3. kapitola - Pravá Will

3. KAPITOLA - PRAVÁ WILL

Irma zahnula za roh z parku a pokračovala po Oaktree Road. I když nechtěla, byla zneklidněná. To nebylo dobrý znamení, když Will nemohla uschovat Srdce v sobě. Musí ho teď nosit na šňůrce kolem krku, aby ho neztratila. Jako by to byl úplně obyčejný šperk. Žádná z nich tomu nerozuměla, ani Will ne. Neměly by se vydat do Kondrakaru a zeptat se Věštce? Může to být znamením nějakého blížícího se nebezpečí. Ale na druhou stranu: co když je to jen nějaká dočasná chyba? Srdce, které prostě nemá svůj den. Irma neměla potuchy, co si o tom má myslet. A ostatní na tom byly podobně.

Vtom ji slabý výkřik přiměl, aby se otočila. Nevolal na ni někdo? Rozhlížela se na všechny strany, ale nikdo z lidí na ulici nevypadal, že by ji znal.

,,No tak, Irmo, děvče," říkala si sama sobě.

,,Uklidni se!" Už taky slyšíš hlasy jako Hay Lin!"

I přesto se ještě jednou rozhlížela kolem sebe. než pokračovala v cestě domů. Byl to okamžik, kdy padla mlha. Působilo to jako útok. Šedá masa dýmu se valila proti ní jakoby odnikud. Irma udělala pár kroků vpřed a nejistě se zastavila na okraji chodníku. Dělo se tu něco zvláštního, to bylo jisté. Všechny její W.I.T.C.H. radary blikaly červeně na poplach, zatímco ji mlha obklopovala ze všech stran.

,,Jen klid," říkala si. ,,Mlha je vlastně pára, Voda je přece tvůj živel, Irmo. Prostě řekni mlze, ať se jde válet jinam!"

Přesto na okamžik zaváhala, než napřáhla ruce ruce do kapiček vody kolem sebe. Prosila je, aby se rozdělily, vypařily a zmizely. Ale zdálo se, jako by mlha vzdorovala. Chvěla se a vlnila, aniž by se hnula z místa. Irma cítila odpor čehosi, co bylo vytvořené z něčeho víc než z Vody.

,,To není možné!" mumlala si Irma a připravila se k druhému pokusu.

v ten okamžik ji zaujal nějaký pohyb, který zahlédla u svých nohou. Irma se podívala dolů a ten pohled ji znehybněl. Přímo před jejíma nohama se rozprostíralo jezero plné vody, temné a lesknoucí se, s vířící mlhou nad hladinou. Zvláštní křivky a spirálové vzory se odrážely ve vodě, nebo snad byla i pod vodou? V každém případě to na Irmu tak zapůsobilo, že se neudržela a ustoupila dozadu.

Ne, nepřehlédla se: Dole v černé vodě se v divokých kruzích vinula mlha. Houstla a pomalu dostávala tvar. Bylo to dítě, tam dole, malá holčička, tak tří, čtyřletá, s dlouhými rozpuštěnými vlásky, oblečená do bílých šatiček. Měla velké, doširoka otevřené oči a prosebně spínala ručky směrem k Irmě. Její malá pusinka se otevírala, jako by chtěla něco říct, ale přes rty jí nepřešel jediný zvuk.

Místo slov se jí z úst valila mlha.

S tichým výkřikem se Irma stáhla zpátky. Ucítila, jak jí tělem projela řezavá bolest, pocit strachu a neštěstí ji celou zaplavil. Tady se dělo něco moc špatného, nepatřičného, asi jako kdyby najednou začalo pršet nahoru. Musí rychle odsud, sama si tu neporadí. Bleskurychle se otočila a dala se do běhu mlhou.

,,Au! Dávej pozor!"

Irma se zastavila, teprve když prudce narazila do nějaké postavy před sebou. Připadalo jí, že utíkala jen chviličku, přitom se ale dostala až téměř zpátky k parku. Sípala námahou. Před ní stála dívka asi v jejím věku, s dlouhými blonďatými vlasy a povědomým obličejem. Irma se vrhla proti ní:

,,Cornelie!"

,,Irmo, co tu děláš?"

Nemohla hned odpovědět, srdce jí tlouklo jako splašené a byla příliš zadýchaná.

