jsi na ty nesmysly zapomněla. Nejsou to nic než nepříjemné noční můry. Nic pro tebe neznamenají."

"Taranee, musíš se k ní zkusit dostat silou svých myšlenek. Zdá se, že tomu ledovému kouzlu ještě stále vzdoruje." Irma sevřela vztekle ruce v pěsti.

"Chudinka Cornelia! Musí to pro ni být hrozné." Taranee shromáždila veškerou svou energii a pokusila se oslovit Corneliinu mysl.

"Corny, jsme tady! Vydrž!" Napjatě čekala na odpověď, ale nic nezachytila. "Corny, slyšíš mě? To jsem já, Taranee! Nesmíš poslouchat nic z toho, co se ti snaží Ledová královna namluvit. Musíš si nás pamatovat-mě, Will, Hay Lin a Irmu. Nezapomeň že jsi jedna ze Strážkyň Kondrakaru!"

"Neodpovídá, ale mám pocit, že mě slyší."

"Budeš to muset zkusit znovu," pravila Hay Lin roztřeseným hlasem.

Taranee zavřela oči a snažila se dát svým myšlenkám co největší sílu. "Corny, navzdávej se! Vzpomeň si na Lilian!"

V tu chvíli zaslechly z ledové síně Corneliin pronikavý hlas: "Moje sestra-co bude s mojí sestrou? Slíbila jste, že ji propustíte, jakmile překročím práh vašeho paláce."

"Tohle je nesnesitelné," otřásla se zděšeně Will.

"Musíme ji odsud dostat stůj co stůj. Čím dřív, tím líp. Hay Lin, vznes se ke stropu a zjisti, kde přesně je náš otvor."

Hay Lin přivolala poryv vzduchu a ten ji vynesl nahoru.

"Jsme těsně za trůnem. Kdybychom tam vnikly z téhle strany, nikdo nebude vědět, že jsme uvnitř dokud nezaútočíme," pravila čarodějka Vzduchu, když opět stála na pevné ledové podlaze.

"A co Sněžný drak? Viděla jsi ho?" zeptala se Will.

"Ne-myslím, že je na druhém konci síně a hlídá u té první praskliny."

"Připravte se!" Taranee mrkla povzbudivě na Irmu a společně pak rychle rozšířily díru ve stropě a z roztáté vody vyrobily malé schůdky, které brzy znovu ztuhly v čirý led.

"Vy dvě," otočila se Will na Růženku a Fialku, které je celou dobu obdivně sledovaly, "schovejte se odsud dost daleko, abyste nebyly v nebezpečí, kdyby Sněžný drak objevil náš tajný otvor."

Stačilo, aby královské sestry pomyslely na Sněžného draka s jeho smrtícími ledovými šípy, a nikdo je nemusel k odchodu přemlouvat. "Hodně štěstí," špitly ještě předtím, než se konečně odkolébaly za zatáčku.

Když byly pryč, Will se zhluboka nadechla a tlumeným hlasem rozdělila úkoly: "Taranee, ty si vezmeš na starost Sněžného draka, Hay Lin, ty rozpoutej tu největší tropickou bouři, jakou dokážeš. Irma a já popadneme Cornelii a co nejrychleji se vrátíme sem dolů. Jakmile uvidíte, že se nám to podařilo, běžte hned za námi-a pak všechny utečeme co nejdál z dosahu ledových dračích kopí."

"Nemohly bychom tu ledovou babiznu rovnou zneškodnit?" zeptala se zklamaně Irma.

"To bez Cornelie nedokážeme. V poslední velké bitvě proti Ledové královně a Sněžnému drakovi budeme ze všeho nejvíc potřebovat její síly Země."

Will vystoupala po schodech jako první a opatrně vykoukla zpoza trůnu. Hay Lin měla pravdu.

"Drak je na druhém konci síně," zašeptala a poodstoupila, aby mohly vylézt i ostatní. "Taranee, utvoř těsně před trůnem vysokou ohnivou stěnu a ty, Hay Lin, si připrav svou tropickou bouři." Usmála se. Už se nemohla dočkat, až to roztočí. "To by mělo Ledovou královnu dostatečně zabavit a my zatím budeme moct zachránit Cornelii."

