1. KAPITOLA - ZELENÁ MAGIE
"Trháš kytky," obvinila mě Lillian. "Máma říkala, že na její kytky nemáme sahat, a ty je trháš!"
Vzdychla jsem. toho, kdo vynalezl mladší sestry, by měli zavří na samotku, dokud je zase nenechá zmizet.
"Otrhávám jen ty zvadlé květy," poučila jsem ji. "To se má dělat. Rostlina potom zesílí." Opatrně jsem utrhla další zvadlý květ ibišku.
Květináč se s hlasitým prasknutím rozlomil na dvě poloviny a zem se vysipala na podlahu obýváku.
"Tys to rozbila!" zaječela Lillian. "Mamííí, Nelia rozbila květináč!"
"Zmlkni!" sykla jsem na ni. "Zmlkni nebo..."
Ale už bylo pozdě.
"Cornelie!"
Máma stála ve dveřích a dívala se na mě. "Víš, že jsem ti zakázala motat se kolem mých kytek! Nemůžeš poslechnout?"
"Ale já nic neprovedla!"
"Vážně? Takže ten ubohý ibišek si rozbil květináč sám?"
Zlostnějsem pohlédla na ibišek. Vůbec nevypadal uboze, naopak. Připadal mi náramně zdravý. Přímo mi rostl před očima.
Rostl mi před očima...
V hlavě mi začalo klíčít hrozné podezření. Prohlédla jsem si ruce. Zdály se nevinné, hubené a trochu bledé, protože teprve začínalo jaro Nic nenaznačovalo, že by v sobě skrývaly zahradnické schopnosti, ale jako čarodějka Země jsem věděla, že když chci, můžu přikázat rostlinám, aby rostly. Jenže teď jsem nic takového nechtěla. O nic jsem se nesnažila. A ten ibišek stejně vyrostl a rozbil květináč. Vzbouřilo se snad moje nadání? To mě vážě vyděsilo.
"Tak na co čekáš?" vyjela máma. "Najdi nový květináč, nebo ten chudák ibišek úplně zvadne."
"Nelia říkala, že už je zvadlý," prohlásila důležitě Lillian.
"Řekla jsem, že trhám zvadlé květy, ty troubo!"
"Takhle se svojí sestro mluvit nebudeš!" hrozila máma. Jdi pro ten květináč a přines s sebou taky vysavač a rovnou to tu ukliď."
"Proč já? Já za nic nemůžu! Vážně, někdy si myslím, že v tomhle státě snad zase povolili otroctví."
Cornelie," napomenula mě máma a zvýšila při tom hlas, "ještě slovo a máš domácí vězení."
Radši jsem zmlkla, protože mámin zvýšený hlas nikdy nevěstil nic dobrého. Pokradmu jsem se na ni podívala. Byla sobota odpoledne a já nechtěla přijít o Hay Lininu přehlídku. Rozhodla jsem se, že radši nebudu riskovat.
"Vždyť už jdu!"
Kvůli úklidu a přesazení ibišku jsem přišla pozdě do školy, kde se to odpoledne konala generálka na Hay Lininu módní přehlídku.
Když jsem brala za kliku, Irma zrovna vystřelila ze dveří s plnou náručí nějakých krabic a málem mě porazila.
"Jdeš pozdě!" podotkla.
"Omlouvám se."
Chodbou proti mě kráčely štaflea já před nimi jen tak tak včas uskočila.
"Jejda," řekla Will, "neviděla jsem tě. Trochu ses zpozdila."
"Hm."
Taranee v jídelně připevňovala stojan na fotoaparát. Najednou z ničeho sic o krok ustoupila a šlápla mi na nohu.
"Ehm, promiň," zamumlala, aniž mi věnovala pozornost. "Škoda, že Will neosvětlila pódium trochu líp. Jo, Hay Lin se po tobě sháněla. Kde jsi byla tak dlouho?"
"Zdržela jsem se!" odsekla jsem a odkulhala do třídy, která se v ten den proměnila v šatnu. Díky rozházeným pestrobarevným sukním a šatům vypadala, jako kdyby tu vybuchla duha. hay Lin se tvářila smrtelně vážně.
"Ne, tyhle ne!" poučovala Karu, naši kamarádku ze školy. "Ty jsou na závěrečné finále. Kde je..." V tom mě spatřila. "Aha, tady jsi. Jdeš -"
"Pozdě. Já vím. Promiň."