,,Hej! Nejdřív mě pusť, vždyť mi urveš bundu! Dřeš mě, jako bych byla zatčená!"

Tón Corneliina úplně normálního hlasu s tím obvyklým ostnem podrážděnosti přiměl Irmu, aby se trochu vzpamatovala. Pomalu uvolnila sevření kamarádčiny bundy.

,,Chtěla jsem ti vrátit to cédéčko Karmilly, které jsi mi půjčila. O přestávce jsem na to zapomněla.

A ze školy jsi vyběhla jak splašená. Cožpak jsi neslyšela, že tě volám? Na!"

Irma sotva vnímala, že jí Cornelia cosi vrazila do ruky. Místo toho upřeně zírala na zem na cestu před sebou.

,,Je to pryč?! Přestaň se chovat jako praštěná, Irmo!"

,,Mlha... Byla tu všude, před chvílí... Něco jsem v ní zahlédla... myslím.... dole ve vodě... malou holčičku..."

Cornelia naklonila hlavu ke straně a upřeně si začala Irmu prohlížet od hlavy k patám.

,,Viděla jsi TU mlhu? Neděláš sisrandu, že ne?"

,,Ne." Irma ji popadla za ruku a táhla ji k místu, kde prve stála. ,,Fakt jsem ji viděla. Objevila se tu najednou, přímo se valila. Z ničeho nic!"

,,Já jsem ale nic neviděla, když jsem se na rohu ohlédla," namítla Cornelia. ,,Tamhleti chlapíci v oranžových vestách na konci ulice jsou určitě od vodáren. Určitě tu někde prasklo codovodní potrubí!"

Irma si muže dlouze prohlížela a na Corneliinu poznámku vůbec nereagovala. Místo toho se zastavila těsně u obrubníku a ukázala na vodu na silnici před nimi.

,,Byla tam holčička. Dole v té vodě. Nelžu. Koukni se sama."

Cornelia se na ni shovívavě podívala.

,,Panečku! Louže! Fakt strašný pohled!"

Irma se odvážila opatrně se naklonit vpřed. Neviděla nic víc, než svůj nezřetelný odraz ve vodě.

Když Will odemykala obchod se zvířaty, dolehl k ní zvuk kytary bez zesilovače. Na chvíli se zastavila v zadní místnosti a poslouchala. Jemné akordy vycházející z ocelových strun přešly do moll a Matt si k nim pobrukoval smutné tóny nějaké písničky. Pak si Will všimla zvířat a běžela je vesele přivítat. Zpěv ustal, když se Will objevila ve dveřích.

,,Ahoj! To je prima, že jsi přišla!"

Matt se zvedl ze židle a odložil kytaru stranou.

,,Znělo to fantasticky. To je nová písnička?"

,,Nee, to mě teď jen tak napadlo. Dneska odpoledne jsem zrušil naši zkoušku, ale stejně jsem si vzal kytaru s sebou... víš... aspoň při hraní přijdu na jiné myšlenky..."

Nedokončil větu. Will se vařil mozek, jak se snažila přijít na nějakou povzbuzující větu, ale nic chytrého ji v tu chvíli nenapadlo. Aby přerušila trapné ticho, zeptala se:

,,Je něco nového v nemocnici?"

Matt jen zavrtěl hlavou a Will by si v tu chvíli nejraději nafackovala. Právě ho tou otázkou přiměla myslet na to, na co se ze všech sil snažil zapomenout!

,,Byla bych ráda, kdybych mohla nějak pomoct," vyklouzlo jí. ,,Pomoct tobě, Matte," měla na mysli Will, ale naštěstí to nevyslovila, protože pro jistotu pevně sevřela rty mezi zuby.

,,Už jsi pro mě hodně udělala, Will." Mattův obličej se přece jen trochu rozjasnil. ,,Jen to, že nejsem sám na všechna ta zvířata, je ohromně fajn. Nechtěla bys mi pomoct vyměnit podestýlku v kleci u králíků?"

,,Jasně!"

Pomohlo jim, že mohli něco dělat. Brzy se rozpovídali o škole, Matt jí vyprávěl o svém posledním koncertě, kde jeho i ostatní hráče z Cobalt Blue kontaktoval jeden muž z velké radiostanice. Seděli vedle sebe na podlaze a hráli si s koťaty, když do dveří strčila hlavu Taranee.

