6. kapitola - Sny mlhy

6. KAPITOLA - SNY MLHY

Irmě se zdálo, že ji probudil zvuk kroků. Nebyla si úplně jistá. Ležela v Halonově pokoji pro hosty, přikrytá tenkou vlněnou přikrývkou, a upřeně se dívala do tmy. Kousek od ní klidně spaly Cornelia a Hay Lin. Irma je nechtěla budit. Opatrně vsunula nohy do kozaček a plížila se místností.

Proužek světla na vzdáleném konci chodby osvětloval modré a zelené kachle na podlaze a řadu dveří po obou stranách. Irma se neslyšně blížila směrem ke světlu, sešla po schodech. Právě zaslechla, jak se něco pohnulo v místnosti po její pravé ruce. Tichounce tam vstoupila.

Místnost vedla do zahrady. Dvojité dveře byly otevřené a dovnitř proudil chladivý vzduch prodchnutý vůní květin. Na prahu, zády k ní, stál Halon a pozoroval mlhu. V místnosti nebyl téměř žádný nábytek, jen regály plné knih podél zdí, pár vysokých svícnů s loučemi, nízký stolek uprostřed a na podlaze několik polštářů.

Zdálo se, že Halon vycítil její pohled, a tak se otočil přes rameno.

,,Ty jsi vzhůru?" zeptal se překvapeně.

Irma popošla pár kroků směrem k němu.

,,Něco jsem zaslechla, tak jsem se jenom chtěla přesvědčit, že je všechno v pořádku."

Halon se k ní otočil celým tělem. Červený plášť měl sundaný, na sobě měl jen bílou košili, volné pantofle z měkoučké kůže. Mdlé světlo z loučí mu z obou stran šikmo dopadalo na tvář.

,,Mrzí mě, že jsem tě vzbudil. V poslední době špatně spím, a tak často v noci vstanu a čtu si, nebo popíjím kitru." Ukázal na stříbrnou kávovou konvici na stole. ,,Dáš si se mnou? Přinesu ti sklenici."

Irma rychle zavrtěla hlavou.

,,Ne, díky."

,,Ani se ti nedivím, už nechutná tak, jako chutnávala dřív, než mlha začala zněčišťovat naši vodu…"

Halon přistoupil těsně k ní a Irma se neklidně zavrtěla. Sama věděla, proč je tak nejistá. Vlasy i oblečení měla naprosto jistě zcela v pořádku, tak jako vždy, když byla ve své čarodějné podobě.

,,No, jen jsem se chtěla přesvědčit, že tu nemáme nějaké nezvané hosty, takže…"

,,Můžeš klidně spát dál, Irmo. Dám na vás pozor."

Něco v Halonově obličeji ji přimělo zeptat se:

,,Stalo se něco?"

Jeho pohled sklouzl od ní zpátky k otevřeným dveřím.

,,Ne, jen jsem v poslední době zneklidněn těmi událostmi," řekl potichu. ,,Když přišla mlha… všechno se změnilo… začal jsem pochybovat o tolika věcech, o nichž jsem si byl až dosud naprosto jistý. Myslel jsem, že dokážu být sám… že všechno bude jako dřív… ale…"

Pak se odmlčel.

,,Není to příjemné, stále pochybovat, rozumíš mi?" zeptal se po chvíli.

,,Ano," dostala ze sebe Irma.

Halon teď stál těsně vedle ní. Měkké světlo loučí dodávalo jeho očím fantasticky zelený odstín.

,,Ale když jsem vás uviděl… když jsem uviděl tebe, věděl jsem, že se něco mění k lepšímu. Přinesly jste mi novou naději. Přinesly jste mi odpověď."

Irma se nestačila zeptat, jaká to měla být odpověď, protože Halon ji vzal za ruku a Irma proti vůli začala rychle dýchat. Na okamžik se její myšlenky otevřely o Andrewa Hornbyho, kluka z jejich školy, kterého kdysi dávno proměnila v žábu, když se ji pokusil políbit. A ona si nebyla vůbec jistá, co by udělala, kdyby se Halon pokusil o to samé.

On jí ale jen měkce stiskl ruku ve svých dlaních.

,,Díky, že jsi přišla, Irmo."

,,Eeh… není zač… děláme jen svou práci."

Hned jak to vysvětlovala, začala své poznámky litovat. To je trapné! Jako by slyšela svého tátu, kterému sousedi říkají děkují, když jim přivede zpátky zaběhnutého psa. ,Děláme jen svou práci'! Ze samého vzteku na sebe sama stáhla ruku k sobě. Nastalo

ticho. Halon se na ni klidně zadíval a nezdálo se, že by je chtěl přerušit.