Hay Lin složila dlaně k sobě a usmála se na mě. "Chtěla jsem říct že jseš jako na zavolanou. Pomohla bys nám roztřídit ty věci?"
Všechno napětí a podráždění ze mě rázem spadlo. Taky jsem se usmála. Nešlo to jinak.
"Moc ráda," přikývla jsem. Držela jsem Hay lin všechny palce, aby přehlídka dopadla dobře. Nadřela se s její přípravou jako kůňa úspěch si vážně zasloužila.
Byla to jedna z těch chvil, kdy jsem se cítila jako obyčejná holka. slovem obyčejná nemyslím nudnou holku, ale takovou, která nemá nic společného s magií a prostě jen pomáhá kamarádce s módní přehlídkou. Radí se s ní, jak se učesat a namalovat a bojí se jen toho, aby se v nějakých šatech nepřerazila na pódiu. Na osminohé příšery s ještěrčími ocasy jsem v tu chvíli nemyslela. Nechápejte mě špatně. Společenství W.I.T.C.H. je jednou z nejúžasnějších věcí, která mě potkala. Když jsem poprvé objevila své schopnosti, byla jsem pyšná a zároveň trochu vystrašená. A pak dostala Will Srdce Kondrakaru, které vypadá jako obyčejné křišťálové kyvadélko, ale má vážně ohromnou moc, a my zjistily, že to Srdce nás spojuje. Každá z nás vládne jednomu přírodnímu živlu. Já samozřejmě Zemi a Hay Lin Vzduchu. Taranee zase Ohni a Irma Vodě. Aprotože Will sjednocuje nás a naše živly v jedinou čistou Energii, je naší vůdkyní. Ze začátku bylo pro mě dost těžké všechno pochopit.Nikdy jsem ničemunevěřila, dokud jsem to neviděla na vlastníoči, vždycky jsem stála pevně oběma nohama na zemi. Myslím, že se to pro čarodějku Země docela hodí. A teď se nás pět dělilo oty samé podivné sny a měly jsme v malíčku všechnu tu magickou moc. Brzy jsme zjistily, že jako nové Strážkyně Kondrakaru máme nepřátele, a to ve světech, o kterých jsme předtím nikdy neslyšely. Našly jsme ale také nové přátele. Dokonce výborné přátele, ale to by bylzase úplně jiný příběh. Celé dohromady mi to připadá jako splněnýsen a nejhorší noční můra zároveň. A občas je toho dobrodružství na mě trochu moc. To pak nejraději dělám věci, které nemají nic společného se zachraňováním světa, a chovám se jako obyčejná čtrnáctiletá holka nedotčená kouzly. Anebosi toaspoň myslím. Jenže ten den viselo v heatherfieldské škole ve vzduchu tolik magie, že by se snad dala krájet nožem.
"Dámy a pánové, Sheffieldský Institut má tu čest vám představitjarní módní přehlídku slečny Hay Lin!"
"Tolik lidí," zašeptala Taranee, která stála vedle mě za oponou. "Jsem ráda, že nemusím na pódium!"
"Zvládla bys to."
"Ani náhodou. Měla bych hroznou trému a taky bych podle tohovypadala."
Mně samotné taky nebylo zrovna do smíchu. Dlaně se mi potily a měla jsem co dělat, abych si je nezačala otírat o sukni, která by pak vypadala příšerně. Jednou jsem četla v módním časopise rozhovor se slavnoumodelkou. "Vtip je v tom,že musíte vyjít na pódium a vědět, že jste krásná," říkala. "Pak tomu uvěří i publikum." To se jí snadno řeklo, ale co máte dělat, když si tím nejste tak jistí? Nervózně jsem si přejela po vlasech.
Spustila se hudba. Hay Lin vybrala na úvod rychlou a rytmickou písničku od Karmilly.
"Do toho!" sykla Taranee a mírně mě postrčila. "Nandej jim to!"
Nohy se mi začaly pohybovat skoro samy od sebe. S mírně nuceným úsměvemjsem vykročila na pódium. Hay Lin za mými zády si nejspíš kousala nehty. Já bych to určitě dělala, kdybych předváděla svoji kolekci a moje nápady a tvrdá práce by měly být podrobeny kritickým pohledům diváků. Ale těm se to přece bude líbit, ne? Určitě ano, jinak by to znamenalo, že nemají absolutně žádný vkus!