,,Je... ahoj! Promiňte, že ruším, ale mohla bys na chviličku, Will?"

Taranee měla velice ustaraný výraz ve tváři, který se Will už dávno naučila rozpoznávat: Něco se děje, něco pro W.I.T.C.H. Nejraději ze všeho by na ni zakřičela:

,,Ne! Nejdu s tebou! Mám teď na práci něco mnohem důležitějšího!"

Ale její tělo se úplně samo od sebe zvedlo a vydalo se až k Taranee.

,,Budu brzy zpátky!" slíbila přes rameno.

,,Dobře, pak spolu vyvenčíme psy!" usmál se Matt.

Irma, Cornelia a Hay Lin na ně čekaly kousek dál na Almond Street. Will si založila ruce v bok a prohlížela si je.

,,No? Tak co je?"

,,To ta mlha," začala Taranee. ,,Dobře víš, že já s Hay Lin jsme včera zažily zvláštní pocit s mlhou - a dneska se to stalo i Irmě. Ona..."

Irma ji nenechala domluvit a vypadla do toho s obšírným popisem mlhy, vody a dítěte, které se po ní natahovalo.

,,Doufám, Will, že dokážeš, aby Srdce fungovalo, protože se musíme dostat do Kondrakaru a zeptat se Věštce, co to všechno znamená!"

Hay Lin i Taranee souhlasně přikyvovaly. Will se obrátila na Cornelii, která jako jediná řekla svůj názor.

,,A co na to říkáš ty?"

Cornelia pokrčila rameny.

,,Hm, já vím, že ode mě čekáš nějaký chytrý a kousavý komentář, ale Irma byla tak strašně vyděšená a úplně mimo, když jsem ji v tom parku potkala... Pokud jsou ona, Hay Lin i Taranee znepokojené, je to pro mě dostatečný důvod. Měly bychom se tam vydat."

Irma chytla Cornelii pod paží a pevně ji stiskla. Ten pohyb z nějakého důvodu podráždil Will. Všechny čtyři se na ni upřeně dívaly a jí bylo jasné, co od ní očekávají: Má vytáhnout Srdce a všechny je přenést do Kondrakaru.

,,Jenže já mám právě něco rozdělané s Mattem," namítla. ,,Jsi si jistá, že to nebyl jen nějaký zvláštní odlesk na hladině? A ta mlha je něco úplně normálního, včera jí bylo všude kolem spousta!"

,,Will, ty mi nevěříš?"

Irmin hlas se dostával do ječivé polohy. Taranee na ni varovně sykla, protože lidé z druhé strany ulice se po nich udiveně ohlíželi.

,,To neříkám! Ale neměly bychom Věštce obtěžovat jen proto, že..."

,,Jen proto, že se blíží nějaké nebezpečí? Will, to bylo znamení, volání o pomoc, cožpak to nechápeš? Nemůžeme prostě dělat, jako že se nic neděje!" Irma šermovala rukama tak divoce kolem sebe, že se Hay Lin musela sklonit. ,,Musíme se ihned dostat do Kondrakaru! Pojď, rychle uděláme astrální kapky a přestaneme tu ztrácet čas řečmi!"

Při myšlence se na svou astrální kapku, dokonalou kopii sebe sama, zůstala Will uvnitř ledově chladná. Představila si, jak by se kapka vrátila k Mattovi a strávila by s ním a se zvířaty zbytek odpoledne.

Will zatnula pěsti a rychle se napřímila.

,,Ne! Už jsem unavená z toho, jak neustále posílám nějakého náhradníka, aby za mě žil můj život! Matt mě potřebuje právě teď a já se odsud nehnu! Věštce se můžeme zeptat zítra nebo kydkoli jiný! Nazdar!"

Will se otočila na patě a dlouhými ráznými kroky se vydala zpátky do obchodu se zvířaty. Za sebou slyšela Irmino rozzlobené volání:

,,Will! Počkej! To nemůžeš udělat!"

