1. KAPITOLA - NOVÝ FOTOAPARÁT
Nad branou školního areálu se v podzimním vánku proháněly zlatavě třpytivé listy. Taranee jeden z nich chytila do dlaně a zdvihla ho proti slunci. Karmínově červené žilky na zářivě žlutém podkladu připomínaly drobné neposedné plamínky. Taranee opatrně položila list na dno své tašky a zasněně si představila, jak ho doma hned vyfotí svým zbrusu novým digitálním fotoaparátem. Měly za sebou příjemný den. Vyučování skončilo brzy a poslední písemka z matematiky dopadla dobře. Taranee věděla, že to pro ni nebude nic těžkého, ale chudák Irma z toho byla nervózní celé dopoledne. Nakonec to ale zvládla a teď si zaslouženě užívala volného odpoledne.
"No tak," obrátila se Irma na Taranee s prosebným výrazem ve tváři. "Copak si neuděláš čas na svou hladovou kamarádku? Jestli hned něco nesním, neručím za sebe! Co takhle stavit se někde na koblihu?" Taranee se rozesmála. Bylo neuvěřitelné, jaký měla Irma apetit.
"Tak dobře," odvětila. "Na oslavu písemky z matiky. Mimochodem, gratuluju!"
"Já taky," přisvědčila Irma. "I když ty jsi stejně předem věděla, že to napíšeš na jedničku. Ale koblihu si se mnou dát můžeš."
V tu chvíli se k nim připojila Hay Lin. I ona zvládla test z matematiky bez větších problémů, ale teď už myslela na něco úplně jiného.
"Představte si, budeme tu mít soutěž talentů," prohlásila vzrušeně. "Viděla jsem plakát na nástěnce. Každý soutěžící má předvést, co umí. Už vím přesně, jaké šaty vyrobím. Teda... doufám, že šití kostýmů se dá považovat za určitý druh talentu...?" dodala znepokojeně, ale Irma ji honem upokojila: "To víš, že jo," poplácala ji přátelsky po zádech. "Nemůžeme přece přijít o nejnovější výtvor nejnadanější návrhářky Sheffieldského Institutu! Já se asi předvedu jako pop-star! Stačí, když se budu tvářit jako ta největší kočka na světě!"
S těmi slovy nasadila světácký výraz a z legrace se začala naparovat jako páv. Když si zapletla prsty do vlasů, vypadala jako nafoukaný dikobraz.
"Já jsem nejlepší... nejlepší ze všech," zpívala svým chraplavým hlasem.
Hay Lin se rozesmála na celé kolo a prohlásila, že je kdyžtak ještě volná role modelky.
"A co předvedeš ty?" obrátila se Hay Lin na Taranee.
Ale ta nevěděla, co na to říct. O soutěži talentů teď slyšela poprvé a měla pocit, že si to bude muset nejdřív pořádně rozmyslet.
"Fotografie!" vyprskla Irma. "Uděláš výstavu svých fotek!"
"Máš přece ten nový digitální foťák," přidala se Hay Lin. "Určitě s ním uděláš spoustu úžasných obrázků!"
"Hm, možná," odvětila Taranee nejistě. "Jenže já jsem ho ještě ani nevyzkoušela. Musím se nejdřív naučit, jak se s ním zachází."
"Ale prosím tě, moc se nedělej," namítla nekompromisně Irma. "Jsi v tom dobrá! Vážně. Možná dokonce nejlepší. Takže, do toho!"
Taranee se pousmála a pokrčila rameny. Nešlo o to, že by si nevěřila-jen prostě zrovna neměla náladu na další školní akci.
Hay Lin vytáhla kus papíru a několika rychlými tahy na něj načrtla své soutěžní šaty. Představovala si, že budou modrofialové a ušité z mnoha vrstev lehké průsvitné látky.