Odkudsi z haly se ozvalo vlčí zavytí, kterémuvzápětí odpovědělo kočičí mňoukání. Že by Uria a jeho trapní kamarádi? Kde se tu vzali? Rozhodně nepřišli sbírat módní tipy. Nechtěla jsem, aby zničili Hay Linin večer!
Začala jsem se pohybovat o poznání jistěji a rozhodněji. Prohlédněte si ty šaty, jsou nádherné! Buďte zticha a dívejtese. Zlostně jsem se obrátila, až mi tyrkysová sukně zavířila kolem boků. Mrkla jsem přes rameno, spíš jen kvůli tomu, aby ti pitomci mlčeli. Moment. neměla jsem se spíš usmívat? No co, všecny modelky se neusmívají. A můj pohled zabral. uria zůstal sedět na svém místě jako přibitý a nevyrušoval.
Při odchodu z pódia jsem se minula s Irmou. Překvapeně se na mě podívala. Proč? Udělala jsem něc špatně? Rychle jsem si prohlédla sukni, jestli jsem si do ní náhodou přece jen neotřela zpocené ruce, ale všechno se zdálo být v pořádku.
"Páni!" vyjekla Taranee a tvářila sestejně udiveně jako Irma. "Vypadalas vážně divoce."
Divoce? "Jen jsem se snažila, aby byli Uria a jeho kumpáni zticha," zamumlala jsem nejistě. "Pomoz mi s tím zipem."
"Vzbudila jsi pozornost publika! A mám úžasnou fotku."
Vystoupila jsem z tyrkysových šatů a oblékla si karmínové, ozdobené korálky a šňůrami v Hay Linině ososbitém stylu. Hay Lin na mě ze schodů na pódium zuřivě mávala, ať si pospíším.
"Boty!" sykla Taranee. "Musíš si přezout boty!"
Chybička. Ne, tyrkysové střevíčky by se rozhodně nehodily k červeným šatům. Rychle jsem je shodila a obula si šarlatové, keré mi podala Taranee. Zhluboka jsem se nadecla, abych se uklidnila a pak už byl nejvyšší čas vyjít na pódium.
"Co to mášve vlasech?" zeptala se Hay Lin, když jsem ji míjela.
"Cože?"
"Něc zeleného... ne, asi jsem se spletla, tak jdi!"
Něco zeleného? neměla jsem čas podívat sedo zrcadla. Později.
Módní přehlídky pro mě samozřejmě nejsou nic neznámého. Viděla jsem jich docela dost. Ale teprve když jsem v jedné znich vystupovala, došlo mi, co to pro modelky obnáší. Byla jsem v jednom kole. Přehlídka pokračovala, já se spěšně převlékala ze šatů do šatů, tak tak se stačila prohlédnout v zrcadle, aby bylo vše v pořádku, a snažila se vnímat hudbu a potlesk publika. Lidé tleskali, kdykoli se na pódiu předváděl nový model. Hay Lin pobíhala sem a tam a spokojeně se usmívala.
Pak přišlo velké finále. Všechny modelky vyšly na pódium v různých bílých šatech s třešňovými poupaty. Středem pódia kráčela Hay Lin. Zářila jako sluníčko a ukláněla se na všechny strany. Všimla jsem si, že dokonce i Uria a jeho parta neochotně tleskají. Hned vedle nich totiž stála ředitelka Bocserová, a tak se rozhodli pro změnu projevit slušné vychování...
A tehdy se to stalo. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se zeleně zablesklo. A pak moje třešňové poupě najednou zničeho nic rozkvezlo.
Sálem se rozlehlo obdivné "Óóó!" a publikum začalo tleskat ještě hlasitěji.
"Úžasný efekt!" zvolal kdosi.
Zírala jsem na to poupě a měla chuť se ho zbavit, někam ho zahodit. Napřed mámin ibišek a teď tohle. Co se to dělo?
Přišel čas opustit pódium. Světla za námi se ztlumila a někteří lidézačali odcházet,zatímco jiní oblehli zákulisí a gratulovali Hay Lin.
"Díky, Cornelie," řekla Hay Linaobjala mě. "Díky za všechno. A hlavně za tenspeciální efekt..." Usmála se a pošeptala mi: "Ve velkém jarním stylu."
"Ale to ne já..." hlesla jsem. Nebo snad ano?
Žádné komentáře:
Okomentovat