2. KAPITOLA - SOUTĚŽ TALENTŮ
Tu noc měla Taranee zvláštní sen. Byla opět v parku s foťákem a znovu narazila na tu překrásnou jedovatou houbu i s jejími malinkatými sestřičkami. Ale kromě toho si všimla další houby. Ta nebyla ani z poloviny tak dokonalá a na zkroucené noze se jí tyčil roztřepený hnědý klobouk. Pak se z ní ale náhle vyloupl malý mužíček v hnědém širáku a hned se začal kvůli něčemu hrozně rozčilovat. Taranee napínala uši, seč mohla, ale stejně mu nerozuměla ani slovo.
Ráno se vzbudila celá popletená a stále musela myslet na toho podivného mužíka.
"Snídaně je na stole," zavolal na ni z kuchyně táta. "Pospěš si, ať ti nevystydne čaj!"
Taranee si rozespale protřela oči. Obraz ze sna se jí pomalu začal rozplývat před očima, jak už to tak se sny bývá. Pohlédla na foťák na psacím stole a pomyslela si, že poprosí Will, jestli by jí s tím po škole nepomohla. Will byla hlavička na počítače-určitě bude vědět, jak přetáhnout obrázky, aby si je mohl člověk prohlížet přímo na obrazovce.
Táta už seděl u svého ranního šálku kávy a přikusoval křupavé toasty.
"Spala jsi dobře? V modrém hrnku máš čaj: myslím, že už bude akorát vylouhovaný. Ostatní už jsou po snídani."
Taranee mu dala pusu na tvář a vzala si z tácu modrý hrnek, plný voňavého čaje. Modrý... modrý? Zarazila se s hrnkem u pusy. V mysli jí vytanula mlhavá vzpomínka-mělo to něco společného s modrou barvou...
Modrým plamenem ožívá průzračnost...
Byla to slova z jejího snu. Obrazy už zapadly do zapomnění, ale ta slova... ta slova na ni dál neodbytně dorážela. Taranee si vzala kousek chleba, ale ani se ho nedotkla. Věděla, že ta slova mají nějaké pokračování, a úporně se snažila si na ně vzpomenout. Ale bylo to marné.
"Že ty ještě pořád spíš?" rozesmál se táta.
Celá škola byla doslova vzhůru nohama. Všude postávaly hloučky studentů a vášnivě diskutovaly o soutěži talentů. Než Taranee došla na konec chodby, zaslechla, že se kdosi chystá předvést chůzi po rukou a někdo jiný zase jakási tajná kouzla. Třetí člověk popisoval své malby a čtvrtý se chlubil svým šachovým uměním. Soutěži se opravdu dalo v čemkoli.
V tu chvíli se objevila Cornelia a přátelsky na Taranee zamávala. Pospíchala na hodinu, ale ještě stihla zavolat přes rameno: "Slyšela jsem od Irmy, že dáš do soutěže své fotky. Hodně štěstí!"
Začala hodina dějepisu. Bylo to zajímavé, ale Taranee se dál toulala kdesi ve svém zvláštním snu.
Modrým plamenem ožívá průzračnost,
záhy se vyjeví věci příští...
Srdce jí začalo bušit jako na poplach. Ano, tak to bylo! Tak zněl druhý verš. Ale to ještě nebyl konec: byla si jistá, že to ještě pokračovalo! Jenže čím víc se snažila si vzpomenout, tím byl celý ten záhadný sen mlhavější. Bylo to, jako by chtěla chytit rybu holýma rukama.
"Taranee, mohla byste nám říct správnou odpověď?!"
Taranee sebou škubla a vmžiku se myšlenkami vrátila do hodiny dějepisu. Zavrtěla provinile hlavou a špitla: "Omlouvám se, ale jak zněla otázka?"
Učitel, pan Collins, se nespokojeně zamračil, ale nechal to být. Taranee patřila mezi nejaktivnější studenty, a tak jí to pro tentokrát odpustil a vyvolal někoho jiného.
