1. kapitola - Neštěstí

1. KAPITOLA - NEŠTĚSTÍ

,,Kam je mám dát, pane Olsene?" zeptala se Will a zatřásla dvěma krabicemi Ekologických kuřecích keksů pro štěňata Jumbo, které našla pod akváriem.

Bělovlasý obchodník se zvířaty, který právě dosypával ptačí zob papouškům, zavrtěl hlavou.

,,Tamhle vedle sušené potravy, díky," ukázal jí.

,,To jsi hodná, že mi to tu pomůžeš dát trochu do pořádku!"

Will se na něj usmála. Pan Olsen býval občas tak zabraný do toho, co právě dělal, že si vůbec nepamatoval, kam co ve svém obchodě položil. Krmení pro rybičky se tak klidně mohlo ocitnout na čtyřech různých místech, před týdnem zase našla polovinu drobných na rozměňování v prázdné misce pro kočky. Dneska to vypadalo na poměrně klidné odpoledne, které se skvěle hodilo k tomu, trochu v obchodě poklidit.

,,A to opravdu zbyly jen dvě krabice?" zeptala se, zatímco je pokládala na místo.

,,Jen dvě?" obchodník se zvířaty osvobodil dvě hravá koťata ze záclony a položil je zpátky na podlahu.

,,Kam já jsem je jenom... Ano, počkej. Už vím!"

Pán si přistavil židli k vysokému regálu a vylezl si na ni.

,,Dal jsem je sem nahoru na..."

,,Pozor!" stačila Will vykřiknout.

V ten okamžik se pan Olsen začal naklánět a marně se snažil jednou rukou něčeho zachytit. Will se vymrštila vpřed, ale bylo jí jasné, že to nemůže stihnout. Pan Olsen padal dozadu, s tvrdým bouchnutím narazil na hranu pultu dřív, než ho Will stačila zachytit.

,,Pane Olsene, jste v pořádku?"

Váha bezvládného těla ji přinutila kleknout si na kolena. Opatrně položila starého pána celým tělem na podlahu. Pohled na tržnou ránu na jeho spánku a jeho zavřené oči způsobily, že začala lapovat po dechu. Všude kolem ní se začal šířit hluk: kočky, ptáci a psi mňoukali, vyli a vřískali ze všech sil. Odráželi její rozpoložení, tak jako všechna zvířata v její blízkosti. V ten okamžik by Will dala nevím co, aby se téhle zvláštní schopnosti zbavila. Nebyla schopna urovnat si myšlenky, jen němě zírala na krvácející čelo pana Olsena. Proč jen ho nezastavila?

,,Panebože, to byla rána!" zavřískla pokladna na pultě. ,,Takovéhle nárazy nejsou pro tranzistory vůbec dobré. V jeho věku chybí málo, aby se přepálily kontakty a..."

,,Zmlkni!" slyšela se Will zařvat. Normálně je to legrační a praktické, mít schopnost domluvit se s elektronickými přístroji, ale právě teď neměla Will nejmenší chuť poslouchat nějaké slabomyslné komentáře od kohokoliv.

V tu chvíli se otevřely dveře a Will zaslechla:

,,Ti tedy vyváději, co?"

Will se s úlevou otočila na kluka ve dveřích.

V jedné ruce držel pouzdro na kytaru, přes rameno měl školní brašnu. Pokladna naštěstí Will poslechla a nevydala ani hlásku, avšak nářek a vytí zvířat nabíralo na síle.

,,Ma-matte, pomoz mi!" dostala ze sebe Will.

,,Spadl ze židle, já..."

Mattovi vypadla kytara z ruky. Stačil mu jeden jediný pohled na bezvládného dědečka, aby vyskočil a chňapl po telefonu.

,,Potřebujeme sanitku, rychle!"

Will poslouchala, jak Matt vysvětluje, co se stalo, diktuje adresu, zatímco ona se snažila pana Olsena lépe uložit. V duchu na sebe mluvila přísným hlasem. Teď se prostě musí vzpamatovat! Kolik už vypjatých a nebezpečných situací ji jako jednu z W.I.T.C.H. nerozhodilo? Neměla se ani nyní nechat tak zaskočit. Pomalu přiměla své nohy, aby ji zase poslouchaly, a rozběhla se do zadní místnosti pro kousek ubrousku.

,,Řekni mi, jak se to stalo!" vyzval ji Matt, zatímco se společně snažili tisknout látku na krvácející ránu.

,,To kvůli sucharům pro psy." Will bojovala, aby její hlas zněl aspoň trochu klidně. ,,Chtěl je sundat seshora z regálu. Myslím, že se mu zatočila hlava a spadl. Matte, opravdu mě moc mrzí, co se stalo, nestihla jsem..."

