10. KAPITOLA - VELKÁ SLAVNOST SKLIZNĚ
Z hlavního nádvoří se rozezněla pronikavá fanfára svolávající všechny na hrad. Ze všech stran se seběhly stovky halasně povykujících Muscarianů, kteří se už nemohli dočkat slavnostního zahájení letošních oslav. Nikdo netušil, že je mezi nimi přimíchaná pětice falešných ,,sestřenic".
Malý mužík v červené uniformě se širokými zlatými šlemi vystoupal po vysokých schodech, vedoucích k hlavnímu vchodu do hradu. Byl to Velitel obřadu a na každém kroku ho doprovázel nejmíň tucet bílé oděných Strážců smíchu. Když se konečně vyškrábal na pódium, uklonil se a vycenil dokonale vyleštěný, běloskvoucí chrup. Taranee na něj zůstala ohromeně zírat. Úžasné, pomyslela si. Určitě právě přišel od toho čističe. To by mě zajímalo, jakým dryákem dokáže takhle vybělit zuby.
"Drazí Muscariané, drazí přátelé!" zvolal Velitel obřadů. "Stoly jsou prostřeny! Oslava může začít! Hodujme a radujme se!"
Taranee nevěřícně sledovala řady bělostných úsměvů za zády červeného mužíka. Muži i ženy ve sněhobílých uniformách stáli jako solné sloupy, hleděli kamsi do dálky a neustále se strojeně usmívali.
"Nechápu, jak to můžou tak dlouho vydržet," špitla čarodějka Ohně.
"Třeba používají nějakou speciální lepicí pásku," odvětila docela vážně Will.
"Vypadají jak zkamenělí," poznamenala Cornelia, "jejich oči se nesmějí."
Taranee si vzpomněla, jak potkaly skupinu Strážců v lese. Znovu měla pocit, že na sobě musejí mít nějaké masky. V tu chvíli ji Will zatahala za rukáv a ukázala směrem ke vchodu.
"Tamhle jsou Irma a Hay Lin," zašeptala, "teda aspoň tak vypadají. Pokud to ovšem nejsou nějaké jiné Amanitovy sestřenice."
To už je viděla i Taranee. Dva šedohnědé klobouky úplně v první řadě. Celý dav byl otočen k Veliteli obřadů, a tak chvilku trvalo, než dívky spatřily samotného krále. Ale když trochu utichlo to ohlušující halekání, panovník vstal ze svého vyvýšeného trůnu a požádal o klid, aby mohl promluvit.
Král Muscarie byl nečekaně malý, ale co mu nebylo dáno od přírody, to se snažil dohnat výstředním oblečením. Měl na sobě vestu ze zlatého brokátu, oranžové hedvábné kalhoty a červený sametový plášť. Will nejvíce upoutala jeho koruna, vykládaná drahými kameny ve tvaru hub, které mnohonásobně odrážely podzimní slunce. Taranee zase překvapily královy boty-nebo to snad byly bačkory? I ty byly pošité kameny a malými zrcátky a doslova jiskřily všemi barvami.
Teprve až když král začal mluvit, dívky se mu podívaly do tváře.
"Vypadá docela mile," zašeptala Taranee.
"Hm, připomíná mi zmrzlináře z naší ulice," přisvědčila Will. "Teda kdyby ho člověk potkal na maškarní."
Taranee se pousmála. To bylo přesné-musca-rijský král vypadal jako docela obyčejný člověk na maškarním plese! Měl přátelskou kulatou tvář, trochu šilhal a každou chvilku se podivně zachechtal, jako by mu právě někdo řekl vtip, který nepochopil. Jen těžko si dokázala představit, že by tenhle chlapík měl vládnout celé zemi.
"To máme ale vznešeného krále!" zvolala jakási žena ve žlutém klobouku, která stála kousek od Taranee. "Tak má vypadat pořádný mužský! Jsem tak šťastná, že mohu být jeho poddanou!"
Král zdvihl ruku a krátce zamával shromážděnému lidu. Následoval ohromný potlesk a další provolávání slávy. "Drazí Muscariané, drazí přátelé, jsem rád, že vás všechny opět vidím," zvolal král sebevědomě. "Jak se dneska máte?"
"Skvěle!" bouřil dav. "Ať žije král!"
Nato se panovník rozesmál na celé kolo a začal svým poddaným mávat oběma rukama.
"Děkuji, děkuji! Ať žije Muscaria a její báječný lid! Ať se všichni neustále baví! Co by byl život bez zábavy? Tímto prohlašuji Velkou slavnost sklizně za zahájenou!"
Will, Taranee a Cornelia se rozhlížely, kam by si mohly sednout. Nemělo smysl snažit se najít Irmu a Hay Lin, protože ty uvízly uprostřed obrovského chumlu rozjásaných Muscarianů.
Po obvodu nádvoří byly prostřené slavnostní stoly, ozdobené krásně naaranžovanými květinami.
