1. Kapitola - Bessie

1. KAPITOLA - BESSIE

Srdce mi divoce bušilo.

"FFtůj klidně," napomínala mě Hay Lin, pusu plnou špendlíků. "Pokud nechffeš mít ffelý koffým od krve."

Jí se to lehce řeklo. Ona nemusela skřehotat nějaké básničky. Měla akorát bušit do bubnu. To by snad zvládl každý, no ne? Přesně jako v tom známém vtipu: Jak se říká tomu, kdo se pořád motá kolem hudebníků? Odpověď: Bubeník. Zamyslela jsem se a raději jsem to neřekla nahlas. Nemuselo by to dopadnout dobře. Ty špendlíky se zdály docela ostré.

"Který vypadá líp? Tenhle nebo tady ten?" ozvala se Will a nakoukla do školní šatny, kde jsme se převlékaly. Ukazovala nám dva modré světelné filtry, které mi připadaly naprosto stejné.

"Ten nalevo," řekla jsem.

Will se zatvářila nedůvěřivě. "Jseš si jistá?" zeptala se.

"Ne. Vypadají úplně stejně."

"A proč jsi tedy říkala, že si mám vzít ten nalevo?"

"Chtělas poradit."

Will se na mě podívala, jako kdybych se zbláznila.

"Podívej, ať uděláš cokoli, myslím, že to bude dobrý," řekla jsem. "A díky za pomoc." Will nám dělala světla a zvuky. Vlastně všem.

"Není zač," odvětila. Ale když odcházela, všimla jsem si, že nechápavě kroutí hlavou. Asi pořád pochybovala o mém duševním zdraví.

V Sheffieldském Institutu se konal Hudební večer. Měli jsme zhruba jeden za měsíc. A normálně bych touhle dobou byla ve sprše, přemýšlela, co si vezmu na sebe a kdo asi bude dneska hrát. Místo toho jsem tady stála ztuhlá trémou. Byla jsem si jistá, že zapomenu slova, vypadnu z rytmu nebo začnu zpívat falešně. A ještě k tomu dostanu otravu krve od píchnutí špendlíku, pokud to Hay Lin rychle nedošije. Který chytrák tohle zase vymyslel?

No...Vlastně jsem to byla já.

Tentokrát mi připadalo, že Nefritové sestry jsou skvělý nápad. Kara z mé třídy byla opravdu dobrá na kytaru. Vůbec na to nevypadala-byla to tichá tmavovlasá dívka a člověk by spíš řekl, že chodí na hodiny klavíru k nějaké staré dámě-ale když vzala do ruky bratrovu starou Starcasterku a pořádně se do toho obula, leckterý kluk by se od ní mohl učit. Její kamarádka Fiona, živá dívka s velmi krátkými, úplně bílými vlasy-asi si je odbarvovala-se nabídla, že bude hrát basovku. Já docela slušně zpívám a hlavně mě to baví. A Hay Lin má ohromně tvůrčího ducha a kromě toho, že si sedla k bicím, nám navrhla tyhle ztřeštěné kostýmy. Tak aspoň budeme dobře vypadat, říkala jsem si, pokud se mi ovšem sukně nesesune ke kotníkům-zadní šev se mi trochu trhal. Buť to Hay Lin ušila moc úzké, nebo jsem za posledních pár týdnů trochu přibrala. Je jasné, co bych si bývala přála, ale sama jsem věděla, že to asi bude v té váze. Proč mi jenom tak strašně chutná pizza?

Takže, jak už jsem říkala, tentokrát se to zdálo jako dobrý nápad. Začaly jsme spolu secvičovat a mně připadalo, že nám to zní docela pěkně. A tak jsem nás napsala na tenhle měsíc na Hudební večer. Kdo ví? Třeba skončíme na druhém nebo třetím místě. A možná že dokonce vyhrajeme Bessie-cenu, kterou získá nejúspěšnější kapela večera. I když, abych byla upřímná, nejméně jedna skupina-Modrý kobalt-byla o dost lepší a mnohem sehranější než my.

"Je čas jít na plac," řekla Cornelia a posledním tahem dokončila Kařin mejkap. Vypadala dokonce-říkala jsem si, že většina velkých módních salonů by určitě chtěla Cornelii zaměstnávat. Bylo to od ní hezké, že nám pomohla. Vlastně od všech mých čarodějnických kamarádek... Nefritové sestry a Hudební večer neměly vůbec nic společného s našimi čarodějnými úkoly a se Strážkyněmi Kondrakaru. Ale když člověk zachrání pár světů a svede bitvu s několika stvůrami, vznikne mezi ním a jeho spojenci docela pevné přátelství. Každá jsme sice úplně jiná-co byste taky čekali, když je mezi námi čarodějka Ohně, čarodějka Vody, čarodějka Vzduchu, čarodějka Země a Will, která je čirou Energií-ale když kouzlíme, tvoříme jeden velmi pevný celek. A něco z té celistvosti nám asi zůstává i do obyčejného každodenního života.

