2. kapitola - Dvě srdce

2. KAPITOLA - DVĚ SRDCE

Will ani ve snu nenapadlo, že by někdy mohla cítit vděčnost vůči vysavači, ale stalo se. Bez toho stařičkého, moudrého džentlmena, domácího pomocníka, kterého našla ve skříni vzadu v zadní místnosti, by se byla určitě sesypala, než se Matt vrátí. Teď má přinejmenším aspoň něco užitečného na práci, když tu musí čekat. Ten jemnocitný vysavač ihned pochopil, že nemá náladu na dlouhé řeči a provázel ji pouze pár zdvořilými poznámkami po obchodě a chválil ji pokaždé, když našla místo plné prachu nebo psích chlupů.

Když konečně Matt vstoupil do dveří, okamžitě věděla, že nemá dobré zprávy. Měl ruce vražené hluboko do kapes bundy, ramena svěšená. Will rychle vypnula vysavač a s očekáváním se na něj zadívala.

,,Doktoři ještě nemůžou nic říct, to zranění na hlavě je dost vážné."

,,Ach, Matte, to je mi opravdu líto!"

Will netušila, že se jí tak strašně moc dokáže třást hlas. Pevně stiskla rty mezi zuby. Přece se tu teď nerozbrečí, přímo Mattovi před nosem. Je to jeho dědeček, ne její. Musí se ovládnout.

,,Naši jsou tam u něj a já slíbil, že se postarám o zvířata, abys mohla jít domů."

Matt nepřítomně hladil po hřbetě předoucí kočku.

,,Dobrá," popotáhla Will. ,,Jen uklidím ten vysavač na místo."

Když se Will vrátila do obchodu, stál Matt za pultem a v ruce držel dědečkovy brýle. Will je našla na podlaze, obruba byla ohnutá a jedno sklo se roztříštilo na kousky. Matt je mlčky držel v ruce a vypadal tak, že Will měla tisíc chutí jít k němu a obejmout ho. Spokojila se však jen s tím, že si odkašlala a promluvila:

,,Zítra po škole sem můžu zajít a dohlédnout na obchod, když budeš chtít!"

,,Díky, to by bylo super. Budu rád za jakoukoliv pomoc, než se děda..."

Zmlkl.

,,Se mnou můžeš počítat, Matte. Kdykoliv. Stačí říct."

Znělo to jako replika ze špatného zamilovaného filmu. Will nad sebou v duchu lomila rukama, ale zdálo se, že Matt to tak nevnímá. Položil brýle a podíval se na ni.

,,Jsem fakt rád, že jsme kamarádi, Will. Můžu se na tebe spolehnout. Všechny holky takové nejsou."

Will skoro přestala dýchat.

,,Jak to myslíš?"

V ten okamžik své otázky litovala. Teď to vypadalo, jako by Mattovi moc nevěřila.

,,Jen jsem si vzpomněl na Jackie Gillianovou. Pamatuješ si na ni, ne?"

To jméno způsobilo, že se Will napjala jako pružina. Cožpak on na ni stále myslí, na tu...?

,,Jednou mi zavolala a zeptala se mě, jestli bych nemohl vzít na dlouhou procházku jejího psa, bernardýna. Prý to potřebuje. Ona prý má angínu a musí zůstat v posteli. Samozřejmě jsem to udělal, ale pak jsem procházel parkem a náhodou jsem ji zahlédl u stolku v kavárně s nějakým mužským. Když jsem vracel psa, vykládala mi, jak celou dobu ležela. Ty bys něco takové nikdy neudělala. Ty bys takovéhle divadýlko nehrála, nevodila bys lidi za nos a nelhala bys."

Will měla dojem, že má obličej stažený do velmi podivné grimasy. Uvnitř hlavy jí zlověstně syčel hlas:

,,Jistě, jistě, ty bys Mattovi nikdy nebyla nečestná! On o tobě ví úplně všechno, není-liž pravda?"

Ta slova jí zněla v usích celou cestu, když jela na kole domů. I když velmi nerada, musela si přiznat: Matt ji vlastně vůbec nezná. Ano, jistě, zná tu část z ní, která žije životem normální dospívající holky, ale o té Will, která společně s Irmou, Taranee, Cornelií a Hay Lin tvoří W.I.T.C.H., nemá ani to nejmenší tušení. Na zlomek sekundy si Will skoro přála, aby byla někdo jiný, obyčejná holka, ne ta, která nosí Srdce Kondrakaru. Současně si ale uvědomovala, že to není možné. Srdce bylo nyní její součástí, vybralo si ji, právě tak, jako ona si kdysi vybrala je. Nemohla se Srdce jen tak zříct a být zase ,,normální" - Srdce ji změnilo, odkrylo jí neznámé stránky jí samé a ona se jich už nemohla vzdát.