Will se ale nezastavila. Bez ní a bez Srdce Kondrakaru si nemůžou nic počít. Mohou tam jen stát a vyprávět jí, co by měla udělat, mohou tu stát čtyři proti jedné, ale když ona řekne ,Ne, Srdce se používat nebude', nezbude jim, než se sebrat a jít domů s nepořízenou. A Will řekla ne.

Není to nic jednoduchého, přimět tři štěňátka kokršpaněla, aby šla jedním směrem. Will a Mattovi se to ale kupodivu docela dařilo, když je společně venčili v parku. Pak si ale Snowflake všimla hejna holubů na cestě a skočila mezi ně. Mezitím se její sestra Silky rozeběhla přesně opačným směrem a Will málem roztrhly vejpůl.

,,Snowy, přestaň!" stačila jen Will zavolat, než Sunday, třetí štěně skočilo po Silky a zamotalo své vodítko paničce o nohy.

Will chvíli bojovala s udržením rovnováhy, ale pak se svalila jak dlouhá tak široká na pískovou cestičku. Nad sebou slyšela Mattův smích a neudržela se a taky se rozesmála. Vtom se přiřítila Snowflake a začala Will olizovat tvář, jako by se jí chtěla za ten kousek omluvit. Will se marně snažila štěně odehnat a postavit se zpátky na nohy.

,,Vstávej!"

Matt se k ní sklonil a podával jí ruku. I on měl na vodítku tři psy, ale ti způsobně seděli a čekali na povel. Will se mezitím snažila osvobodit ze zamotaných vodítek a oba se přitom smáli ještě víc.

,,Jsem rád, že jsme tu spolu. Dostala jsi mě do nejlepší nálady," řekl jí Matt, jakmile pustil její ruku.

Zdálo se, že chviličku zaváhal, než ji pustil, a Will jen nerada nechala vyklouznout svou ruku z jeho. Teď by měla něco říct, ale vtom si všimla vodotrysku za Mattem. Přes okraj fontány se valil šedivý kouř. Will si nejdřív myslela, že hoří. Pak jí ale došlo, že to není žádný kouř, ale mlha. Mlha, která se nenápadně plížila směrem k nim.

Nepřitomně podala Mattovi vodítka a pomalu se přibližovala k fontáně.

,,To vypadá nějak divně," poznamenal Matt kdesi za ní, ale Will neodpovídala. Krok za krokem se blížila k vodotrysku, mlha už jí olizovala kotníky, ale Will pokračovala až na okraj fontány. Ani se do ní nemusela naklánět, aby věděla, co uvidí uvnitř. Tmavou vodní hladinu a dole v hlubinnách bledý, průsvitný obličej. Obličej s prázdnýma očima a otevřenými ústy, vydechujícími šeď.

V ten okamžik vzplálo Srdce na jejím krku. Will cítila na kůži jeho teplo. Bezděčně o krok ustoupila a přitom narazila do Matta, který se se psy zřejmě vydal za ní.

,,To vypadá, jako když někomu něco spadlo do vody," řekl udiveně Matt. ,,Působí to dost divoce!"

Will chvíli váhala. Matt stál těsně u ní. Kdyby se otočila, musel by zahlédnout Srdce. Bylo by to tak jednoduché, říci... Ale ne! Teď ještě nebyla ta vhodná chvíle. Will nyní přesně věděla, co musí udělat.

,,Ano, vypadá to vážně mysticky!" odpověděla, zatímco si rychle zapínala zip na bundě až po bradu. ,,Já jsem si právě vzpomněla, že musím ještě něco zařídit. Budu pryč jen chviličku, dvacet minut. Pak se vrátím. Můžeš se tu třeba procházet kolem, najdu tě tady."

Will mu nedala čas na odpověď, otočila se a rozběhla se dolů ze schodů k východu z parku. Za ní štěkalo všech šest psů.

Pokud Will měla nějaké pochybnosti o tom, zda se tady děje něco magického, mlha ji v každém případě přesvědčila. Pronásledovala ji. Jako jakási neforemná bytost, která se pomalu kradla podél chodníku a držela se těsně za ní. Před ní byl vzduch jasný a čistý, ale když se ohlédla přes rameno, mlha tam byla. I když zrychlila tempo, plížila se za ní.

