4. kapitola - Naydorn

4. KAPITOLA - NAYDORN

Cornelia se otočila kolem dokola. Viděla jen své čtyři kamarádky, které stály těsně vedle ní. Jinak bylo vše zahalené do husté mlhy.

,,Kde to jsme?" zeptala se.

Irma se zašklebila.

,,Tohle tady se nejvíc podobá vnitřku mé hlavy v hodinách dějepisu. Ale možná jsme se dostaly do toho svět, o kterém mluvil Věštec. Vypadá to, jako by tu měli obří rockový koncert a zapomněli vypnout děla na dým!"

Hay Lin pomalounku zvedla ruce:

,,Můžu se pokusit tady trochu vyvětrat!"

Za malou chvíli už pocítila Cornelia mocný závan větru, který ji nadzvedával sukni a cuchal vlasy. Mlha kolem nich se trochu rozestoupila, ale tak třicet metrů dále byla stejně hustá jako předtím.

Hay Lin překvapeně vytáhla obočí.

,,Skoro to vypadá, jako by vítr nebyl s to tou mlhou pohnout z místa! Je tu všude!" vysvětlovala.

,,To máš jedno!" uklidnila ji Will. ,,Aspoň je tu o něco víc vidět. Počkala bych s tím rozháněním mlhy, dokud se tady pořádně nerozkoukáme!"

Cornelia se začala rozhlížet kolem sebe. Stály na cestičce vydlážděné kamennými kachlemi, které dohromady tvořily krásný hvězdicovitý ornament. Po obou stranách cesty se táhl příkop prorostlý trávou a v dálce rozeznala řady stromů se žlutými a červenými plody.

,,To vypadá jako nějaký sad," vyklouzlo jí.

,,Ale kdo ví, jestli jsou tu nějací lidé," ozvala se Taranee a přeskočila příkop na levé straně silnice.

,,Podívejte se, kolik tu leží těch plodů na zemi a hnije!"

Sehnula se a sebrala žlutý plod s hnědými skvrnami z trávy.

,,Psst!"

Hay Lin si položila prst na ústa a všechny strnuly a pozorně naslouchaly.

Cornelia neslyšela vůbec nic a už to samo o sobě bylo zneklidňující. Svět kolem nich vypadal jako úplně mrtvý: žádný zvuk ptáčka, hmyzu nebo lidí. Otočila se k Hay Lin, která měla nejlepší sluch z nich všech:

,,Mám pocit, že slyším hlasy tamhle tím směrem."

Hay Lin ukázala na místo utopené v šedé mlze.

Cornelia se podívala na Will a všimla si, že ostatní udělaly to samé. Bylo to vlastně přirozené: Will byla jejich vůdce, její pevná vůle a rozhodnost je zachránila z nejedné složité situace. Ale teď se sobě Will zdaleka nepodobala. Kousala se do rtů a pohrávala si se Srdcem Kondrakaru, které teď bylo matné a viselo jí na šňůrce kolem krku.

,,Já nevím... je těžké odhadnout, jaký typ lidí tady vlastně žije..."

,,Vždyť my už zvládly daleko zajímavější přivítání, ne?" namítla Irma. ,,Vzpomeňte si třeba na Fobose, ten nebyl zrovna moc rád, když nás zahlédl v Meridianu!"

Cornelia na znamení souhlasu kývla hlavou. Vidět Will takhle nejistou ji zneklidňovalo. Naštěstí kamarádka právě pustila Srdce a zandala si vlasy za ucho tím svým známým, rychlým pohybem.

,,Irmo, máš pravdu. Porozhlédneme se tu, abychom zjistily, jací chudáci jsou nuceni žít tady v té příšerné mlze."

Všechny se vydaly za Hay Lin, která kráčela první po vydlážděné cestě vpřed. Cesta začala lehce stoupat. Brzy zaslechla hlasy i Cornelia. Vypadalo to, že jsou to mužské hlasy. Dívky opatrně sešly z cesty a dál pokračovaly mezi ovocnými stromy tam, odkud hlasy zaznívaly. Mlha pokryla trávu vrstvou drobných kapiček. Corneliiny vysoké boty, vyrobené ze světle fialového materiálu, měkčího a pevnějšího než kůže, však udržely její nohy v suchu a teple. To jsou nejlepší gumáky na světě, pomyslela si Cornelia spokojně.

Pak si znovu všimla závanu větru, který vyslala Hay Lin kousek stranou. V těch místech se z mlhy vynořili tři mladíci, asi tak osmnácti, devatenáctiletí. Všichni měli tmavé vlasy, široká hranatá ramena a pevné, vypracované paže. Jeden z nich nakládal košík plný ovoce na káru, druzí dva stáli na žebřících a trhali zlatavé plody, které ještě visely na větvích stromů. Ani jeden z nich si jich ještě nevšiml.

