16. KAPITOLA - NÁRAMEK
Ohlédla se a zjistila, že Plamen jasu už opět skomírá. Nebylo divu, že se ostatní nechaly ošálit-dvorní zpěvačka měla ohromnou moc a dokázala využít stávající situace, aby je rozdělila. Možná cítila, že proti jejich společné síle by nic nezmohla.
Nní tedy měla znovu v moci Plamen jasu a kromě toho i čtyři z pěti Strážkyň. Will, Hay Lin, Cornelia a Irma měly pocit, jako by jim mysl zahalil jakýsi těžký mlžný závoj, který způsobil, že si najednou vůbec nepamatovaly nic z toho, co se událo, než se před nimi objevila dvorní zpěvačka, Jediná Taranee, Strážkyně Ohně, dokázala myslet jasně. Jenomže ta podlá zrádkyně jí vzala hlas a tím zabránila, aby se dívky opět spojily.
Dívky byly úplně omámené. Každá se v myšlenkách toulala ve svém vlastním světě a na ostatní ani nepomyslela. Jejich společná magická síla byla naprosto ochromena.
Dvorní zpěvačka k nim dál promlouvala svým vemlouvavým hlasem. Později si ani jedna nepamatovala, co jim vlastně říkala, ale jedno bylo jisté-její jedovatá slova se jim vryla do mysli a doslova je omráčila.
Jako v transu následovaly Strážkyně mohutnou ženu lesní pěšinou. Postupně se k nim přidávaly bílé oděné postavy. Nejdřív jich byla jen hrstka, ale pak začaly rychle přibývat a nakonec se dívky ocitly uprostřed houfu Strážců smíchu. V tu chvíli se Taranee probrala z poblouzněného snění a hrozně se vyděsila. Kam oko pohlédlo, všude byly stovky nepřirozeně se usmívajících mužů a žen v bělostných stejnokrojích. Teď jí nezbývalo než pokračovat v cestě.
Později dívky vzpomínaly, jak putovaly v jakémsi čarovném oparu. Šly zpátky lesem, až dorazily k řetězovému mostu, který visel na silných provazech v mlze nad Černou strží. Strážci smíchu připomínaly dlouhou šňůru bílých perel, natažených z jednoho okraje hluboké rokle na druhý.
Když byly dívky uprostřed mostu, z ničeho nic se nad nimi objevil Irmin červený papoušek. Předtím si ani jedna z nich nevšimla, kdy zmizel, ale teď přilétl v plné rychlosti a vrhl se střemhlav přímo na dvorní zpěvačku. Šediví strážci se ho snažili odehnat, ale papoušek se nenechal odradit a dál na ně dorážel.
Za řetězovým mostem se vydali po kratší cestě, která vedla lesem a úzkými tunely ve skalách přímo na hrad. Taranee měla pocit, že Medvědí sluj musí být někde na východ od nich. Každopádně tahle pěšina na Amanitově mapě nebyla.
Jak se blížili k hradu, potkávali další a další Strážce smíchu. Stáli tu podél cesty jako kamenné sochy se svým věčným úsměvem na bezvýrazných tvářích. Dvorní zpěvačka říkala, že tu jsou na jejich počest-že o ně bude na hradě postaráno jako o ty nejvzácnější hosty.
"Jsme tu všichni velice šťastní! Jen se rozhlédněte, jak se všichni vesele usmívají! A vás rádi znovu přivítáme. Víte co? Začneme tím, že vám ukážu královskou pokladnu. Chcete ji přece vidět, že? Možná pro vás bude panovník dokonce něco mít. Malý šperk z jeho ohromného bohatství? Pojďte, podíváme se..."
Zpěvačka na ně mluvila vlídným vemlouvavým hlasem, jako by byly malé děti. Zavedla je k zadní části hradu před vysokou bránu. Taranee chtěla něco namítnout, protože za otevřenými dveřmi spatřila širokou černou chodbu, která vedla přímo do podzemí, ale její jazyk byl těžší než kdykoli předtím. Natekl jí tak, že musela začít přerývaně dýchat nosem, aby se neudusila.
"Vstupte do královské pokladny, milé dívky," pravila dvorní zpěvačka úlisně. Ale jakmile se za nimi zavřely těžké kovové mříže, její medově sladký hlas byl ten tam.
"Dejte na bránu dvojitý zámek a postavte před ni padesát stráží!" zahromovala přísně, vrhla na dívky nenávistný pohled a byla ta tam. Ze tmy se ozval pronikavý, ocelově zvonivý hlas a rozlehlým sklepením se rozezněla operní árie. Líbivá melodie se pomalu vzdalovala, a když zpěvačka zmizela v útrobách hradu, rozhostilo se hrobové ticho.
Ve sklepě nebylo vidět na krok, jen venku před branou zářily do tmy bílé uniformy desítek hlídačů. Někteří z nich drželi malé lucerny, které vrhaly strašidelné stíny na vlhké kamenné stěny. Později někdo přibouchl rozskřípané ztrouchnivělé dveře a podzemní místnost pohltila černočerná tma.
