2. KAPITOLA - W.I.T.C.H.
"Jaký byl zápas?" zeptala se Will, když parkovala své kolo před Stříbrným drakem, restaurací rodiny Lindových. Byla sobota ráno a jasná sluneční záře se odrážela v loužích po včerejším dešti.
"Hm, dobrý," zamumlala jsem. Neměla jsem chuť o tom mluvit, ani na to myslet. Cítila jsem se pořád provinile. Ráno jsem se nestihla s Petrem ani pozdravit. Tělo jsem měla jako z olova, hlava se mi točila, a když jsem se konečně vypotácela z postele, byl už Petr dávno venku i se surfem. Živě jsem ho před sebou viděla, nohy pevně uchycené na prkně, s úsměvem od ucha k uchu. Říkával, že při surfování mu nikdy není zima. Vnímal jen radost, radost z větru, vln a rychlosti.
Proč jen jsem mu nevěřila, když tvrdil, že se mu rozbilo auto? Nikdy mi nelhal, každopádně ne, když šlo o něco důležitého. Kdybych mu věřila, nemusela jsem se tak rozzuřit! A kdybych se nerozzuřila, nevypustila bych z úst ta strašlivá slova.
"Dobrý?" divila se Will. "A to je všechno? Nedostane se mi přesného záznamu zápasu, míč po míči, přihrávky velkého Seba Creamse?"
"Caina."
"Jasně, toho myslím! Normálně o něm mluvíš hodiny. Copak on nehrál?"
"Ale jo." Zatraceně dobře. Pár nejlepších akcí jsem viděla v ránních zprávách.
"A?"
"A nic. Není to Cornelia?"
Naštěstí to byla ona, právě včas by mě zachránila před křížovým výslechem. Když se Will do něčeho dá, je vytrvalá jako lovecký pes, který slídí za škodnou.
"Koukejte, co jsem objevila," volala Cornelia a mávala velikánskou knihou z knihovny. "Magie s mystéria od Samuela Goodwise. Je tam celých dvacet stran o křišťálové kouli a tak."
Takové byly naše plány na víkend. Jsme pořád hodně mladé na to, abychom byly opravdové čarodějky, a i když jsme se už spoustu věcí naučily, neznáme ještě všechno. Naše magie vlastně není taková, o jaké čteme v knihách. Přišly jsme ale na to, že na plno zajímavostí narazíme v knihovně. Jako třeba teď to věštění z křišťálové koule. Vypadalo to sice tak trochu pouťově, člověk si hned představil kouř a roztrhané záclony v maringotce... "Nemusí se ale používat jen kříšťálová koule," píše Samuel Goodwise, "k pátrání po tom, co skryl čas, místo nebo lidská lest." Takhle řečeno to znělo jako dost důležitá věc, kterou je třeba se naučit.
To bylo tedy důvodem, proč jsem o dvacet minut později byla na nejlepší cestě přivodit si trvalou šilhavost zíráním do plamene svíčky. Všechny-Will, Irma, já, Cornelia a Hay Lin-jsme seděly v pokoji Hay Lin, v bytě nad restaurací. Irma se skláněla nad pekáčem plným vody. Cornelia pochybovačně zírala na hromádku hlíny před sebou a Hay Lin seděla na parapetu, polovinu těla vystrčenou ven z okna a snažila se naslouchat větru. Will seděla na posteli s knížkou na klíně a celou dobu pozorovala naše snažení. Z její magie, která je nejsložitější, býváme málokdy moudré. Má v sobě totiž všechno dohromady: Vzduch, Zemi, Vodu i Oheň.
"Myslím, že to nefunguje," zamračila se Cornelia a lehce prstem dloubla do hlíny. "Jediné, co z toho vyčtu, je, že se ta hlína výborně hodí na pelargonie!"
"Já zase vidím jen svůj obličej," přidala se Irma. "Zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší, šikovný a šikovnější?"
"Píše se tu, že to vyžaduje trpělivost, šikovnost a soustředění," poučovala Will. "A že se to málokdy podaří ješitným čtrnáctiletým holkám, které se pořád je pozorují a hledají vady na kráse."
"Teď jsi na to kápla!" vykřikla Irma a honem si dala prst pryč z brady.
"Jo, zvlášť ten konec sedí!"
Tenoučký pramínek vody vyletěl z Irmina pekáče, zaleskl se ve vzduchu a zamířil s velkou přesností k nosu Will.
Will bleskurychle uhnula. "Pozor na knížku!" zasyčela na Irmu. "Pearová bude zuřit!" Slečna Pearová byla knihovnice.
"Máš pravdu," povzdychla si Irma a nechala vodu v klidu dopadnout zpátky. "Jenže teď jsem byla trpělivá celých deset minut, a pořád to nefunguje. Ta knížka je pěkný šmejd!"
"Možná bychom to měly dělat tak nějak...víc cíleně," navrhla jsem po chvilce přemýšlení. "Možná bychom měly o něco požádat a pak se soustředit jen na to."