Will si odkašlala.

,,Promiňte, my..."

Více říct nestačila. Zvuk jejího hlasu přiměl všechny mladíky, aby se po nich otočili. Z jejich obličejů vyzařovalo překvapení a úlek. Muž, který stál na nejvyšším stupínku žebříku udělal prudký pohyb a ztratil rovnováhu. Marně máchnul rukama do prázdna ve snaze něčeho se zachytit a byl by spadl, kdyby Cornelia včas nezvedla ruce a nepřinutila jednu z větví ovocného stromu kývnout se vpřed a zachytit ho. Jak tak visel nahoře ve větvích a zíral na ně dolů, vypadal poněkud komicky a Cornelia za sebou zaslechla Irmino pohyhňání.

Taranee a Will se spíše zajímaly o muže stojícího u káry, ale jakmile se k němu přiblížily, muž se otočil na patě a dal se na útěk mezi stromy.

,,Stůj!" křičela za ním Will. ,,My ti nic neuděláme! Jen jsme si s vámi chtěly popovídat!"

Cornelia pomohla Irmě posunout žebřík, aby muž uvězněný ve větvích mohl slézt dolů.

,,Kdo-kdo jste?" zeptal se, když měl konečně zase pevnou půdu pod nohama.

,,Tohle jsou Cornelia, Will, Hay Lin a Taranee,"

ukazovala Irma. ,,A já se jmenuju Irma. A jak říkají tobě?"

,,Faris..."

Své jméno vyslovil váhavě a přitom těkal svýma tmavýma očima zmateně z jedné na druhou.

,,Farisi, byl bys tak laskav a vysvětlil svému kamarádovi nahoře, že nekoušeme?" Irma rozpřáhla ruce a koketně zatřepala křídélky. ,,Jen bychom si s vámi rády promluvily."

Přitom ukázala na chlapce, který se stále křečovitě držel nejvyšší příčky svého žebříku. Faris na něj váhavě kývl.

,,Asi nejsou bezpečné, Kasto. Můžeš slézt dolů."

Cornelia na chvíli zauvažovala, zda Kasta také postřehl náznak nejistoty ve Farisově hlase. V každém případě se postavil za Farisova záda, jako by se za ním cítil mnohem jistější.

,,Rády bychom se dozvěděly, kde vlastně jsme," vysvětlovala jim Will. ,,Jak se to tady jmenuje?"

,,Denelarova plantáž. Vlastní ji můj otec."

Mluvil pomalu a obezřetně zvažoval každé slovo. Cornelia si vzpomněla na mladého sedláka, kterého kdysi zahlédla v televizi v jakési reportáži o dojnicích.

,,Spíš jsem měla na mysli jméno... celé země... celého světa tady."

Will přitom rozhodila rukama v širokém, všeobjímajícím gestu.

Faris si přejel rukou své kudrny a zamyšleně svráštil obočí.

,,Vy asi nebudete z Naydornu, že?"

Irma se k němu naklonila s rukama založenýma v bok.

,,Ne, my pocházíme z úplně jiného světa, kde není žádná mlha jako tady. Ale zase tam nemáme tak šikovný kluky!"

Faris nechápavě zamrkal a Cornelia zašeptala:

,,Ovládej trochu svůj šarm, zlato, ať to nepřeženš!"

,,Ten je fakt rozkošnej! Koukni se na ty jeho řasy!" odpověděla jí na to Irma polohlasně.

Dál se ve svém hovoru nedostaly, protože Faris řekl:

,,Tady v Naydornu dříve taky mlha nebývala. V tomto ročním období obvykle svítilo slunce každý den. Z toho místa, kde stojíme, bylo možné vidět bílé věže Yasiny, jak se odrážejí proti modrému nebi."

,,Yasina..." zeptala se Taranee. ,,To je město?"

,,Naše hlavní město. Nejkrásnější město v celém Naydornu. Leží na úpatí hor." Faris ukázal do mlhy. Po chvíli mlčení dodal: ,,Odtamtud přichází mlha."

,,Z města?"

,,Vychází ze studní. Sám jsem to viděl. A nikdo s tím nedokáže nic udělat." V ten okamžik vypadal Faris naprosto zoufale. ,,Začalo to, když zmizelo Věčné Dítě."

,,Počkej!" Will zvedla ruku a přerušila ho. ,,Mlha přichází ze studní? A zmizelo Věčné Dítě?"

,,Vy neznáte Věčné Dítě?"