Irma a Hay Lin se svalily na starou matraci, která ležela v rohu sklepení. Byla proleželá a smrděla plesnivinou, ale dívky byly tak unavené a omamené, že jim bylo úplně jedno. Po chvilce si k nim přisedla i Will a bezradně si položila hlavu do dlaní. Cornelia zůstala stát u zamčených mříží a mlčky hleděla do tmy.
Taranee byla dočista zmatená-připadala si úplně vygumovaná. Stále si připomínala, že musí dávat pozor, aby se neudusila, a tak se prudce nadechla zatuchlého vzduchu. Z toho štiplavého smradu jí vyhrkly slzy a spustila se jí rýma. Otřela si oči rukávem, když tu ji něco poškrábalo na tváři-náramek! No jasně! Náramek z Heatherfieldského parku-úplně ho pustila z hlavy. Teď si ale vzpomněla, že na sobě měl pět malých přívěsků s kamínky jejich čarodějných barev.
Naše barvy... pomyslela si. Nás pět-co se to s námi děje?
Náhle se jí začalo dýchat mnohem snadněji. Stačilo pomyslet na své kamarádky a hned jí bylo líp. Cítila, že se jí pomalu navrací energie, a tak zdvihla ruce, aby vyčarovala světelnou kouli. Nebylo to snadné. Zavřela oči a veškerou svou sílu soustředila do rozechvělých dlaní. Konečně se jí podařilo přivolat malou ohnivou kuličku. Nebylo to nic moc, ale pořád lepší než úplná tma.
Will vzhlédla ke své kamarádce. Oranžové plamínky se zrcadlily v Taraneeiných kulatých brýlích, ale za nimi vyděšeně těkaly její tmavě hnědé oči. To přimělo držitelku Srdce sebrat síly a přestat se litovat. Vstala, vzala Taranee kolem ramen a zahleděla se jí do očí. V tu chvíli si uvědomila, že je stále spojuje zvláštní, nevídaně silné pouto.
Co se to děje? pomyslela si. Taranee je přece moje nejlepší kamarádka, tak jak ji můžu podezírat? Ale proč nic neříká?
Jakmile Taranee spatřila lásku ve Willině pohledu, začala docela normálně dýchat a její obrovský ztuhlý jazyk se zase scvrkl a změknul. Dychtivě otevřela pusu a nasála do plic vlhký vzduch. To byla úleva!
"Dvorní zpěvačka," zašeptala chraplavě, "ta to má na svědomí! To ona očarovala celou Muscarii. Copak to nechápete? Je to ona!"
"Takže nám lhala," řekla otřeseně Will. "Všechno, co říkala o Plamenu jasu, byly lži. Ty jsi neviděla naši budoucnost, viď? Ale co jsi tedy viděla?"
"Viděla jsem její budoucnost! Viděla jsem, jak se proměnila v děsivou obludu a z jejích šedých stráží se stali vlčáci. Vrhli se na panovníka, rozcupovali jeho šaty a shodili mu z hlavy královskou korunu! Dvorní zpěvačka jen celou dobu čeká, až příjde správná chvíle na to, aby mohla ovládnout celou Muscarii!"
Will si přivolala do dlaně Srdce Kondrakaru. Ozářilo ponurou místnost příjemným narůžovělým světlem a vyslalo svou posilující energii k ostatním Strážkyním. Jako první se probrala Cornelia. Pustila se kovových mříží, přistoupila k dívkám a chytila Taranee za ruku. Hned nato se vzpamatovala Hay Lin a chvilku po ní se na celé kolo rozzívala Irma.
Taranee se s nimi objala a samou radostí se rozplakala. Bylo to pro ni strašně těžké, když se její kamarádky obrátily proti ní. Teď už ale byly zase všechny pohromadě a čarodějka Ohně nechtěla ztrácet čas. Naklonila se ke světelné kouli a ukázala ostatním záhadný třpytivý náramek. Šperk se rozjasnil v záři čarovného ohně a Taranee si hned všimla, že se s ním něco stalo-broušené kameny, zasazené do jemných kovových obrouček, se zvětšily a začaly pulzovat jasnými barvami-bar-vami W.I.T.C.H.!
"Co to je?" Vydechla ohromeně Cornelia. "Taková nádhera! Můžu se podívat?"
Taranee si sundala náramek a podala jí ho.
"Ležel pod tou velkou bílou houbou, kterou jsem fotila v našem parku," pravila. "Úplně jsem na něj zapomněla."
"Ty kameny mají naše barvy," pravila rozrušeně Cornelia. "Co když to není náhoda?"
"To určitě není náhoda," ujistila ji Will. "Je to znamení, že musíme držet pohromadě! Jen když jsme spolu, dokážeme se postavit silám zla!"
"Třeba to s sebou přinesl Amanitus," podotkla Irma, "co myslíte?"
"Možná," odtušila Taranee, "musíme se ho na to zeptat."
Žádné komentáře:
Okomentovat