"Nezapomeň! V té třetí sloce je, jako malá kapka´," připomněla mi nervózně Taranee. "Ne, jako malá slza´! Změnily jsme to, pamatuješ?"

"No jo," odvětila jsem klidně, "já vím." Text naší písničky jsme skládaly spolu s Taranee. Radši jsem si nechala pro sebe, že to, jestli zazpívám slza nebo kapka, je mi v tuhle chvíli docela jedno. Děsila jsem se totiž, že si na třetí sloku nevzpomenu vůbec.

"Tak," řekla Hay Lin a odtrhla zbytek nitě. "Teď by to mělo držet."

"Pokud ovšem nezapomenu, že nesmím dýchat," utrousila jsem. Tenhle měsíc už žádnou pizzu!

Hay Lin se na mě podívala a přímo zářila svým nakažlivým úsměvem. Nemohla jsem si pomoct a taky jsem se usmála. V tomhle byla skvělá.

"Bude to dobrý," řekla. Jak to, že ona nevypadala nervózně? Zdálo se, jako by si to ohromně užívala.

A pak jsem si řekla, no, vlastně proč ne. Vžďyť to děláme pro radost. A určitě budeme vypadat skvěle v těch svítivě zelených sukních a krátkých bílých trikách bez rukávů. Už teď jsme jen chrastily všemi těmi korálky a šňůrkami a malá sklíčka vrhala zelené odlesky na bílé dveře šatních skříněk. Úzkost, kterou jsem dosud cítila, se náhle proměnila v příjemně napjaté očekávání.

"Takže holky," prohlásila jsem rozhodně a načechrala jsem si vlasy, jdeme na to!"

Sál už byl plný sheffieldských studentů, kteří si vzrušeně povídali a zdravili své přátelé, jako by se neviděli nejméně celý rok. Co na tom, že vedle sebe seděli ještě dneska odpoledne na zeměpise. Will stála u ovládacího pultu, rozsvěcela a zhasínala postupně všechna světla a naposledy všechno kontrolovala.

"Tamhle jsou z Modrýho kobaltu," řekla Fiona. Pečlivě se rukou pročísla téměř bílé vlasy. "Hej, Will... Matt je dneska úplně k sežrání, co říkáš?"

Pokud šlo o Will, Matt byl pro ni vždycky k sežrání. A abych byla upřímná, vlastně pro většinu holek z naší třídy.

Will samozřejmě zrudla. "Vypadá...dobře," řekla potichu.

Matt se vydal směrem k nám. "Hodně štěstí," popřál nám. "A díky za tu techniku, Will-ta světla vypadají opravdu skvěle." Lehce se dotkl jejího ramene. V tom polovina světel zhasla.

"jéje," podivil se Matt. "Snad jsem to nezpůsobil já?"

"Ne," mumlala zoufale Will a nervózně si namotávala pramen vlasů na prst. "Já...eeeh...musím zkontrolovat pojistky..."

Musela jsem se v duchu smát. Willin magický živel je energie a díky tomu má zvláštní vztah ke všemu elektrickému. Samozřejmě perfektně rozumí technice-ale zároveň to způsobuje, že elektrické obvody jsou velmi citlivé na její náladu.

Trvalo jen pár minut, než Will světla spravila,a pak už se na jevišti objevila na ředitelka, paní Bocserová.

"Vítám vás!" zahromovala trochu moc zblízka do mikrofonu. "Všechny vás srdečně vítám! Hudební večer je pro Sheffieldský Institut zvláštní událost a je úžasné pokaždé vidět a slyšet tolik talentovaných a nadšených mladých hudebníků! Dnešní večer je však ještě zajímavější než obvykle. Mám pro vás překvapení: Vítěz dnešního klání získá kromě Bessie také možnost vystoupit na Hvězdném Expresu!"

Hvězdný Expres! Málem jsem vykřikla radostí, ale včas jsem se zarazila. Hvězdný Expres! Televize. Sláva. Smlouvy na nahrávky...Celý sál se rozšuměl vzrušeným hovorem.

"Páni!!" vydechla Fiona. "Musíme vyhrát. Musíme!"

Heatherfieldská televizní stanice pořádala jednou za rok vystoupení talentovaných dětí. První cena byla nahrávací smlouva. Ale stačilo by se jen zúčastnit...Ach, jak jsem si přála, abychom zvítězily.

"Modrý kobalt nikdy neporazíme," povzdychla si Kara sklesle. "Oni jsou prostě opravdu dobří!"