Byla si jistá, kde holky najde. Kde jinde by její kamarádky taky byly v tak nevlídném odpoledni, když se proti nim spikl celý svět? Kuchyně u Hay Lin bylo to pravé místo pro útěchu. Bylo to zvláštní místo. Tam se prvně setkaly s Yan Lin, její babičkou, která se teď odebrala navždy do Jiného světa. Tam jim vyprávěla o Srdci Kondrakaru, o jejich poslání Strážkyň, a bylo to právě v kuchyni, kde prvně spatřily Srdce. Ostatní musejí být právě tam!

Když se však blížila ke Stříbrnému Draku a oknem nahlížela do prázdného sálu, dostala strach. Pomysli na to, co by se stalo, kdyby se každá vydala do svého domova. Mohlo je něco takového napadnout? Zády se opřela o křídlo těžkých dřevěných vrat restaurace a pozorovala mlhu, jak se za ní neslyšně plížila. Rostla do výšky, kupila se před ní a Will se stáhl žaludek hrůzou.

Pak k jejím uším dolehl vzdálený zvuk smíchu. Byly tam! Úleva a radost jí málem podlomily nohy. Půjde to, není na ten problém sama! Will překvapeně sledovala, jak se zeď z mlhy jako mávnutím kouzelného proutku dala na ústup a rychle zmizela. Ale Will neměla čas na dlouhé přemýšlení. Spěchala restaurací dál do soukromé části domu.

Dívky překvapeně vzhlédly, když se Will objevila ve dveřích.

,,Promiňte," lapala po dechu. ,,Udělala jsem chybu. Musíme ihned do Kondrakaru."

Hay Lin a Taranee se rozzářily, i Cornelia vypadala spokojeně. Jen Irma zkřížila ruce na prsou a houpala se na židli.

,,Myslela jsem, že tě Matt potřebuje," pronesla kousavě.

,,To je fakt. Ale na jiném místě je malá holka, která W.I.T.C.H. potřebuje mnohem víc! Sama jsem ji viděla. Měla jsi pravdu, Irmo!"

,,Viděla jsi ji? A kde?" Irmina židle dopadla zpátky na podlahu tak prudce, že si Irma málem namočila bradu ve svém hrnku s čajem.

Will jim v krátkosti vyložila, co se stalo v parku u vodotrysku. Rozepnula si přitom bundu. Srdce Kondrakaru stále zářilo.

,,Pojďte nahoru do mého pokoje, musíme udělat astrální kapky," navrhla Hay Lin, zatímco rychle sklízela ze stolu.

,,Jsem ráda, že ta správná Will je zpátky," pošeptala jí Taranee, když stoupaly vzhůru po schodech.

Will pocítila uvnitř ostré píchnutí. Kdo je vlastně ta správná Will? Věděla to vůbec ona sama?

Uběhlo jen pár minut a v malém pokojíčku Hay Lin byla neskutečná tlačenice: celkem deset děvčat, každé dvakrát.

,,Tohle miluju," zvolala Irma a ukázala na svou kopii. ,,Ona teď bude dřepět nad francouzštinou celý večer místo mě!"

Astrální Irma na ni vyplázla jazyk:

,,Tak na to, zlato zapomeň! Mám ti pčece být podobná, ne? Táta s mámou by mě nechali léčit, kdybych se najednou tak změnila a začala se učit!"

Will už dál jejich hádku neposlouchala. Měla co dělat se svou astrální kapkou. Vystrkovala ji rychle ze dveří a posílala ji zpátky za Mattem do parku. Sotva se za astrální Will zavřely dveře, zaslechla děvčata zvuk korků zvenku a někdo zaklepal.

,,Hay?" ozval se tatínkův hlas.

Ve zlomku sekundy na sebe devět holek třeštilo oči v panické hrůze. Pak Cornelia zavelela:

,,Uděláme se neviditelné!"

V ten okamžik Hay Linin táta otevřel dveře. Nejdřív se prudce zastavil, zakroutil hlavou a zadíval se na astrální Hay Lin, která byla momentálně jediným viditelným vydáním jeho dcery.

,,Myslím, že budu potřebovat nové brýle, přes tyhle začínám vidět dvojmo," mumlal si pro sebe tatínek. ,,Měla bys čas pomoct nám dole v kuchyni, Hay?"