Bezmyšlenkovitě se opřela pevněji do pedálů. Až když musela zastavit na křižovatce na červenou, uvědomila si, jak moc je zadýchaná. Začínala se snášet tma a vzduch byl chladivý a vlhký.

,,Jsme dvě rozdílné osoby s dvěma rozdílnými srdci," napadlo ji. ,,A Matt mě možná nikdy úplně nepozná!"

Ta myšlenka ji až zabolela, a tak se Will rozjela přes křižovatku, jak nejrychleji mohla. Jako by své úvahy mohla nechat daleko vzadu za sebou, stačilo by jet rychle, rychle. Jednoho dne, když by byla vhodná příležitost, by možná Mattovi mohla říct celou pravdu o Will. Ale jak by na to zareagoval? Možná by se mu to vůbec nelíbilo, možná by už s ní nechtěl nic mít, kdyby se to dověděl. Třeba by ho to rovnou rozzuřilo: Spoléhal se na ni, věřil jí a ona před ním celou dobu tajila W.I.T.C.H. ...

,,Hej! Dávej pozor!"

Will musela začít prudce brzdit, aby nenarazila do mladého páru, který si vykračoval po chodníku přímo před ní.

,,Promiňte," zalapala po dechu.

Naštěstí se nezdálo, že by byli naštvaní. Muž, který šel blíže k ní, přívětivě poznamenal:

,,To je v pořádku, není tu vůbec nic vidět!"

Teprve když will za pár minut stála před vchodovými dveřmi jejich domu, pochopila, jak to muž myslel. Kolem ní byla neproniknutelně hustá mlha. Dokonce ani nerozeznala okna vlastního bytu. To také znamenalo, že se tam nesvítí. Máma má v poslední době hodně práce. Will to chápala, ale přece jen byl dneska příliš temný a nevlídný večer na to, aby přišla do prázdného bytu.

Prývě zamykala zámek na kole, když na parkoviště přijelo auto.

,,Počkej na mě, zlato, půjdeme nahoru spolu," zaslechla mámin veselý hlas.

Za okamžik už ji máma svírala v náručí.

,,Měla jsi dneska dobrý den?" nemohla se Will nezeptat.

,,Ano, podařilo se nám uzavřít pár důležitých smluv." Máma se narovnala a hodila si vlasy dozadu takovým způsobem, jako to dělávala výdycky, když byla se sebou spokojená. ,,Jsem moc ráda, že jsme se tu dole potkaly. Je vždycky příjemnější přijít domů společně. A jak jsi se měla dneska ty:"

Will vyprávěla o panu Olsenovi, zatímco pomáhala vyndávat nákup z auta.

,,Ach ne, poklade, to muselo být strašné!"

Bylo příjemné, znovu se nechat od mámy obejmout a moci ucítit dobře známou, uklidňující vůni jejího parfému.

,,Jsem přesvědčená, že se z toho dostane," utěšovala ji máma. ,,A ty si dneska zasloužíš trochu rozmazlování. Co bys řekla na mou specialitku, těstoviny s chilli omáčkou?"

,,Tak to určitě budu muset škemrat ještě o dezert, jako vždycky, že jo?" mumlala Will.

Po téhle poznámce se obě rozesmály a Will cítila, že je tam najednou více světla, a ten pocit ji přiměl rozhlédnout se kolem sebe. Mlha zmizela. Will se mohla podívat na temně modrou noční oblohu,, kde se třpytily první hvězdy.

Srdce Kondrakaru zářilo růžovými, bílými a perleťovými odstíny, odlesk ozařoval její pokoj a Will to uchváceně pozorovala. Navždy nosí Srdce v sobě, je to neviditelná součást jí samé. Když si přeje, Srdce se vznáší nad její dlaní a ji nikdy nepřestane bavit je pozorovat.

Will seděla na posteli. Měla na sobě pyžamo a vlastně se chystala jít spát, ale v hlavě jí vířilo tolik myšlenek, že se nakonec posadila a vyvolala Srdce.

Ten pohled ji pokaždé potěšil. Dával ji pocit, že je součástí něčeho důležitého a významného, ře je někdo, kdo může něco změnit a vykonat velké a prospělé věci. Ne jen pro sebe, ale i pro druhé. S pomocí Srdce Kondrakaru změnila s kamarádkami život všem obyvatelům Meridianu, místu, kde teď vládne Corneliina nejlepší kamarádka Elyon.

I samotný Kondrakar se jim společně podařilo zachránit.

Pro Will bylo stále ohromující pomyšlení, že to byla právě ona, kdo byl pověřen být nositelkou Srdce z čisté energie. Jak seděla na posteli v paprsku vycházejícím ze zářícího šperku, věděla, že bude její součástí až do konce života. Je jedno za jakou cenu. Možná jí nebude dopřáno žít obyčejný život, vdát se a mít děti, jsou tu však důležitější věci: bojovat za dobro na světě.