Modrý plamen, to je zvláštní. Modrý plamen, který lze nahlédnout do budoucnosti? Který vyjeví věci příští? Ale kde, a proč?
Ten sen jí pořádně vrtal hlavou. Že by přece jen skrýval nějaké důležité poselství? Faktem bylo, že jejich čarodějná W.I.T.C.H. parta už pěkně dlouho neměla žádnou práci.
O přestávce si o tom promluvím s ostatními, rozhodla se Taranee.
Ale když se konečně dočkala vytouženého zvonění, přestávka utekla jako voda a Taranee nenašla vhodnou příležitost na tak delikátní záležitost. Hay Lin předváděla své návrhy na šaty, které hodlala ušít na soutěž talentů, a kolem ní se v hloučku tísnila spousta zvědavých holek. Na obrázcích byla Irma ve světle modrofialových šatech s dlouhými rozšířenými rukávy. Skici byly nakresleny v jemných pastelových barvách a všem se velice líbily.
"Skvělý, Hay Lin," řekla povzbudivě Taranee, "to bude vážně překrásné."
Hay Lin se potěšeně usmála-měla radost, když se její obrázky lidem líbily.
"Jak se máš?" zeptala se. "Předpokládám, že se taky zúčastníš soutěže...?"
Taranee pokrčila rameny. Soutěž talentů pro ni nebyla zas tak významná.
"Ještě nevím," odvětila váhavě. "Abych pravdu řekla, moc se mi do toho nechce... chci říct... soutěže mě moc nebaví... nepřipadají mi moc důležité..."
"A přitom je ze všech nejlepší," skočila jí do řeči Irma, která sem zrovna zabočila zpoza rohu.
"Ať se učíš, jak se učíš, Taranee tě stejně vždycky trumfne. Je to taková nikdy nekončící soutěž, viď?"
"To není pravda," namítla Taranee. "Nemůžu za to, že mám dobrou paměť. To přece není žádné soutěžní."
Skončila poslední hodina a nastal čas oběda. Celá škola jako by se zbláznila. Všichni se překřikovali, plánovali, kreslili a psali. Na soutěž talentů mě každý v záloze několik rezervních čísel. Aby se soutěžící mohli řádně připravit, vyhlásilo ředitelství dva dny volna. Samotná soutěž se měla konat v sobotu, aby se mohli zúčastnit i rodiče a sourozenci. Taranee se přihlásila jako dobrovolník do kantýny.
"Já možná nebudu soutěžit," řekla dívce, která měla na starosti organizaci občerstvení. "A kdyby jo, moje obrázky budou viset na stěnách-ty se o sebe postarají samy."
Zdálo se, že Will jediná se chovala úplně přirozeně. Pro Taranee to byla velká úleva, protože potřebovala její pomoc při stahování fotek do počítače.
"Jasně," souhlasila ochotně Will. "Pořád nevím, v čem budu soutěžit. Chtěla jsem si vybrat plavání, ale sporty se nepočítají. Učitelé říkají, že ta soutěž je především pro každého, kdo není zrovna na sportovní typ."
Povzdychla si a dodala, že ani Cornelia ještě neví, s čím vystoupí. Taranee přikývla.
"Chtěla bruslit, ne?"
"To víš, že jo," přisvědčila Will, "Ale to jí taky neuznali. Teď se ji snaží nějaké holky přemluvit, aby s nimi udělala módní přehlídku."
"Jak znám Cornelii, myslím, že ji ani moc přemlouvat nemusejí," poznamenala Taranee.
Začalo zvonit. Než se Will s Taranee rozešly každá do své třídy, dohodly se, že se sejdou později odpoledne, protože přestávky měly každá jindy.
"Ze školy si skočím domů pro foťák a pak k tobě pojedu na kole, platí?" navrhla Taranee.
"Platí," přikývla Will.
Žádné komentáře:
Okomentovat