11. KAPITOLA - KRÁLOVSKÁ ZÁBAVA
Po večeři následoval zábavný program na počest krále. To byla příležitost pro obyčejné Muscariany, kteří tu mohli předvést své umění. Jako první vystoupil Amanitus se svou básní. Přestože se zjevně musel neustále nutit do smíchu, jeho přednes měl nakonec velký úspěch.
"Chceme vidět další umělce!" zvolal Velitel obřadů a začal roztleskávat celé nádvoří.
"Nestyďte se a předveďte, co umíte! Ukažte nám, jak dokážete uctít krále! Všichni si přece přejeme, aby byl náš král šťastný!!!"
V tu chvíli na pódium vyskočil jeden z klaunů a zastříhal ušima. Hned za ním se objevil druhý, vyhoupl se na kolo a začal zběsile jezdit sem a tam. Panovník se rozesmál, až se za břicho popadal, a jeho přátelská tvář byla rázem samá vráska.
To má asi z toho, jak se pořád chechtá, pomyslela si Taranee. I když většinou se lidem dělají vrásky ze samých starostí...
"Konečně se taky můžu upřímně zasmát," špitla jí Will do ucha.
Hlavní dvorní zpěvačka vystoupila na pódium a zvolala: "Nyní je ten pravý čas na soutěž ve zpěvu! Chci tady vidět spoustu odvážných mladých lidí. Takhle jsem kdysi dávno začala i já svou úspěšnou kariéru-určitě si na to mnozí z vás pamatují!"
Drobná nesmělá dívka ve vínovém klobouku předstoupila před obecenstvo a rozechvělým hlasem zazpívala krátkou písničku. Publikum jí samozřejmě zatleskalo, ale dvorní zpěvačka se na ni jen blahosklonně usmála a poslala ji zpátky ke stolu. Pak byl na řadě vyzáblý mladík, ale ten zase zpíval hrozně falešně. Nakonec se na pódiu objevila dívka v hnědém klobouku.
"To je Irma!" zašeptala rozrušeně Will. "Jak jen tohle dopadne?!"
"Ach ne!" sykl Amanitus. "Říkal jsem vám, neupoutávejte na sebe pozornost!"
Ale to už bylo pozdě. Irma se uklonila, zhluboka se nadechla a spustila. Vybrala si jednu ze svých nejoblíbenějších písniček a zpívala moc hezky, ale to pro dívky nebylo nic nového.
"Tohle je něco úplně jiného," špitla Cornelia.
"Mnohem modernější než to, co zpívali ostatní."
"Řekla bych, že něco takového tady ještě neslyšeli," přisvědčila Taranee.
Když Irma skončila, lidé chvíli jen ohromeně seděli, ale pak se spustil takový aplaus, že nebylo pochyb, kdo stal vítězem letošní soutěže! Irma celá zářila a ochotně se ukláněla na všechny strany. Několik nadšených mladíků začalo pískat na prsty a skandovat: "Ještě! Ještě!". Irma tedy znovu zazpívala poslední sloku a sklidila další ohlušující potlesk.
Amanitus se chytil za hlavu a zoufale si povzdychl. Nikdo si toho naštěstí nevšiml-nikdo kromě Taranee. Má pravdu, pomyslela si Strážkyně Ohně, neměly bychom na sebe zbytečně upozorňovat. Musíme najít Plamen-to je náš úkol!
Následovala soutěž ve hře na hudební nástroje, kterou vyhrál jeden velmi nadaný flétnista, a pak ještě soutěž v tanci a volba nejkrásnější dívky. Dvorní zpěvačka opět vystoupila na pódium a potřetí promluvila ke shromážděným.
"Několikrát jsem měla tu čest zúčastnit se soutěže krásy a vždycky jsem vyhrála," pravila neskromně. "Nyní jsem však už ve věku, kdy se lidé posuzují zejména podle krásy svého nitra."
