17. kapitola - Osvobození Muscarie

17. KAPITOLA - OSVOBOZENÍ MUSCARIE

Všechny Strážknyně se už dávno probraly z omamného snění a pomalu se připravovaly na setkání s dvorní zpěvačkou. Taranee vyčarovala několik dalších ohnivých koulí, až se celé sklepení koupalo v lázni příjemného nažloutlého světla. Dívky se pořádně protáhly, oklepaly si zaprášená křídla a postavily se do kruhu. Will držela v dlani drobný náramek a zamyšleně si prohlížela tváře svých kamarádek. Náhle jí připadalo naprosto neuvěřitelné, že o sobě mohly tolik pochybovat. Zlá zpěvačka je ovládla svou mocnou čarovnou silou a způsobila, že se jejich pětice dočista rozpadla. Ale ne nadlouho! Will znovu přivolala Srdce Kondrakaru a jeho čirá energie vmžiku prostoupila celou místnost!

"Jdeme na to!" zvolala odhodlaně. "Musíme osvobodit Muscarii!"

Když Strážkyně spojí své síly, nic je nemůže zastavit-dokonce ani stovka bíle oděných Strážců smíchu. Během několika vteřin se dívky probojovaly ven ze sklepního vězení a zamířily k hlavnímu vchodu do hradu.

"Do trůnního sálu!" zavelela Will.

Vyběhly na rozlehlé nádvoří a po schodech k velikánským vchodovým vratům. Cornelia se dotkla země, z kamenné dlažby vyrazila bujná liána, obtočila se kolem mosazné kliky a vysadila celé dveře z pantů. Irma přivolala z kašny na nádvoří proud ledové vody a poslala ho v ohromném víru přímo na Strážce smíchu.

Vtrhly do hradu. Hay Lin namířila na stěny poryv prudkého větru a všechny obrazy, urny a železná brnění se rozlétly po místnosti. Strážkyně neváhaly, rychle vystoupaly po širokých točitých schodech ke vchodu do trůnního sálu a prudce otevřely těžké vyřezávané dveře.

Král vstal překvapeně z trůnu a vrhl na dívky nechápavý pohled. Přímo za ním se tyčila dvorní zpěvačka v dlouhých třpytivých vínových šatech a před trůnem stál u svého malířského stojanu Umělec, který právě zvěčňoval svého panovníka na plátně v nadživotní velikosti. Oba strážci v šedivých uniformách stáli uctivě vpovzdálí.

"Áááá!Errr! Vy protivné, neodbytné štěnice!"

zaječela dvorní zpěvačka, jako by zpívala jednu ze svých slavných árií, a v tu ránu se proměnila v ohavnou obludu, kterou viděla Taranee v Plameni jasu. Z jejích kostnatých prstů s dlouhými nehty se staly odporné zkroucené drápy a zpěvačka je krvelačně napřáhla ke králi, který stále nic netušil. Bylo to přesně jako v Taraneeině ohnivé vidině.

"Ne!" vykřikla odhodlaně Taranee, vymrštila před sebe snědé paže a vyslala na dvorní zpěvačku prudkou plamennou střelu. Jakmile ji oheň zasáhl přímo do široké hrudi, svalila se podlá zrádkyně na zem a král se překvapeně otočil, co se to děje. Cornelia využila situace, přiskočila k panovníkovi a rychle ho odvedla stranou.

Will si vzala na starost šedé stráže, kteří se mezitím proměnili v hrůzostrašné bestie. Zhluboka se nadechla a vlídně se na psy usmála, protože věděla, že jinak se jí je uklidnit nepodaří. Vyzáblí vlčáci ihned vycítili její konejšivé myšlenky: to jsou milí pejsci... taková krásná zvířata... Psi se zmateně zarazili, chvilku se rozpačitě dívali na Will, na dvorní zpěvačku a zase zpátky na Will a pak začali přátelsky vrtět chundelatými ocasy. Uprostřed toho všeho stál ohromený Umělec a užasle se rozhlížel po místnosti. Z nedokončeného obrazu se na něj usmívala dvorní zpěvačka, která však ve skutečnosti vydávala zběsilé skřeky a naháněla vyděšenému malíři hrůzu.