Astrální Cornelia to naštěstí pochopila jako signál k odchodu a vyháněla ostatní z pokoje. Teprve když na schodech utichlo dupání nohou a štěbetání hlasů, udělalo se pět čarodějek zase viditelnými.

,,Dobrá!" řekla Will a držela Srdce Kondrakaru před očima. ,,Jste připravené?"

Bylo to zvláštní být zase zpátky. Zpátky ve své čarodějné podobě a zpátky v Kondrakaru. Will zakroužila rameny, lehce rozhýbala křídla a maličko rozpažila ruce, aby si pořádně mohla prohlédnout své široké rukávy. Tohle oblečení milovala: cítila se v něm silná a krásná - a ten okamžik právě nastal.

Tak jako i mnohokrát předtím se dívky ocitly v prostoru, který neznaly. Nacházel se ve vysoké věži mezi mnoha okny s vysoce klenutými oblouky a byl z něj fantastický výhled přes celý Kondrakar i nebeskou klenbu, která se rozkládala kolem mohutné pevnosti.

,,Koukni se nahoru!" ukázala Irma na klenutý strop nad nimi. Byl vyzdobený pokroucenými květinovými vzory, které se uprostřed sbíhaly kolem malé postavičky dítěte v bílém.

,,Myslím, že tuhle holčičku už znáte!"

,,Babičko!" vykřikla Hay Lin nadšeně a vrhla se kolem krku malé podsadité šedovlasé paní.

Za Yan Lin stál Věštec. Všech pět dívek se k němu otočilo.

Vítejte, Strážkyně.

Will přišlo zatěžko vzpomenout si, že někdy mohla být na pochybách, když se zadívala do Věštcovy tváře.

,,Věštče, myslíme si, že kdosi potřebuje naši pomoc. Dostaly jsme něco jako vzkaz do našeho světa..." začala Will, ale za chvíli zmlkla.

On to přece věděl. Nebylo zapotřebí mu něco vysvětlovat.

Ano, Strážkyně. Byla to síla ze světa velmi blízkého tomu vašemu. Dosáhla až k vám a prosí o pomoc. Je to velmi mocná síla, tak silná, že se dokáže pohybovat mezi dvěma světy.

,,Znáš tu sílu?" zeptala se Hay Lin, která stále držela babičku za ruku.

,,Ano, a vy ji znáte též. V jejím světě se tísní pochyby a nejistota. Je to svět, kde se všechno zastavilo.

,,Takže opravdu potřebují naši pomoc," prohlásila Irma s trochou uklidnění v hlase.

Ano, je to pravda, Strážkyně. Ale musím vás varovat.

,,Varovat nás?"

Cornelia se podívala na Will, která se neklidně dotkla svého hrudníku.

Srdce Kondrakaru se nemůže spojit se svou nositelkou. Stalo se to už dříve a je to znamení toho, že jeho nositelku trápí velké pochyby a neklid. To vás všechny činí zranitelné a oslabuje vaše síly.

Chcete se i tak vydat na cestu?

Zprvu nikdo nepromluvil. Will dobře věděla, že slovo by si měla vzít ona, ale neměla tušení co říct.

Místo ní přerušila ticho Irma:

,,Viděla jsem ve vodě malou holku. Natahovala se po mně. Vypadala úplně opuštěně. Trpí a já jsem si jistá, že se k ní nemůžeme otočit zády jen proto, že Srdce má zrovna trable s baterkami!"

Yan Lin k ní vyslala přísný pohled, ale Věštec se na ni usmíval svým mírným, ulidňujícím způsobem.

Je to rozhodnutí Strážkyň?

Taranee, Cornelia a Hay Lin přikývly. Yan Lin položila ruku Will na rameno.

,,Jsi o tom tak přesvědčená jako Irma?" zeptala se jí.

S hlubokým vydechnutím zaplašila Will veškeré pochybnosti.

,,Ano, Irma má pravdu. Dostala se k nám prosba o pomoc a my se hned musíme vydat na cestu. Věštče, pomůžeš nám?"

Ano, Strážkyně, pomohu.

Těsně předtím, než se Kondrakar znovu rozplynul v prostoru, zachytila Will v posledním okamžiku pohled Yan Lin. Bývalá Strážkyně ji pozorovala s obličejem plným laskavého soucitu.