Obecenstvo zatleskalo a zpěvačka je odměnila svým oslňujícím úsměvem. Pak je ale rázně utišila energetickým gestem a pokračovala: "Pojďte děvčata, nestyďte se a předstupte před ostatní, ať si vás mohou řádně prohlédnout!"
Na pódium se ze všech stran seběhlo asi deset dívek. Všechny se strojeně usmívaly, pokyvovaly na pozdrav a pyšně se natáčely jako na módní přehlídce.
"Potřebujeme ještě další soutěžící!" zvolala vyzývavě dvorní zpěvačka a pátravě se rozhlédla po nádvoří. "Ty v tom žlutém kloboučku a ty v tom hnědém, pojďte hezky k nám!!"
Cornelia zbledla a sklonila hlavu. Snad tou v hnědém klobouku nemyslela ji? Tvářila se, jako že nic neslyšela, ale nebylo to nic platné. Dvorní zpěvačka přísně luskla prsty a zahromovala: "Tak co bude? Už ať jste na pódiu!"
Chudák Cornelia se neochotně zdvihla od stolu a začala se prodírat mezi desítkami rozjásaných Muscarianů. Jakmile se vydrápala na pódium, zpěvačka na ni vycenila bělostné zuby a bodře ji objala kolem ramen.
"Drahé děti," pravila mohutným hlasem, "mé drahé holčičky! Jste krásné jako obrázek!"
S těmito slovy přiměla dívky, aby se jedna po druhé předvedly všem shromážděným. Když přišla na řadu Cornelia, v obecenstvu to obdivně zašumělo a vzápětí nádvoří zaplavil nadšený potlesk, jaký snad nesklidila ani sama dvorní zpěvačka.
O několik hodin později za sebou Amanitus zavřel dveře a sklesle se posadil na svou pohovku z listí. Sundal si klobouk a zoufale se prohrábl rozježené vlasy. "Ach jo, tohle se nemělo stát," povzdychl si zkroušeně. "Co si teď počneme?"
Will a Taranee se sesunuly vedle něj. Obě byly po celém dni totálně vyčerpané a přecpané nejrůznějšími houbovými pochoutkami.
Ostatní dívky zůstaly spolu s dalšími úspěšnými soutěžicími na hradě. Irma vyhrála soutěž ve zpěvu, Cornelia se stala královnou krásy a Hay Lin dostala zvláštní ocenění za aranžování květin.
Když se chýlila slavnost ke konci, Velitel obřadů předstoupil před publikum, vyhlásil výsledky všech soutěží s dodal: "A za odměnu mohou naši mladí talentovaní přátelé stravit noc na hradě! Budou spát v královských komnatách na těch nejměkčích matracích! Sloužící jim donesou do postele bohatou snídani, servírovanou na zlatých podnosech! Pak je čeká luxusní koupel a nakonec dostanou překrásné nové šaty!"
Poté byli vítězové obřadně přivítáni samotným králem a za zvuku slavnostní fanfáry a za mohutného potlesku všech Muscarianů zavedeni do hradu. Irma, která šla jako první, zářila jako sluníčko a Hay Lin taky vypadala naprosto spokojeně. Jen Cornelia se tvářila poněkud nejistě, ale to jí stejně nebylo nic platné.
"Vlasy!" vyhrkla z ničeho nic Taranee a prudce se napřímila. "Jestli se budou ráno koupat, budou si muset sundat klobouky a všichni uvidí jejich vlasy! A Muscariané mají přece mnohem drsnější vlasy než my!"
"Máš pravdu," přisvědčila Will. "To by je jistě prozradilo. Musíme se dostat do hradu a varovat je! Když budou mít štěstí, nikdo si toho nevšimne, protože už je tma. Ale zítra by se to určitě provalilo!"
Amanitus bezradně pokrčil rameny.
"Je mi líto, ale s tím vám pomoci nemůžu."
Žádné komentáře:
Okomentovat