Okamžik nato dala Will smluvené znamení k útoku a Taranee obehnala královský trůn ohromným rudým plamenem. Ve stejnou chvíli se rozlehlou síní rozburácely Hay Lininy horké tropické větry, pod jejichž náporem začaly hned všechny štěny ledového paláce tát. Ledová královna zděšeně vyskočila z trůnu a pištivým hlasem zavolala svého Sněžného draka, který začal na její povel zuřivě metat mrazivými šípy po ohnivé stěně i tajících zdech.

Will a Irma popadly Cornelii každá z jedné strany a rychle ji odvlekly za trůn a dolů do podzemního tunelu. Taranee a Hay Lin na nic nečekaly a pospíchaly za nimi. Společně se pak daly na zběsilý úprk, aby unikly rozzuřenému Drakovi. Ten se naklonil nad otvor do chodby a vyslal za nimi poryv svého mrazivého dechu, který zatarasil tunel desítkami ledových šípů.

Po chvíli narazily dívky na malou jeskyňku, kde se zastavily, aby si trochu vydechly. Cornelia se jim hned chtěla vykroutit. "Jak se opovažujete? Kdo si myslíte, že jste! Kdo si troufá protivit se vůli Ledové královny?"

"Přestaň, Corny-copak nás vážně nepoznáváš?" Irmu to pěkně vytočilo.

"Jak se opovažujete vztáhnout ruku na dědičku Ledové říše! Ihned mě pusťte, nebo za sebe neručím."

Corneliiny modré oči se leskly jako chladná ocel, a jak tu stála ve svém překrásném ledovém rouchu a probodávala své kamarádky pohledem plným netečného hněvu a opovržení, skutečně vypadala jako dcera té bezcitné Ledové královny. Dívky ji celé otřesené pustily a štíhlá blondýnka se pyšným krokem vydala tunelem zpátky k trůnnímu sálu.

"Ne, stůj!" vykřikla zničehonic Will. "Nenecháme tě odejít, Cornelie. Honem!" zvolala na ostatní.

"Chyťte se za ruce a utvořte kolem ní kruh!"

Cornelia si je prohlížela pohrdavým pohledem. "Jste tak směšné. Vážně si myslíte, že se dokážete postavit nekonečné vůli Ledové královny a mocné séle Sněžného draka?"

Will zavřela oči a vyslala energii do Srdce Kondrakaru a skrz ně dál, do dlaní svých kamarádek. Zanedlouho Cornelii obklopila teplá narůžovělá záře.

Čarodějka Země se zmateně chytila za hlavu. "Ale, vy jste... nejste jen nějaký pomíjivý sen?"

"Ne," pravila rázně Taranee a hbitě strhla Cornelii z krku řetízek s Ledovým květem. V tu chvíli se Cornelia skácela k zemi, kde zůstala ležet jako bez života.

"Honem, Taranee, potřebuje zahřát, jinak ji ten mráz přemůže," vyhrkla Hay Lin a zdvihla Cornelii do sedu, aby se vrchní část jejího těla nedotýkala ledové podlahy. Taranee položila bledé blondýnce své horoucí dlaně na tváře a Hay Lin ji obklopila vlahým vánkem, který ji obalil jako hřejivý závoj. Třpytivé ledové roucho to nevydrželo a brzy z něj zůstala jen malá loužička na podlaze. Žár z Taraneeiných dlaní rozproudil krev v Corneliiných žilách a její tvář brzy opět získala zdravou narůžovělou barvu. Chvilku nato otevřela čarodějka Země oči.

"Jste to vážně vy?" zašeptala a ohromeně se rozhlížela po svých kamarádech. "Mám pocit, jako bych se právě vzbudila z toho nejděsivějšího snu." Položila si ruku na krk.

"Hledáš tohle?" Ledový květ se houpal Irmě na prstu.

Cornelia náhle ztuhla a znovu zbledla jako stěna. "Lilian," zašeptala zděšeně. "královna říkala, že dokud budu nosit Ledový květ, nic horšího se jí nestane-ale co teď?"

"Nesmíme ztrácet čas," prohlásila zasmušile Will. "Cornelie, bez tvé pomoci Ledovou královnu a Sněžného draka neporazíme. Máš na to dost sil?"

Cornelia vrhla na své čtyři kamarádky zoufalý pohled. "Společně máme dost sil," zašeptala a postavila se. "MUSÍME zachránit Lilian!"