V trůnním sále bylo brzy dobojováno. Proti pětici Strážkyň W.I.T.C.H. neměla šanci ani tak houževnatá obluda, jakou se stala dvorní zpěvačka. Když pochopila, že bylo její spiknutí odhaleno a že prohrála, přestala se přetvařovat a ukázala se jim ve své skutečné podobě. Nejdřív jí zmizel plamenný lesk z velikých očí a vzápětí se celá zhroutila. Zhubla, zeslábla a její tmavé vlasy během několika vteřin zřídly a úplně zbělely. Dlouhé červené nehty se jí samy odloupaly a na třpytivých šatech se objevily velké černé fleky. Mohutná hruď se jí propadla a zelené kameny ve skvostném náhrdelníku ztratily svůj oslnivý třpyt.

Nakonec ze zpěvačky zůstala jen vyzáblá vrásčitá stařena. Místo bělostného chrupu jí z pusy trčelo několik křivých zežloutlých zubů a u nohou se jí krčili dva vystrašení jezevčíci.

"Podívejte se na ni!" zvolala vítězoslavně Will. "Podívejte, co z ní zbylo! Už nikdy se jí nepodaří ovládnout Muscarii. Musíme ji vzít s sebou do Kondrakaru, kde se o ni postará Věštec. Jen ten totiž může rozhodnout o tom, jak bude potrestána."

"Ale teď ještě nemůžeme odejít," namítla Cornelia. "Musíme se přece rozloučit s Amanitem."

"To je jasné," přisvědčila Will. "Zatím ji dáme do vězení- v tomhle stavu se z něj určitě nedostane."

Dívky se tak intezivně soustředily na dvorní zpěvačku a její dva pomocníky, že by málem dočista zapomněly na krále. Když se teď na něj Taranee obrátila, leknutím málem znovu oněměla. Panoník také zastárl! Stačilo pár minut a byl z něj prošedivělý padesátník s velkým břichem. Královská koruna, kterou náhle pokryl matný povlak, mu sklouzla z hlavy a slavnostní rudý plášť ztěžkl pod nánosy prachu. Jinak se ale zdálo, že je všechno docela v pořádku.

To má na svědomí čas, pomyslela si Taranee. Cítím, že Plamen jasu znovu nabývá na síle-a s ním ožil i čas!

Král si rozmrzele povzdechl a položil si hlavu do dlaní. Vzápětí se ale prudce napřímil, aby si přidržel kalhoty, které se mu sesunuly z bachratého břicha ke kolenům.

"Ach, to je bolest!" zabědoval. "Mám pocit, jako by mě někdo praštil do hlavy. A kdo jste vy?" obrátil se rozpačitě na Will. "Znám vás?"

"Ne, Vaše Veličenstvo," odvětila držitelka Srdce, "ale navrhuji, abychom šli raději ven. Myslím, že vám čerstvý vzduch udělá dobře."

Nabídla panovníkovi rámě a vyvedla ho z temné komnaty do zahrady, ozářené hřejivým podzimním sluncem.

Po tom ponurém trůnním sále, plném temně červených brokátových závěsů, pro ně bylo obyčejné denní světlo doslova k nezaplacení. Král si protřel unavené oči, jako by spal nejméně tisíc dlouhých let. A vlastně to tak nějak bylo. Ze všech Muscarianů se nechal nejvíce oklamat právě panovník. To měla ovšem na svědomí dvorní zpěvačka, která ho ani na chviličku nepustila z dohledu. Oslnila ho svým zářivým úsměvem a omámila ho čarovnými áriemi.Teď tu stál naprosto zmatený a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. Z celých těch dlouhých let, kdy ho měla dvorní zpěvačka pod kontrolou, si nepamatoval ani jediný den.

Dokonce i čarodějky se cítily poněkud nejistě, protože i ony na okamžik podlehly zpěvaččiným kouzlům. Jediný, kdo měl úplně čistou hlavu, byla Taranee-a teď, když mohla opět mluvit, si připadala jako ten nejspokojenější člověk pod sluncem. Stále cítila vzrůstající žár Plamene jasu a byla si jistá, že teď už jeho jasnovidný oheň nic neohrozí! Od chvíle, kdy dívky přemohly mocná kouzla dvorní zpěvačky, byl nejvzácnější poklad Muscarijského království v bezpečí.