"Co myslíš, mám udělat fialový základ a přes to modré závoje, nebo naopak?" obrátila se tázavě na Irmu. V tu chvíli ji napadlo, že by mohly svá soutěžní čísla spojit dohromady. Hay Lin by vyrobila originální model a Irma by v něm pak zazpívala nějakou hitovku! Taranee mezitím nepřítomně přežvykovala koblihu a dál přemýšlela o svém novém fotoaparátu. Soutěž nesoutěž, musí ho vyzkoušet-a to hned! Rozloučila se s ostatními a vydala se ke stojanům s koly.
Po cestě domů viděla na silnici spousty zežloutlých listů. Tisíce zlatých penízků v moři černého asfaltu! Po obloze se honily šedé mraky a začínalo krápat.
Skvělé, pomyslela si. V tom vlhku budou barvy ještě zářivější.
Vjela do svého oblíbeného parku. Nikde nikdo, jen na jednom z dlážděných chodníčků zahlédla mladou maminku s kočárkem a kousek dál sbíral metař odhozené papíry od zmrzliny. Taranee nasála svěží voňavý vzduch. Milovala podzim!
Vítr rozehnal mraky a oranžovožluté listí zazářilo proti jasně modré obloze.
Dokonalá souhra doplňkových barev, pomyslela si Taranee.
V hledáčku foťáku barevné lístky připomínaly drobné oranžové lodičky, pohupující se na vlnách nekonečného modrého oceánu. Taranee udělala pár fotek a vzápětí si je prohlédla na malé digitální obrazovce. Ty nepovedené rovnou vymazala a hned zase pokračovala-s tímhle novým foťákem už nemusela hlídat, kolik jí zbývá volných snímků.
Namířila hledáček na bujný zelený trávník, posetý temně rudými listy-opět doplňkové barvy. A k tomu pestrý motýl a velký, dokonale kulatý sněhobílý klobouk půvabné muchomůrky.
"Naprosto dokonalá," vydechla ohromeně Taranee, "ale určitě jedovatá."
Dřepla si na bobek a vyfotila to úžasné zátiší i ze strany. Pak si všimla, že stojí uprostřed celého hejna stejných bílých hub. Některé byly docela maličké a ještě celé pomačkané, jak se svými kulatými kloboučky houževnatě prodíraly vlhkou zemí a spletí travních kořínků.
Vtom cosi zahlédla pod největší houbou. Byl to náramek-tenký řetízek s pěti drobnými amulety. Taranee zdvihla šperk proti světlu. Sluneční paprsek dopadl na jeden z přívěsků a v jeho středu se zablýskla červená záře. V tu chvíli si uvědomila, že v každém z amuletů je zasazený broušený kamínek. Pět malinkatých barevných klenotů: stříbrný, modrý, zelený, červený a růžový. A na šedivém řetízku, který potřeboval vyleštit, bylo drobné rafinované zapínání. Taranee si náramek chvíli jen tak prohlížela a přemýšlela, kdo ho tu mohl ztratit. Nakonec si ho ale nasadila na zápěstí. Dám ho později správci parku, pomyslela si, a ten ho vrátí člověku, který ho tu ztratil. To se ale nikdy nestalo, protože se začala dít spousta zvláštních věcí a Taranee na ten drobný, nedůležitý náramek docela zapomněla.
Taranee vyjela z parku, svůj nový foťák zavěšený na šňůrce kolem krku. Stále byla pohlcena klidnou podzimní atmosférou ztichlých ulic. Podívala se znovu na náramek.
To jsou naše barvy! pomyslela si náhle. To jsou přece barvy W.I.T.C.H.!
Její oblíbená barva byla červená a Cornelia měla ráda zelenou. Taranee zastavila, seskočila s kola a pečlivě si šperk prohlédla. Červená a zelená.
"Blankytně modrá je Irmina," vydechla, "a stříbrná patří Hay Lin!"
A tmavě růžová je pro Will. Bylo to víc než podivuhodné... že by to něco znamenalo? Ale pak to hned pustila z hlavy. Pravděpodobně to byla pouhá náhoda a kromě toho, ten náramek nebyl nijak zvlášť pěkný.
Žádné komentáře:
Okomentovat