,,To vůbec není tvoje vina, Will." Matt nechal svou ruku sklouznout po jejích zádech. ,,Děda má pořád pocit, že mu je pětadvacet. Říkám mu, aby na sebe dával pozor, ale dělá si, co chce."

Will učinila pokus usmát se. Bylo od Matta tak milé, že se ji uprostřed tady toho všeho snažil ještě utěšovat. V ten okamžik zvenku zaslechla, jak se blíží sanitka.

,,To bylo rychlé!" Matt vyskočil. ,,Budu muset jet s ním. Počkáš tu u zvířat? Vrátím se, jak nejrychleji to půjde."

Will kývla a težce polkla.

,,Tak, a teď musíme doufat, že ho tam opraví. Není tak jednoduché sehnat náhradní díly na tak letitý model!" poznamenala pokladna, když se dveře za nosítky a Mattem zavřely.

Will ji vytáhla ze zásuvky, než se vydala uklidit divoká zvířata.

Cornelia a Hay Lin se couraly zavěšené jedna do druhé po nábřeží podél přístavu. Slunce svítilo, zatímco vzduch byl příjemně chladivý. Hay Lin se hluboce nadechla a užívala si vůně mořské vody a nafty.

,,To je naprosto super, otevřít si právě tady butik s módou!" prohlásila. ,,Podívej se na ty staré, rezavé lodi tam naproti. Musíme říct říct Taranee, aby sem zašla. Tady může udělat fakt dobré fotky!"

,,V kterém skladišti jsi říkala, že to je?" zeptala se Cornelia a zadívala se na velikou, šedě natřenou budovu, kterou právě míjely.

,,Sedmnáctka. Jmenuje se to butik!"

,,Tady to je patnáctka, tak už jsme skoro tam!"

Hay Lin zrychlila krok. V posledním čísle módního časopisu Red Holt četla o třech mladých designérech, kteří si právě otevřeli nový obchod. Doufala, že u nich najde spoustu inspirace a nápadů.

Už míjely skladiště s číslem 16, když náhle padla mlha.

Změna nastala během pár, snad tří sekund. V jedné chvíli si vykračovaly v sluneční záři, za vteřinu byly obklopené šedivou, vlhce chladivou peřinou.

,,No teda!" Cornelia se pevně zachumlala do své bundy. ,,A to bylo doteď tak hezky!"

Hay Lin nemohla odolat pokušení říct: ,,To klidně zase může být! A brzy! Takový cáreček mlhy není nic pro čarodějku Vzduchu, jako jsem já!"

,,Jseš si jistá, že je to dobrý nápad?"

Hay Lin v duchu vzdychla. Typická Cornelia! Klade takovéhle rozumné otázky! Nacházely se na pustém nábřeží, obklopené neprůhlednou mlhou, nikdo by si ničeho nevšiml. Vždyť už společně prováděly mnohem bláznivější věci!

Vzpomněla si, jak tenkrát létaly nad městem spolu se sedmi opuštěnými psy! Samozřejmě že nesměly zneužívat své síly, ale tady by to bylo tak málo, že by se to ani nedalo počítat. Bratrstvo moudrých v Kondrakaru by proti tomu nemohlo nic namítat.

,,Potřebujeme aspoň trochu vidět, abychom našly to číslo 17," odpověděla Cornelii a poslala lehounký závan větru proti mlze.

Všechno se zdálo tak jako obvykle, ale působilo to jinak. Hay Lin počítala s tím, že hradba mlhy ihned zmizí, ale šedivý mrak kolem nich se zdál jen o poznání průsvitnější.

,,Co to vlastně děláš?" zeptala se Cornelia. ,,Jen tak tu stojíš a máváš rukama. Je to k něčemu?"

,,Božínku, já to zkoušela rozehnat, ale nějak to nepůsobí!"

Hay Lin se kousla do rtů. Dobře věděla, že nemá svou čarodějnou podobu, ale tak slabá by její síla stejně být neměla!

,,Ale no tak, Hay Lin," řekla Cornelia rychle. ,,Samozřejmě že dokážeš rozehnat tak malou mlhu. Vždyť na tuhle práci jsi ta nejlepší a nejpovolanější v celém Heatherfieldu. Jen to zkus znovu!"

S hlubokým nadechnutím Hay Lin znovu zvedla ruce. Cornelia má přece pravdu, je to jen trochu sražené páry! Tentokrát ji vítr poslechl bez zaváhání a nesl se proti mlze, která pár sekund stála a podivně se chvěla. Pak se pohnula a odvanula pryč, přes vodu, a udělala místo sluneční záři.

,,No, takhle je to mnohem lepší, díky," zasmála se Cornelia, avšak Hay Lin se staženým obočím pozorovala cáry šedi, které se pozvolna rozpouštěly v nic nad vodní hladinou.