"To je zřejmě Hay Linina práce," poznamenala Cornelia. "Není to nádhera?"
Hodovní tabule se prohýbaly pod velkými talíři, plnými nejrůznějších lahůdek. Byly tu houbové omelety, smažené žampiony, nakládané hříbky, houbové paštiky a nejrůznější salátové mísy, obložené malými kulatými pýchavkami.
Konečně dívky našly místo u jednoho z rohových stolů, odkud bylo dobře vidět na hodovní tabuli Jejího Veličenstva. Sotva se usadily, objevil se u nich Amanitus.
"Měli bychom najít vaše kamarádky," pravil naléhavě. "Všichni členové jedné rodiny tady musí sedět pohromadě."
Taranee se rozhlédla po nádvoří. U každého stolu seděla skupinka Muscarianů ve stejně barevných kloboucích. Než však mohla cokoli podniknout, ozval se pronikavý hlas Velitele obřadů, který žádal shromážděné o pozornost.
"Než se pustíme do jídla," pravil slavnostně zavalitý mužík, "dovolte mi, abych vám představil člověka, který tak překrásně nazdobil naše stoly. Je to dáma z druhého konce velikého lesa a myslím, že si zaslouží pořádný potlesk!"
Sklonil se do první řady a pomohl Hay Lin na pódium! Vedle toho břichatého náfuky vypadala čarodějka Vzduchu ještě hubeněji než obvykle. Byla nervózní, ale nezapomněla se usmívat, a když bouřlivý potlesk neustával, skromně se uklonila. Amanitus zbledl a otřel si čelo bílým naškrobeným kapesníčkem.
"Snažte se na sebe neupoutávat pozornost," vydechl rozechvěle. "Prosím vás, buďte opatrné!"
Panovník se samozřejmě usadil na čestné místo u největšího stolu. Posunul si korunu z čela a pod tučnou dvojitou bradou si uvázal látkový ubrousek. Pustil se do jídla jako první a očividně si to užíval!
Hned za ním stáli dva ramenatí muži v přiléhavých šedivých uniformách, kteří měli na starost jeho bezpečí. Po boku krále seděl Velitel obřadů a na druhé straně vysoká, elegantně oblečená žena s korálově červenámi rty. Pod špičatou bradou se jí klenul mohutný hrudník a na něm spočíval těžký náhrdelník s tucty třpytivých zelených kamenů.
Mužík, který seděl vedle Will, se k ní přitočil a začal jí vysvětlovat, že to je sama hlavní dvorní zpěvačka. Je prý královou blízkou přítelkyní a je slavná zejména svými fenomenálními operními áriemi.
"Nejlepší zpěvačka na světě!" rozplíval se Amanitův vzdálený příbuzný. "Náš král se obklopuje samými lidmi z vybrané společnosti. Jen ti nejlepší mohou krále od rána do večera obveselovat."
S těmi slovy se rozhlédl po nádvoří a začal Will ukazovat, kdo je kdo. Kousek od nich seděl ,,Umělec", nejlepší malíř v celé Muscarii, a vedle něj se živě bavila skupinka světoznámých herců. Na druhém konci prostranství hodoval mistr provazochodec a ta žena v zářivě modrých šatech byla ,,Spisovatelka" (Samozřejmě opět ta nejlepší na světě). Klaunibyli králi kdykoli k dispozici a orchestr byl ve dne v noci připraven zanotovat jednu z panovníkových oblíbených melodií.
"Předvedou své umění i na dnešní oslavě?" zeptala se zvědavě Will.
"Ale samozřejmě, jak jinak!"
A skutečně. Zanedlouho se rozezněla slavnostní fanfára a mistr provazochodec vyběhl po schodech k hlavnímu vchodu do hradu. Vyhoupl se na provaz, napnutý vysoko nad nádvořím, a vydal se sebejistě na druhou stranu. Nejdřív šel naboso a v ruce svíral dlouho tyč, která mu pomáhala udržet rovnováhu. Pak nasedl na zvláštní kolo a bez zaváhání na něm přejel zpátky k hradnímu schodišti. Obecenstvo bouřilo nadšením.
Při dezertu byla na programu árie dvorní zpěvačky. Statná žena vstala od stolu, vyšla na pódium a sebevědomě se postavila před publikum. Zhluboka se nadechla a spustila. Její silný hlas se převalil přes obecenstvo jako obrovská mořská vlna. Nikdo ani nedutal, všichni se nechali unášet okouzlující melodií. Dokonce i Will a Cornelia byly těmi mocnými tóny doslova pohlceny.
Jediná Taranee měla pocit, že se jí z toho pronikavého zpěvu rozkočí hlava. Vysoké tóny ji bodaly do mozku jako stovky nabroušených nožů a její myšlenky byly zaplaveny všeprostupující ledovou tříští. Čarodějka Ohně musela zatnout zuby, aby to vydržela a nezakryla si bolavé uši dlaněmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat