2. kapitola - Chladný den

2. KAPITOLA - CHLADNÝ DEN

"Ty ještě spíš?" podivila se paní Landonová, když otevřela dveře do pokoje své starší dcery. Cornelia většinou vyskočila z postele, jakmile zazvonil budík, ale dnes ráno ještě ležela zachumlaná v peřinách.

"Je ti dobře?" zeptala se ustaraně maminka a posadila se na okraj postele.

"Jo, nic mi není. Už vstávám," zavrčela Cornelia a rozespale se posadila. "Tak uhni! Jak mám vstát, když tady sedíš?"

Elizabeth se rychle postavila a zamyšleně pohlédla na svou dceru. To, že byla Cornelia občas podrážděná, ji nepřekvapovalo-ostatně, u dospívající dívky to nebylo nic neobvyklého-ale takovýmhle tónem s ní ještě nemluvila.

"Jseš si jistá, že je všechno v pořádku?" zeptala se znovu. To už stála Cornelia na podlaze a celá se třásla zimou.

"Jsem v pohodě," utrousila rozmrzele, přešla k topení a otočila ho na maximum. "Jenom je mi zima."

"Snídaně je na stole," pravila paní Landonová. "Měla bys sebou hodit, za čtvrt hodiny musíš odcházet."

"To vím taky," odsekla Cornelia a přešla k šatní skříni. Sundala ze dveří ramínko s kostýmem Sněhové královny a mrskla ho na postel. Otráveně vytáhla ze skříně nějaké oblečení. Fuj! Všechno to bylo naprosto beznadějně obnošené a zastaralé! Při pomyšlení, že ji ostatní uvidí v takových otrhaných hadrech, se celá naježila.

Vtom do jejího pokoje přicupitala Lilian. Přes pyžamo měla oblečené své princeznovské šatičky a nadšeně volala na svou starší sestru: "Ahoj, Sněhová královno! Půjdeme dneska zase na bál?"

"Ven! Copak nevidíš, že pospíchám?" Cornelia popadla Lilian za ruku-možná až příliš neurvale-vy-strčila ji z místnosti a zabouchla za ní dveře. Slyšela, jak se Lilian rozvzlykala , ale raději zatla zuby, aby se ovládla a neobořila se na svou sestru ještě hruběji.

Copak se ten malý fracek nemůže naučit klepat? Prolétlo jí hlavou.

"Nestihnu se nasnídat," prohlásila, když se konečně přiřítila do kuchyně. Pořád se třásla zimou. Přestože na sobě měla tři teplé svetry, připadala si jako na severním pólu.

Matčinu starostlivou námitku, že jít do školy bez snídaně není zrovna ten nejlepší nápad, nechala bez komentáře a odkráčela do chodby, aby se oblékla a mohla vyrazit.

Nasupeně se vrátila do jídelny. "Kam zmizel můj kabát?"

V tu chvíli do místnosti vešla Lilian v Corneliině kabátu a s jejím šátkem na hlavě. "Já taky pospíchám, musím jít do školy." Táhla za sebou Corneliinu těžkou brašnu a zářila odzbrojujícím úsměvem. Když ale spatřila Corneliin rozzuřený výraz, celá ztuhla a zůstala stát jako zkamenělá.

"Hned to sundej! Slyšíš?" Malá Lilian se ani nestačila nadechnout, když z ní Cornelia násilím strhla své svršky, div že jí nevykloubila rameno.

"To by stačilo!" Ozval se ode dveří matčin odměřený hlas. Normálně by její přísný tón stačil, aby se Cornelia začala ovládat, ale tentokrát na ni jemná blondýnka zůstala jen umíněně zírat.

"Proč nevynadáš raději jí?" Obořila se na mámu. "Pokud vím, jediný, kdo tu působí potíže, je ona!"

"Ale Cornelie, Lilian je ještě malá."

"Přesně tak. Je to malé rozmazlené, nevychované dítě, které by se mělo konečně naučit, jak se chovat. Už mám dost té její dětinskosti!" V tu chvíli se objevil Napoleon. Byl zvyklý, že mu Cornelia dávala každé ráno snídani, a tak se jí protáhl mezi nohama, aby na sebe upozornil. Ale Cornelia ho jen otráveně odstrčila.

"Já ho nakrmím," nabídla se maminka a dál sledovala, jak se její dcera obléká do kabátu. "Opravdu ti nic není? Jsi tak nedůtklivá…"

Cornelia si nechala sáhnout na čelo. "Jsi jak led, holčičko. Je ti zima?"

Cornelia přikývla. Zničehonic měla chuť vrhnout se mámě do náruče a vyplakat se, přestože k tomu neměla žádný zvláštní důvod. V tu chvíli si ale strčila ruku do kapsy a nahmatala cosi mazlavého. Když ruku opět vytáhla, měla ji celou ulepenou do své pomády na rty. Růžový lesk byl na vyhození! "Lilian!" rozkřikla se na svou sestru. "Ty jsi používala můj lesk na rty?" Lilian si strčila všech pět prstů do pusy a schovala se za máminou sukní.

"Raději už běž, Cornelie," pravila odměřeně paní Landonová, "nebo přijdeš pozdě. Já si o tom s Lilian promluvím a odpoledne ti koupíme nový lesk."

Cornelia se beze slova otočila k oběma zády, vyběhla ze dveří a energicky je za sebou zabouchla.

Řítila se na kole ulicemi směrem k Sheffieldskému Institutu. Ledový vzduch ji nepříjemně mrazil za krkem. Když konečně dorazila do školy a snažila se prokřehlými prsty přivázat kolo k železné konstrukci, z hlavní budovy se už ozývalo zvonění na první hodinu. Rozeběhla se nekonečnými chodbami jako o závod. Všude visely nejrůznější plakáty a poutače na dnešní Maškarní ples. Bylo na nich:

"POHÁDKY plné báječných DOBRODRUŽSTVÍ"

"PŘIJĎTE v kostýmu své nejoblíbenější POHÁDKOVÉ POSTAVY"

"UŽIJTE SI spoustu zábavy na nejúžasnějším plese svého života"

"Těšte se na Prince na bílém koni"

Ale Cornelia si jich nevšímala. Měla jedinou starost-jestli přijde pozdě, učitelka přírodopisu jí pěkně vynadá… a příští týden mají test! Moc dobře věděla, že jí klidně dá o stupeň horší známku, když nebude spokojená s její prací při hodinách.

Těsně před třídou zakopla o jeden z barevných praporů, který spadl ze stěny, a jak dlouhá, tak široká se natáhla na studenou podlahu. Vztekle se snažila z pruhu látky vymotat. "Otevři své srdce nevídanému dobrodružství-to určitě! To jsou bláboly," zavrčela.

Nakonec se přece jen vyprostila a honem doběhla posledních pár metrů ke dveřím do učebny biologie. Nakoukla dovnitř malým okýnkem ve dveřích a v duchu zaklela. Paní učitelka Fergasová už začala vykládat o vývoji motýlí larvy. Cornelia se zhluboka nadechla, zaklepala a vešla do třídy.

"No, slečno Haleová, vidím, že metamorfóza motýlí larvy vás příliš nezajímá, že?"

"Omlouvám se, že jdu pozdě. Rozbil se mi budík," utrousila Cornelia s očima sklopenýma k podlaze. Nesnášela, když přišla do školy pozdě, a byla ráda, že ji paní Fergasová dovolila jít si hned sednout. Někdy si pozvala opozdilce rovnou k tabuli a začala ho zkoušet-a přírodopis nebyl zrovna Corneliinou silnou stránkou.

Jídelna praskala ve švech, ale Taranee, Irma a Hay Lin stihly zabrat svůj oblíbený rohový stůl.

"Už se nemůžu dočkat večera. Bude to určitě NAPROSTO senzační, viď, Hay Lin?"

"To jo. A představ si všechny ty kostýmy," pravila zasněně čarodějka Vzduchu a zahleděla se kamsi do dálky. "Kéž bychom mohly mít takové maškarní večírky každý den! Pak bychom mohly nosit ty nejextravagantnější věci a nikdo by na nás nekoukal jako na blázny."

"Mám dojem, že tobě to většinou ani moc nevadí," zakřenila se Taranee.

"To jo, ale měla bys vidět, čeho jsem schopná, když mě nic takového neomezuje," zasmála se Hay Lin. Zbožňovala šití kostýmů a to, co vyráběla, ani zdaleka nepřipomínalo šaty, které byly k vidění v módních časopisech. Vždycky jí to ale moc slušelo a skvěle to vyjadřovalo její svéráznou povahu.

"Není to báječné, že se můžeme převléknout do kostýmů a užít si trochu zábavy?" zvolala rozpustile Irma a pohlédla spiklenecky na své kamarádky. "Já už to nevydržím. Jestli vám hned teď neřeknu, co budu mít večer na sobě, asi vybuchnu!"

Hay Lin se na ni zamračila. "Ale vždyť jsme se dohodly…"

"Já vím, ale vám to říct můžu," namítla Irma a honem prohlásila: "Půjdu za dvorního šaška. Budu mít na sobě dvoubarevné oblečení, šaškovské boty, rolničky… no prostě všechno, co k tomu patří." Říkala to tak nadšeně, že se ostatní začaly smát.

"To se k tobě skvěle hodí," vyprskla Taranee na celé kolo.

"Jak to myslíš?" pohlédla na ni trochu dotčeně Irma.

"Taranee chce říct, že to určitě zahraješ jako nikdo jiný," vysvětlovala Hay Lin a přitom si otírala slzy smíchu, které jí stékaly po tvářích.

"A teď mi musíte říct vy, za co jdete," naléhala Irma.

"Počkat, počkat, to jsme si nedomluvily," prohlásila Hay Lin naoko přísně, ale přitom jí začaly cukat koutky. "No dobrá. Já jdu za elfí pannu. Vypotřebovala jsem na to nejmíň patnáct metrů mušelínu. A ta paruka! Dodělávala jsem ji skoro celou noc. A co ty, Taranee?"

"Já jdu za Julii ze Shakespearovy hry Romeo a Julie." Upravila si brýle na nose a pokračovala: "Našla jsem v půjčovně kostýmů nádherné renesanční šaty. Jsou celé ze zlatého brokátu, mají zlatou krajkovou obrubu a patří k nim překrásný květinový věnec."

"To zní vážně skvěle," ozval se zničehonic další hlas. Byla to Will. "Ale já jsem měla dojem, že jsme se domluvily, že to bude tajemství."

Štíhlá zrzka si k nim přisedla na poslední volnou židli a nepřítomně se zahleděla do dálky.

"A za co jdeš ty, Will?" zeptala se nedočkavě Irma.

"Cože?"

"Jseš myšlenkami někde jinde-na co myslíš?" pohlédla na ni tázavě Taranee.

"Hm… jdu za Valkýru, a vy?" otočila se na Hay Lin a Irmu.

Ty jí nadšeně vylíčily své originální kostýmy, ale Will je stejně neposlouchala.

"Já vím, na co myslí," prohlásila Irma a protáhla se jako kočka. "Vsadím se, že za ní přišel Matt a nabídl jí, aby šla na ples s ním."

V tu chvíli se objevila Cornelia, ale dívky byly tak zaujaté tím, co právě Irma naznačila, že si jí vůbec nevšimly.

U jejich stolu už nebylo místo, a tak si Cornelia sedla k vedlejšímu. Zachumlala se do svetru, ale stejně se pořád třásla jak osika. Proč je všude taková zima? Pomyslela si nevrle. Snad by je nezabilo, kdyby trochu přitopili.

Jedním uchem poslouchala, co si povídají její kamarádky. Will se po chvíli přestala vykrucovat a připustila, že má Irma pravdu-Matt ji pozval na dnešní večírek. "Ale zároveň tam bude hrát s ,,Modrými kobalty", takže spolu moc nebudeme," dodala posmutněle.

"Erik mě taky pozval," přiznala se váhavě Hay Lin, "ale musela jsem ho odmítnout."

"Proč?" zeptala se nechápavě Taranee.

"Protože Irma a já celý ples pořádáme, takže bych se mu vůbec nemohla věnovat."

"No jasně, to je skvělá výmluva," smála se Irma. "Já jsem totéž řekla Martinovi."

"Ale to je něco jiného-ty s ním jít nechceš, kdežto Hay Lin by si s Erikem určitě dala říct," Pravila Will a pohlédla tázavě na drobnou tmavovlásku. Hay Lin sklonila hlavu, aby ostatní neviděly, jak zčervenala, a utrousila: "Budou ještě další večírky…"

"Já bych řekla, že nám ti kluci zabírají trochu moc času," poznamenala vesele Irma. "Koneckonců, v pěti si docela vystačíme, ne? S klukama jsou jen samé potíže. Nejdřív jsou na vás hrozně milí, pak se začnou chovat dost podivně, pak by s vámi nejraději byli ve dne v noci a nakonec vás nechtějí ani vidět. Myslím, že bychom s nimi měly omezit styky-řekněme na pondělky a pátky. A ve zbylých dnech budeme mít klid pro sebe!"

Ostatní dívky se rozesmály.

"Každý to nevidí jako ty," pravila nejistě Taranee a pohlédla na ni zpoza kulatých brýlí.

"Takže s Nigelem ti to neklape?" odtušila Irma.

Hay Lin a Will ji zpražily přísným pohledem.

"Co je? Co jsem řekla?"

"Nic, nic, to je v pohodě," odvětila hbitě Taranee. "Nepozval mě a asi je to tak dobře, protože bych ho stejně asi musela odmítnout."

"Ale proč?" vyhrkla bezmyšlenkovitě Irma a vzápětí utržila další káravé pohledy.

"Vždyť to přece víš," vložila se do toho Will. "Máma jí to nedovolí."

Taranee se radši otočila na Cornelii. "A co ty, Corny, za co půjdeš ty?"

Cornelia pokrčila rameny. "Máma rozhodla, že půjdu za Sněhovou královnu."

Hay Lin a Irma si vyměnily pobavené pohledy, ale Taranee nechápala, co je na tom směšného.

"To budeš mít určitě krásný kostým," podotkla Hay Lin s potlačovaným smíchem.

"Možná," odvětila Cornelia netečně, "ale stejně pochybuju, že na ten ples vůbec půjdu."

Všechny čtyři na ni zůstaly překvapeně zírat. "Proč ne? Ty ještě nemáš kostým?"

"Mám."

"Tak proč nechceš jít?" vyhrkla bez rozmyšlení Irma.

Cornelia na ni otráveně pohlédla. "Abych byla upřímná, myslím si, že maškarní večírky jsou pro mrňata." Pohodlně se opřela do židle a líně se protáhla. "Nejsme na takové blbosti už trochu moc staré?"

"Počkej, tvůj kostým se bude perfektně hodit k naší výzdobě a…"

"Už ani slovo o výzdobě, Irmo!" Skočila ji výhružně do řeči Hay Lin.

"Nemusíš se bát o své tajemství, Hay Lin," pravila pohrdavě Cornelia. "Já to těm mistním omezencům určitě neprozradím."

Dívky na ni zůstaly zaraženě zírat. Po chvíli ticha se Taranee zeptala: "Myslíš to vážně, že tam dneska nepůjdeš? Maškarní jsi měla vždycky ráda."

"Kdysi možná, ale to už je dávno."

"Co se děje?" zeptala se starostlivě Will a pozorně si svou kamarádku prohlížela. "Jsi nemocná?"

V tu chvíli Cornelii problesk hlavou mrazivý sen z předešlé noci. Náhle měla chuť to všechno ostatním vyprávět, ale pak se jí v mysli ozval ledově vemlouvavý hlas: "K čemu ti to bude? Vždyť jsou úplně zblblé z toho směšného maškarního plesu." A tak nakonec jen lhostejně pokrčila rameny a odvětila: "Nic se neděje. Proč se ptáš?"

"Připadáš mi… jak vyměněná." Will probodávala Cornelii neústupným pohledem a ostatní jen mlčky přihlížely. Věděly, že když se Will rozhodne, že z někoho něco vytáhne, nenechá se jen tak odradit.

Ale v tom se objevil Matt.

"Will můžeš na minutku? Právě jsem mluvil s dědečkem a říkal, že by potřeboval příští týden pomoct v obchodě."

"Jé, to bych moc ráda, ale musím se ještě mrknout do diáře. Mám ho ve skříňce," pravila Will s rozzářeným úsměvem a vstala od stolu.

"Půjdu s tebou, stejně si ještě musím vzít věci na matiku."

Ostatní mlčky sledovaly, jak Will s Mattem odcházejí z jídelny. Po chvilce mlčení se Taranee pokusila navázat tam, kde Will skončila.

"Jestli tě něco trápí, Corny, měla bys nám to říct," vybídla svou kamarádku a významně na ni pohlédla. "Jsme tu od toho, abychom ti pomáhaly, to přece víš." Cornelia bojovala sama se sebou. Nechápala, proč je na své kamarádky tak chladná a protivná, a v hloubi duše cítila, že něco opravdu není v pořádku. Co se to s ní děje? Je to jen tím, že stárne, anebo by se o tom raději měla poradit s ostatními čarodějkami?

Ale nakonec zavrtěla hlavou a rozmrzele zabručela: "Máte dost svých starostí, jen co je pravda-šaty a kluky. Já svůj volný čas raději trávím nad něčím smysluplnějším. Pokud chce člověk v životě uspět, musí na sobě zapracovat. Ale to jste si vy pravděpodobně ještě neuvědomily." Sotva domluvila, zazvonilo na konec přestávky. Cornelia vstala od stolu a beze slova odkráčela na další hodinu.