,,Tak… já bych raději… vždyť víš… spánek je na krásu…"

Kývla bradou zpátky do chodby.

,,Ano, zítra nos čeká dlouhá cesta. Běž se na to vyspat. Dobrou noc, Irmo."

Irma spěchala nahoru po schodech. Sakra! Kdy naposledy se chovala takhle hloupě! Na Halonovi bylo něco, co ji vyvádělo z míry natolik, že nebyla schopná dát dohromady kloudnou větu. Bylo to prostě…

Pohled na obrovský stín na zdi přímo před ní přiměl Irmu prudce zastavit. Zvedla ruce před sebe, připravená ukázat, ať už tam byl kdokoliv, co taková čarodějka Vody dokáže vykouzlit.

Místo toho se z temného zákoutí za výčnělkem na zdi vynořil Faris a mumlal:

,,Promiň… já… vylekal jsem tě?"

,,jo, to ti teda povídám!" zalapala Irma po dechu.

,,Proč tu slídíš po chodbách?"

,,Já… probudily mě nějaké zvuky a hlasy… a tak… chtěl jsem se podívat, jestli se něco neděje… to byl Halon, s kým ses bavila?"

Irma se nadechla.

,,Jen jsem s ním mluvila. Neproměnila jsem ho v žábu. Nemusíš ho hlídat jako hlídací pes, Farisi! Dobrou noc!"

Dobře věděla, že její slova byla dost příkrá, ale neměla nejmenší chuť celou noc trávit tím, že se bude ospravedlňovat Farisovi. Aniž by poslouchala jeho zajíkavou odpověď, rázovala pevným krokem chodbou do svého pokoje.

Ztracená. Ano, byla ztracená. Bezcílně se toulala mlhou, i když věděla, že správnou cestu nenajde. Srdce Kondrakaru jí viselo na šňůrce kolem krku, bylo těžké a studené, mrtvá váha kovu a kamene. Žádná záře, žádné teplo, žádná síla. Mlha kolem z ní vysála všechnu sílu, všechen život. Každý krok jí činil obrovské potíže, měla pocit, že má nohy z betonu.

Pak se mlha před ní rozestoupila do stran jako opona. Stálo tam, Dítě. Nebylo pochyb. Malé, droboučké, s dlouhými vlásky, na sobě vílé šaty.

,,Pomoz mi! Pomoz, nebo nechceš?" říkala jeho ústa, i když to byla jen šedavá mlha, která se z nich valila ven.

Věděla dobře, že musí pomoci: proto tady přece byla. Proto sem přišla. Ale nyní zapochybovala o svých schopnostech.

,,Já nemůžu," měla chuť říct. ,,Nedokážu to. Není to nic platné."

Slova zůstala nevyrčená, protože Dítě začalo měnit podobu. Paže se mu protáhly, ztenčily, drobná postavička se rozplynula do zahalené siluety, která se po ní natahovala. Ruce s šedivými drápy se blížily k jejím prsům, chňaply po…

,,Ne!"

S hlasitým výkřikem se Will posadila na lůžku. Mlžný obrys kolem jejich prsou zmizel, oběma rukama svírala Srdce. Její vlastní srdce bušilo a Will se s hlasitým vzdechem hluboce nadechla. Z vedlejší postele se ozval Taraneein vystrašený hlas:

,,Will, co se stalo?"

,,Někdo tam byl… něco v mlze… pokoušelo se mi to vzít Srdce…"

Will slyšela, jak se Taranee jedním skokem vymrštila z postele. O sekundu později se místností vznášely dvě oranžové koule z plamínků.

,,Někdo? Kde?"

,,Přímo… přímo přede mnou… já…"

Will zmlkla. Muselo se jí to zdát. I když byla přesvědčená, že se celou noc převalovala na lůžku a myslela na Matta. Opravdu něco stálo před ní ve tmě… nebo…? Ohnivé koule osvětlovaly každičky koutek místnosti s tmavým dřevěným nábytkem a bílými zdmi. Sen. Určitě se jí to jenom zdálo.

Taranee se ozvala ode dveří:

,,Je pořád zamčeno, jako když jsme si šly lehnout. Jsi si opravdu jistá, že tu někdo byl?"

Will stiskla Srdce a zavrtěla hlavou.