Žít věčně dvojím životem jako nějaký hrdina komiksu ale rozhodně nechtěla. Bylo by nefér ráno políbit manžela na rozloučenou a pak na sebe rychle vzít kouzelnou podobu W.I.T.C.H. za prvním rohem. Will nesnášela lež, nechtěla lhát, ale pravda o ní by možná byla pro muže také děsivá: vždyť by mohla být nezměrně silná a nebezpečná, když nechá Srdce, aby ji proměnilo. A jen si vzpomněla, jak to dopadlo s Cornelií a Calebem... Ne, ona se musí obyčejného života mámy a manželky vzdát a žít sama. Sama a silná se Srdcem.

S hlubokým vzdechem si Will lehla do postele a přitáhla si nohy k sobě. Zářící Srdce Kondrakaru se stále vznášelo nad její dlaní. Will usnula, ozářená jeho bledým, měkkým světlem.

,,A ty si jsi jistá, že to bylo slovo ,pomoc'?"

Taranee se svráštělým obočím pozorovala Hay lin přes svůj hrnek. Seděly společně s Cornelií a Irmou u stolu v jídelně.

,,Ano, mám dojem, že ano. Znělo to slabě z velké dálky," odpověděla Hay Lin.

,,Tady teda něco nehraje!" prohlásila Taranee.

,,Není přece náhoda, že jsme obě měly zážitek s mlhou!"

Irma si otřela drobky chleba z dlaní a zakoulela očima.

,,Fíha! Blíží se nebezpečí, přátelé! Taranee Cooková na dvě vteřiny zapomněla svou matematiku a Hay Lin na dvě vteřiny zaslechla zpoza rohu volání, na nábřeží, kde neustále pracují stovky lidí. Třesu se hrůzou!"

,,Tak poslouchej, Irmo!" s třísknutím položila Taranee hrnek před sebe. ,,Ty to nechápeš: Byla to velice zvláštní nejistota, něco takového jsem nikdy předtím necítila a ..."

,,Corny, pomoz mi! Pro jednou bych velice ráda slyšela jednu z tvých milých, přísně logických poznámek!"

Irma pleskla Cornelii lehce po ruce. Jenže ta byla nepřitomně zahleděná jiným směrem. Světlovlasá dívka na Irminu narážku nereagovala a místo toho řekla:

,,Podívejte se tamhle na Will!"

Ostatní tři dívky se otočily ke dveřím a sledovaly, jak se tam Will baví s Mattem. Musely natahovat krky, aby je přes skupinku hlučných starších kluků vůbec viděly. Irma se chytila za hlavu a zasténala:

,,Jéje! Ona se baví s osobou opačného pohlaví! No to je toho! My přece víme, že on má počestné úmysly, a tak hned nemůžeme..."

,,Slyšeli jste o panu Olsenovi?" přerušila ji Cornelia. ,,Upadl a rozbil si ošklivě hlavu. Stalo se to v akvaristice, to odpoledne, co u něj byla Will. Pořád ještě leží v nemocnici."

,,Ach ne!" vydechly dívky.

,,Will mi při poslední hodině vyprávěla, že je to s ním vážné Ale je mi divné, jak se teď chová. Jen tiše stojí a dívá se na zem. Normálně, když se baví s Mattem, se usmívá a hraje si s pramínkem vlasů, nebo si rovná šaty..."

,,Snad se nic nestalo!" vyklouzlo Taranee.

V ten okamžik se Will otočila od Matta a začala si razit cestu k jejich stolu. Zarazil ji vystrašený pohled jejích kamarádek.

,,Co se děje?"

,,Co je s panem Olsenem?" šeptala Irma. ,,On...?"

,,Ne!" těžce dosedla Will na židli vedle ní. ,,Právě jsem o něm mluvila s Mattem. Není to s ním horší než včera. Ale ještě je příliš brzy dělat nějaké závěry."

,,Proto jsi tak smutná?" zeptala se Hay Lin. ,,Tohle je poprvé, co jsme tě viděly bavit se s Mattem a ty jsi u toho nezářila blahem!"

Will zavrtěla hlavou.

,,Nejen kvůli tomu. Samozřejmě si o pana Olsena dělám starosti, ale je ještě něco, co mě znepokojuje mnohem víc."

Lehce popotáhla za koženou šňůrku, kterou měla na krku a ostatní zahlédly mdlý odlesk Srdce Kondrakaru, které vykouklo Will z výstřihu modrého trička. Jeho povrch byl matný.

,,Jsi normální?" zasyčela na ni Cornelia. ,,Tady přece nemůžeš vytáhnout Srdce! Rychle ho zase schovej, než si toho někdo všimne!"

Will spustila šňůrku za triko a unaveně se opřela o židli. Vyslala ustaraný pohled skrz Taranee.

,,Zkoušela jsem Srdce schovat, uložit ho v sobě, když jsem se ráno probudila, Cornelie," zašeptala Will. ,,Ale nešlo to!"