,,To je divné, mám dojem, jako bych slyšela z té mlhy nějaký hlas..."

,,Nějaký hlas?" zopakovala vysoká dívka vedle Hay Lin. ,,Jak to?"

,,Znělo to, jako by někdo volal ze vzdáleného místa!"

Hay Lin přivřela oči proti světlu a zavrtěla hlavou. Najednou neměla vůbec žádnou chuť prohlížet si nějaké šaty. Nechápala, že předtím mohla být v tak dobrém rozpoložení.

,,A co říkal?" chtěla vědět Cornelia. ,,Rozuměla jsi mu?"

,,To mě právě znepokojuje." Hay Lin si pohrávala se svými slunečními brýlemi, jako by se nemohla rozhodnout, jestli si je nasadí nebo ne. ,,Mám dojem, že to slovo bylo ,pomoc!"

,,To je fakt skvělý, Taranee, že mi pomůžeš." Nigel mrskl školní brašnu na zem a těžce dosedl na lavičku vedle Taranee. ,,Ten nový učitel matiky je docela dost přísný a já... no, víš... je to poměrně dlouhá doba, co jsem moc nedával pozor..."

Taranee se na něj usmála. Nigel narážel na tu dobu, kdy se kamarádi s Uriou a jeho kumpány, a ti považovali vyučovací hodiny za jakési nudné zdržování mezi přestávkami. Jejich společnost rozhodně nikoho neinspirovala k učení a psaní úkolů.

,,Dneska se podíváme na rovnice o dvou neznámých. Kolik máš času?"

Seděli na lavičce před Sheffieldským Institutem.

Odpolední teplé počasí donutilo Taranee svléknout si bundu.

,,Jak bude potřeba, to určíš ty!" odpověděl Nigel a pohodlně se opřel. ,,Můžete začít, paní učitelko!"

,,Možná bude nutné, aby ses podíval do učebnice," poznamenala Taranee škádlivě. ,,Nemůžu ti totiž slíbit, že se opálíš a pochopíš kouzla s x a y najednou!"

,,Jasně, promiň." Nigel se opatrně naklonil nad knihu v jejích rukách a Taranee začala s výkladem.

,,když máš takovou rovnici, musíš si na jednu stranu převést buď x nebo y."

,,Jo, jasně, to je takové to přehazování kolem rovná se, ne?"

,,Ano, ale nesmíš zapomenout, že když převádíš na druhou stranu..." Taranee zmlkla.

Vyjeveně zírala na malá černá znaménka v učebnici matematiky a byla zmatená. Co se to teď stalo?

Znaménka se změnila! Nebo se jí to zdálo? ,,Vždyť tomuhle já nerozumím!" vyrazila ze sebe a z nějakého neznámého důvodu byla opravdu vyděšená.

,,Počkej, musím se nad tím zamyslet..."

Taranee se rozhlédla a teprve teď si všimla, jak se změnilo počasí. Zeď z mlhy zaplňovala ulici, skoro to vypadalo, jako by se mlha pohybovala přímo proti ní. Za krátký okamžik seděli oba obklopeni bělavým závojem. Nigel vypadal, jako by si ničeho nevšiml, a jen se zeptal:

,,Co se děje, nerozumíš tomu, Taranee? To by tedy pro jednou bylo docela milé!"

Jeho hlas zněl úplně normálně a příjemně, zatímco v Taraneeině hlavě vířila čísla a matematická znaménka.

,,Když například dáš na tuhle stranu 3x, tak..."

Taranee znovu zmlkla a Nigel si teprve teď všiml jejího zmateného výrazu.

,,Stalo se něco?"

Opatrně se dotkl její ruky.

,,Já tomu nerozumím, normálně to ale umím," zašeptala Taranee.

Její obvyklá jistota v počtech byla tatam. Možná nebyla tak chytrá, jak si dosud myslela. Možná...

,,Taranee!" Nigelův hlas zněl těsně vedle jejího ucha. ,,Buď v pohodě, vždyť jsou to jen úkoly z matiky. Já vím, že to umíš!"

Položil ji ruku kolem ramen a pomaloučku si ji přitáhl k sobě. Taranee k němu překvapeně otočila hlavu.

,,Jo... jasně, normálně to umím," připustila a zachytila jeho pohled.

Až za nějakou chvíli si Taranee všimla, že se mlha začala stahovat zpátky. Neslyšně klouzala pryč, klesala k zemi a mizela, zatímco Taranee se rozhlížela kolem sebe. Když se znovu zadívala do učebnice matematiky, bylo všechno na svém místě. Když se veličina převádí na druhou stranu rovnice, změní se jejich znaménko. Plus na minus, minus na plus.

Proč nad tím prve tak váhala?