"Myslíš, požádat nahlas?" Hay Lin sklouzla z parapetu. Byl jasný, chladný podzimní den a Hay Lin musela v okně pěkně promrznout.
"Snad, nevím."
"O co chceš žádat?" zeptala se Will.
"No...když požádám Oheň, mělo by to být něco, co Oheň ví nebo dokáže splnit."
"Hmmm," zasnila se Irma. "Asi požádám Vodu, aby mi ukázala Matta ve sprše po tělocviku...nepochybuju o tom, že Will se taky ráda koukne!"
"Irmo! Přestaň hloupě žvanit!" Will zrudla jako rajče. Byla do Matta zamilovaná, snažila se to skrývat, ale nějak to na ní bylo vždycky poznat. Možná proto, že pokaždé zrudne, koktá a vráží do dveří, když se na ni na chodbě Matt usměje.
Věděla jsem naprosto přesně, o co bych požádala Oheň, ale nebyla jsem si jistá, jestli by mi dokázal pomoct. I tak jsem ale pevně zavřela oči a vzpomínala na včerejší večer: Když jsem říkala Petrovi ta hrozná slova-kdo nebo co se skrývalo poblíž a naslouchalo? Pokud tedy vůbec něco takového existuje.
Chvilku se nedělo vůbec nic. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem najednou pocítila...záblesk čehosi. Zvláštní točivý záchvěv. Oheň byl jeho součástí, a přece to nebyl pravý oheň. Bylo to něco jiného, něco špatného, zkrouceného...a tak nějak odporného. Pak jsem se najednou vrátila do svého snu. Jako by všechno kolem pohltil obří vír, smýkal mnou, stahoval mě níž a pohlcoval mne. Tentokrát jsme ale slyšela hlas: Pojď, pojď, ty malá čarodějko!
Nechtěla jsem. Musela jsem se dostat ven z toho dusivého, rotujícího víru, nechtěla jsem poslouchat ten studený, škodolibý hlas. Bojovala jsem, abych se osvobodila, za návrat mezi ostatní do Heatherfieldu, do útulného pokoje Hay Lin. S prásknutím, které znělo tak hlasitě v mých uších, ale ostatní ho jistě nezaslechly, mě spirálovitý vír pustil a hlas zmizel v dálce. Opět jsem seděla ve sluncem zalitém pokoji se svými kamarádkami, ovívaná ledovým proudem vzduchu z pootevřeného okna.
"Přišel někdo na něco?" podívala se po nás Will.
Irma se doširoka zašklebila. "Ha! Objevila jsem, že Cornelia má ve zvyku nechávat ručníky v koupelně na podlaze!"
Cornelia pohoršeně zalapala po dechu: "Ty mě špehuješ!"
Irma se zaškebila ještě víc. "Jen jsem se náhodou trefila! Zato jsem našla prstýnek, který máma ztratila minulý týden. Jen nevím, jak ho dostaneme ven. Zasekl se totiž v odpadu v koupelně!"
"Ještě něco?"
Cornelia zavrtěla hlavou. Pořád vypadala tak trochu popuzeně. Hay Lin se pochybovačně kousala do rtu.
"Já si nejsem jistá," pronesla. "Není to moc zřetelné."
"Tak to zkus znova!" vyzvala ji Will.
Prudce jsem se zvedla. "Ale beze mě," vyrazila jsem ze sebe. "Pro dnešek mám dost!"
"Taranee," začala Will a prohlédla se mě pozorněji. "Stalo se něco? Vypadáš tak...tedy nevypadáš, že by ti bylo dobře."
To mi taky nebylo. Bylo mi slabo. Bála jsem se. Mrzla jsem až v kostech. A pořád jsem nebyla schopná vysvětlit proč.
"Je mi skvěle," mumlala jsem.
"Myslím, že to pro dnešek stačilo," prohlásila Irma a položila mi ruku kolem ramen. "Tahle holka teď potřebuje hrnek čaje a trochu zábavy. Neznáte někdo nějaký nový vtip?"
Spousta horkého čaje a proud Irminých drsných vtípků mi trochu rozehřály studený uzel kolem žaludku. O chvíli později nás rodiče Hay Lin pozvali na oběd dolů do restaurace. Vepřové ve sladko-kyselé omáčce mě zahřálo ještě víc. Jenže když jsem se chystala nabrat hůlkami poslední kousek masa a přemýšlela, jestli není nezdvořilé požádat o nášup, vstoupil do dveří táta. Výraz jeho obličeje mě znovu celou zmrazil.
"Taranee," oslovil mě tiše a zmlkl.
Napjatě jsem čekala a neodvažovala se zeptat.
"Petr je...Nevrátil se domů s kamarády. Určitě brzy odněkud zavolá...z nějakého místa na pobřeží...ale....Myslíme si s maminkou, že by bylo lepší, kdybys šla domů."
Žádné komentáře:
Okomentovat