"A my snad ne?" nenechala jsem se odradit. "Copak jsme nějací nahluchlí amatéři? Když nic jiného, určitě jsme krásnější než oni...Porazíme je. Počkej a uvidíš!"

Paní Bocserová ohlásila první kapelu-tři kluky, kteří si říkali Vesmírný koláč. Hrálu skladbu, která měla být poctou jejich oblíbené skupině Kosmický Džem. Spíš bych řekla, že to od nich opsali. A ne moc podařeně. Další na řadě byla dívka u pátého ročníku. Za doprovodu klavíru zpívala tichou klidnou píseň. Byla dobrá, ale já jsem věřila, že ji porazíme.

A pak přišel Modrý kobalt.

Ach ne, říkala jsem si, přesně jako předtím Kara. Tohle nikdy nepřekonáme. Obecenstvo tleskalo a v uličkách se dokonce i tancovalo. Mattův hlas byl jemný jako samet tam, kde to bylo potřeba, ale v rychlejších pasážích se do toho dokázal pořádně obout. Už spolu hráli hodně dlouho a bylo to znát-byli skvěle sehraní a jejich projev byl naprosto přirozený. A bylo na nich vidět, že je jejich hudba baví.

Když skončili, studenti pískali a nadšeně výskali-o tom, kdo získá Bessie, už nebylo pochyb. Tenhle rok ji vyhráli už čtyřikrát a byli čím dál tím lepší. A zkuste hádat, kdo měl nastoupit po nich?

"A nyní prosím přivítejte novou skupinu-Karu, Fionu, Irmu a Hay Lin a jejich Nefritové sestry!"

Lidí nám slušně zatleskali.

"Skvělý kostýmy!" ozvalo se zezadu. Ale vypadat dobře, to nestačí, říkala jsem si. Nestačilo ani hrát dobře. Pokud jsme měly porazit Modrý kobalt, potřebovaly jsme něco extra...

No, říkala jsem si. Máme štěstí, že máme v kapele čarodějku. Vlastně dvě, ale nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli by Hay Lin souhlasila s tím, co jsem měla v plánu. Nevadí. Když budu mít štěstí, nikdo si toho ani nevšimne... Nechystala jsem se na nic ohromného, jako že by se třeba do sálu vřinula spousta vody. Měla jsem jenom jedno přání. Docela malé ale skutečné přání...

Kara zahrála na kytaru něžnou předehru. Ua-ua-di-da-daaa...podbarvila to Fiona na basovku. A o dva takty dál se přidala Hay Lin v přesném rytmu.

Tak dobrá, řekla jsem si. Teď je řada na tobě-na tobě a tvém malém hudebním kouzlu...

Zavřela jsem oči, otevřela pusu, začala zpívat... a přát si.

"Pátek odpoledne, zvoní, škola končí,

uteklo to rychle, kdo by to byl řek.

Netušil jsem, že budu mít slzy v očích,

moc mu chybíš, jindy bych však s tebou sek."

Hay Lin do toho vpadla s hbitým ra-ta-taaa-raa-ta-ta-ta-taaa a Kara s Fionou se ke mně přidaly druhým a třetím hlasem.

"Óóó, v sobotu jsem sám,

óóó, v něděli vztek mám.

Óóó. musí to být?

Mám jen jedno přání-do školy zas jít!"

Fungovalo to? Líbily jsme se jim? Někdo se pohupoval do rytmu, někdo si poťukával prsty do kolen a broukal si melodii s námi. Fungovalo to!

Na řadě bylo Kařino sóĺo. Aspoň jsem se na chvilku nemusela tak urputně soustředit na text a mohla si ještě víc přát, abychom se líbily. Když Kara dohrála jeden zvlášť podařený kus, obecenstvo začalo nadšeně tleskat a několik lidí začalo dokonce hvízdat. Teď zase já:

"Čas na dětské radovánky kradeš nám jen,

nad našimi myšlenkami získáváš moc.

Jako malá slza je tu zpátky sen...

Jenom usnout! V spánku brání hluboká noc.

Óóó, v sobotu jsem sám,

óóó. v neděli vztek mám.

Óóó, musí to být?

Mám jen jedno přání-do školy zad jít!"

Kara procítěně zahrála poslední tóny a Hay Lin nechala doznít rozechvělý bubínek do ztracena, aby číslo ukončila divokým řinčením činelů. Obecenstvo jásalo.

Ne, nejásali-oni přímo šíleli. Tleskali, skákali a dupali nohama do podlahy. Líbily jsme se jim. Opravdu jsme se jim líbily.

Zachytila jsem Kařin pohled. Vypadala překvapeně a zároveň zářila radostí. Hay Lin se samozřejmě usmívala jako malé rozjásané sluníčko. Fiona mě objala. V davu jsem zahlédla Cornelii, jak tleská s rukama nad hlavou. Taranee nadšeně hopsala sem a tam a nemohla se zastavit.