,,Ne… asi se mi to zdálo… přece nemůže…"

Taranee si ji prohlížela tím svým ustaraným pohledem. Znaly ho všechny čarodějky. Normálně by se Will pokusila něčím kamarádku pobavit, něčím, co by oči čarodějky Ohně vrátilo do jejich obvyklé velikosti a přimělo ústní koutky obrátit se směrem nahoru. Ale teď to nezvládla.

,,To musel být opravdu strašný sen, jsi úplně bledá, Will."

Spokojila se s pouhým přikývnutím. V tepnách jí bušila krev jako štvanému zvířeti.

,,Pojď, sednu si k tobě, než se uklidníš," navrhla Taranee a posadila se vedle kamarádky na postel.

Taranee ji objala. Už pouhý letmý dotyk teplé paže Will uklidnil. Ve snu byla úplně sama. Ve skutečnosti naštěstí ne. Seděla tu Taranee a vedle v pokoji spaly Hay Lin, Cornelia a Irma. Ať už se tady v Naydornu stane cokoliv, jsou tu spolu. Na to nesmí zapomenout. Bude to v pořádku. Vrátí se domů k Mattovi.

Nebo ne?

,,Panebože, byl to opravdu jen sen?" zeptala se Hay Lin polohlasně.

Spolu s Taranee sklízely po snídani ze stolu a Taranee jí právě vylíčila, co se stalo v noci v jejich pokoji.

,,Myslím, že ano, ale dobře víš, jak významné bývají naše sny. To se mi nechce líbit."

,,Mně taky ne. A ještě míň se mi líbí, jak vypadá Srdce. Působí tak bez energie jako Will sama."

,,Musíte jí dát trochu času, vy dvě," zaznělo z druhého konce místnosti od Cornelie, která balila chlěb a kožené vaky s vodou do velkého batohu. ,,Je jasné, že část jejich myšlenek vůbec není tady v Naydornu."

,,Jak to myslíš?" chtěla vědět Taranee.

,,Na koho asi tak podle vás myslí, kudy chodí?" obrátila Cornelia oči na sloup. ,,Za A: na svého zubaře, za B: na učitele fyziky, za C…"

Hay Lin najednou došlo, co má Cornelia na mysli, a vykřikla:

,,Jasně, ty myslíš Ma…"

V ten moment vstoupila do dveří Will a Hay Lin se pleskla oběma rukama přes pusu, aby zarazila zbytek slova.

,,Brano, máte deset bodů, slečno Lin," zasyčela na ni Cornelia, ale Will si naštěstí ničeho nevšimla.

,,Jste připravené vyrazit?" zeptala se jen. ,,Právě se tu objevila Ismera a říká, že chce jít taky s námi."

Irma vykoukla za zády Will a významně kývala ukazováčkem.

,,Jasně, namátková kontrola. Chtějí mít jistotu, že Strážkyně Kondrakaru důstojně dostojí svým závazkům, jak se očekává od Vyslanců z míst nejvyšších!"

,,To přece neřekla!" namítla Will unaveným hlasem.

,,Ne, ale myslí to tak. Tenhle výraz znám od naší ředitelky. Pozor, děvčata, budu zkoušet!"

Irmina křídla se třepotala samým rozhorčením a Hay Lin se nemohla ubránit smíchu.

,,Tak jdeme," řekla a podívala se z okna. ,,Doufám, že Halon zná cestu, protože mlha je dneska ještě hustší."

Vypadalo to, že zná. S Halonem v čele a s Farisem nesoucím na zádech batoh vzadu se ubírali z města vzhůru do hor. Hay Lin si všimla, že Cornelia a Taranee se celou dobu drží poblíž Will. Byl to dobrý nápad, trochu na ni dohlédnout, protože v poslední době vypadá, že je opravdu úplně mimo.

Zpočátku stoupali po pevné, vyšlapané stezce. Bylo vidět asi na dvacet metrů. Postupně však udusanou hlínu nahradily ostré kameny a cestička se začala ztrácet před očima. Byla tak tenoučká, že bylo jasné, jak málo po ní někdo chodí. Hay Lin věděla, jakou má oproti ostatním výhodu, protože mohla nejhorší překážky prostě přeletět. Stačilo zamávat křídly a vznést se. Občas popoletěla, i když ji rozbolely nohy. Přesto však zdolávala většinu cesty stejně jako ostatní. Nechtěla to říct nahlas, ale i po krátkém vzlétnutí se cítila strašně unavená, jako by jí to kvapem užíralo síly. Když si vzpomněla, s jakou lehkostí včera letěla tak vysoko nad zem, byla na sebe pyšná. Dneska by to však znovu neudělala.