"No teda," pravila paní Bocserová, celá růžová vzrušením. "No teda. Tomu se říká debut. Myslím, že si Nefritové sestry zaslouží pořádný aplaus."

Ani to nemusela říkat-většina lidí už tleskala, jak to nejvíc šlo. Porota se dlouho nerozmýšlela.

"Za skvělou písničku a úžasné vystoupení-získávají Bessie Nefritové sestry!"

"Dokázaly jsme to," vydechla Fiona, jako by tomu nemohla uvěřit. "Fakt jsme to dokázaly." nemohla uvěčit. "Fakt jsme to dokázaly."

Kara převzala trofej. Objala jsem Hay Lin taknáruživě, že jsem ji skoro zdvihla do vzduchu. Obecenstvo neutichalo. Bylo to báječné. Bylo to bublavě teplounce šťastně nádherně báječné. Přála jsem si, abychom to zažily ještě jednou. Zítra. Ne, teď hned!

A pak jsem si uvědomila, že nás to ještě jednou čeká. Na Hvězdném Expresu!

Bylo to prostě skvělé!

Spousta lidí nás přišla poplácat po zádech a pogratulovat nám. Vzduchem poletovalo samé věděl-jsem-že-to-dokážete a no-nebylo-to-úžasné. Přišel dokonce Matt i ostatní z kapely Modrý kobalt, a to od nich bylo, uznejte, moc hezké.

"Vyhrály jste!" zvolala Taranee trošku užasle. "Naše písnička vyhrála!"

"Jo!" musela jsem se samou radostí smát.

"Ale zazpívala jsi ,jako malá slza´."

"Jo, já vím..." přisvědčila jsem, ale vůbec jsem toho nelitovala.

"Vypadaly jste skvěle," chválila nás Cornelia. "A hrály jste mnohem líp, než na dnešní zkoušce!"

"Hmm. Vždyť víš. Když člověk hraje před opravdovým publikem..."

Fiona otevřela velkou láhev koly a každému nalila do papírového kelímku.

"Will!" zavolala jsem, když jsem si všimla, že stojí opodál. "Pojď a dej si s námi!"

Podívala se na mě. V ruce držela smotaný kabel.

"Teď ne," řekla docela odměřeně.

"Ale no tak! Nech to být-potom ti s tím pomůžeme."

Pomalu se napřímila a podívala se mi do očí. V jejím pohledu bylo něco, co trochu zchladilo moje bezedné nadšení.

"Nejsem si jistá, jestli je opravdu co oslavovat," řekla tiše.

Zatáhlo mě to jako rána do břicha.

"Co tím myslíš?"

"Víš dobře, co tím myslím."

Nejhorší na tom bylo, že jsem věděla přesně, co má na mysli. Ale dělala jsem, že ne.

"Ne, opravdu nemám tušení."

"Myslíš, že vyhrála kapela, která si to nejvíc zasloužila?" mluvila pořád tak potichu, že jsem ji slyšela snad jen já.

"Byly jsme dobré!"

Přikývla. "Lepší než dneska odpoledne," připustila. "Ale lepší než Kobalt? Myslím, že to ne."

Ztratila jsem trpělivost. "Jenom proto, že jsi zamilovaná do Matta..."

"Já do něj nejsem zamilovaná!" ohradila se a celá zrudla. "Tohle nemá s Mattem nic společného!"

"Ale má!"

"Ne. Tady jde o podvádění. A používání kouzel je podvod. A pokud musíte podvádět, abyste zvítězily, ve skutečnosti vůbec nevyhrajete!"

Chtělo se mi brečet. Před chvilkou jsem byla na vrcholu blaha. A teď to Will celé zkazila. Kvůli ní jsem se teď cítila mizerně.

"Ty jseš teda kamarádka!" odsekla jsem.

Nasadila tvrdohlavý výraz. "Přátelé jsou někdy ti jediní, kdo ti dokážou říct pravdu do očí," řekla tvrdě. Přehodila si kabel přes rameno a odešla.

Hay Lin viděla, jak spolu mluvíme, ale neslyšela nás.

"Co se děje?" zeptala se. "Proč Will odchází?"

"Má...má nějakou práci," odvětila jsem a vyhnula se jejímu pohledu. "Pojď, vrátíme se k ostatním."

Nemělo smysl kazit Hay Lin radost. Ale v mých očích už všechna ta objetí a polibky a chvála ztratily lesk. A byla to Willina chyba. Proč musela tak strašně lpět na Spravedlnosti s velkým S? Totiž jaká to byla zábava být čarodějkou a nesmět sem tam použít nějaké to kouzlo?