Hay Lin nevěděla, kolik je hodin, protože přes mlhu nebylo vidět Slunce. Odhadovala, že může být tak kolem posledního, když se Halon zastavil u vysoké strážní věže postavené z plochých kamenů a řekl:

,,Tohle je vchod do propasti, v níž leží jezero. Myslím, že si všichni potřebujeme odpočinout.

,,To bych řekla!"

Zadýchaná Irma se posadila a Faris začal z batohu vyndávat nádoby s vodou. Ismera zůstala stát a pozorovala mlhu před nimi.

,,Cesta dolů je velmi nebezpečná, její stěny jsou hodně příkré. Na cestě se člověk jen stěží udrží. Jste si opravdu jisté, že chcete sejít dolů?"

,,Přece to nevzdáme, když už jsme došly až sem," namítla Taranee.

Ismera vypadala, že tohle byla odpověď, kterou čekala. Vzala láhev s vodou, kterou jí podala Cornelia a žádostivě se napila. Šedivé vlasy se jí lepily na zpocené čelo a v plicích jí pisklavě zaskučelo, kdykoliv se nadechla.

,,Bylo by dobré, kdybychom viděli víc," poznamenala. ,,Nemohly byste trochu rozehnat mlhu, tak jako jste to udělaly včera?"

Hay Lin se rozhlédla po ostatních. Will se zády opírala o věž a jednou rukou svírala Srdce. Irma ležela na zádech vedle Halona a tupě zírala nahoru do mlhy. Taranee a Cornelia z nich vypadaly nejlépe, ale i ony očividně váhaly, jakou odpověď Ismeře dát. A tak se Hay Lin rozhodla odpovědět za všechny:

,,já si myslím, že bychom ještě měly počkat a neplýtvat silami."

,,Jak chcete."

Ismera pokrčila rameny, ale výraz její tváře prozrazoval, co se jí honí hlavou: ,,To jsem si mohla myslet, že mluvení vám jde lépe než skutky, děvčátka!"

Taranee si toho všimla také.

,,Ismero, nemáš důvod takhle se tvářit," vyjela ostře. ,,Děláme, co můžeme!"

Ismera nasadila falešně překvapený obličej.

,,Nijak zvláštně se netvářím a vím moc dobře, že děláte to nejlepší, co dokážete. Jenom nemám chuť zlámat si nohy nebo riskovat život jen proto, že jste si usmyslely najít místo, kde…"

,,Tak ty si myslíš, že se tu honíme po horách jen tak? Že nevíme, proč to vlastně děláme?"

Taranee skoro křičela. Faris i Halon ji překvapeně pozorovali. Hay Lin Taranee v takovéhle náladě dobře znala. Trvalo dlouho, než se její plamen zažehl, ale jakmile vzplála hněvem, nebylo možné ji uhasit. Ismera si právě zahrávala s otevřeným ohněm ve skladu dynamitu.

,,Nezdá se mi, že by to přesně takhle myslela…" pokoušela se ji uklidnit Cornelia, ale Taranee se nedala jen tak přerušit.

,,Tak ty si snad myslíš, že je to pro nás jen procházka lesem?" křičela. ,,Ale my máme důvod, proč chceme jít dolů a proč chceme šetřit silami!"

V ten okamžik zaslechla Hay Lin zvuk, který ji přiměl popolétnout kousek nad strážní věž k propasti. Za ní odpověděla Ismera s ledovým chladem:

,,Tak ten důvod bych teď moc ráda slyšela, než se vrhneme do něčeho, co může některé z nás stát život! Co myslíte, že dole najdete? Co podle vás měli Halon a ostatní přehlédnout?"

Hay Lin se otočila právě včas, aby zhlédla, jak Taranee sklopila hlavu a mlčela. Plamen v ní pomalu uhasínal. Kam zmizela její obvyklá bojovnost?

,,Myslela jsem si to," vyrazila se sebe temně Ismera. ,,Netušíte, co vlastně chcete dole hledat."

Ve skupince kolem strážní věže se rozhustilo tíživé ticho. Faris bezmyšlenkovitě upravoval přezku na batohu, i Halon tentokrát vypadal, jako když si neví rady. Hay Lin se zhluboka nadechla. Nemohla se ubránit malému pousmání.

,,Nechci se s tebou hádat, Ismero, ale my moc dobře víme, co v propasti hledáme. Chceme přivést Věčné Dítě. Slyšela jsem jeho volání z téhle hloubky."