Všech pět dívek zavrtělo hlavami.

Faris a Kasta se po sobě vyjeveně podívali a začali se o něčem potichu dohadovat.

,,Myslím, že nám tak úplě nevěří," zaslechla Cornelia ve své hlavě Taraneein hlas. ,,Muselo to být nějaké zvláštní dítě!"

Cornelia se na ni usmála. Bylo docela praktické moci se dorozumívat, aniž by hýbaly rty, aniž by vydaly hlásku. Už se v tom zdokonalily. Cornelia věděla, že i ostatní dívky jí porozumí, jako by svou odpověď vyslovila nahlas. Zamyslela se:

,,Náš příchod určitě nebude první nevysvětlitelá věc tady v Naydornu. Možná mají dobrý důvod být podezíraví!"

,,Tak se nemusíme snažit získat jejich důvěru!" navrhla povzbudivě Irma.

V tu chvíli se Faris otočil a byl tak blízko ní, že do ní málem vrazil.

,,Promiň... já... ach..." vyrazil ze sebe a uskočil zpátky. ,,Já... jen jsem vám chtěl navrhnout, abyste se mnou šly... do Yasiny za Nejvyšším Shromážděním. Oni by vám měli odpovědět na vaše otázky, ne já."

Hay Lin netušila, jak vypadají dívky v Naydornu, ani jak se chovají, ale bylo zcela evidentní, že Faris nebyl zvyklý bavit se s někým takovým jako je Irma. Červenal se a koktal tak roztomilým způsobem, když se obracela přímo na něj, což ona v podstatě dělala pořád, zatímco kráčeli po cestě k městu.

,,Vysvětli nám, proč na farmě pracuješ jen ty?" poprosila Irma. ,,Ovoce ještě není dost zralé?"

,,Ale ano," kývl Faris. ,,Vlastně by tu touhle dobou mělo být plno česáčů. Ale oni prostě sedí doma, nikdo není schopen nic dělat!"

,,Jak to myslíš?" zeptala se Taranee, která šla spolu s Hay Lin z jeho druhé strany.

,,Je to kvůli mlze. Nejprve se rozlezla po naší půdě. Potom se dostala i do srdce mého otce a posléze i ostatních lidí."

,,Jak je to možné?"

,,Můj otec... jen leží v posteli. ,K čemu je to celé, Farisi? Cožpak musím strávit zbytek života sbíráním nějakého ovoce?' To mi říká každé ráno. I když už zlaté plody padají z větví, jak jsou přezrálé. Podařilo se mi přesvědčit jen Kastu a Bigola, aby mi dnes pomohli. Pro nikoho jiného to nemá význam."

,,Máš na mysli, že mlha ji msebrala chuť do života?"

Hay Lin otočila hlavu a podívala se po Will a Cornelii, které šly jako poslední za nimi. To neznělo dobře, na tom se všechny shodly.

,,Ano, á já nemám tušení, co by se s tím dalo dělat," zamračil se smutně Faris. ,,Občas se můj otec probere, vstane a začne přecházet po pokoji, začne přemýšlet, co všechno udělá, pobrukuje si u toho jako dřív, ale pak to na něj zase přijde: nejistota a váhání, všechno mu připadá beze smyslu."

,,Jak je možné, že i ty nejsi takový, Farisi?" chtěla vědět Irma.

,,Jářku, já vím moc dobře, jak se otec cítí. I já mám čas od času takové myšlenky. Ale vždycky se mi je podaří setřást. Ovoce zraje a je třeba ho očesat. Když to neuděláme, nebudeme mít co prodávat na trzích v Yasině a potom budeme hladovět celou zimu. A já chci přežít, moc přežít!"

Jeho hlas při těch slovech nabral na síle, zaťal pěsti.

,,Ano, vypadáš jako ten, který opravdu ví, co chce!" prohlásila Irma a opět vehnala červeň Farisovy do tváře.

,,Možná je tohle naše poslední sklizeň," zamumlal Faris. ,,Mlha možná zakryje Slunce a bez jeho svitu už nic neuzraje."

Všichni mlčeli, až se Hay Lin odvážila ticho přerušit:

,,Co je vlastně to Nejvyšší Shromáždění?"

,,Je to šedesát mužů a žen, kteří byli vybráni, aby řídili Naydorn."

,,A kdo je vybíral? Král?"

Poprvé, co se znali, se Faris tiše zasmál.

,,Král? My nemáme žádného krále, co bychom s ním dělali! Náš poslední král byl svržen z trůnu před více než tisíci lety. Ne, všichni dospělí v Naydornu rozhodují, kdo bude zasedat ve Shromáždění. Volí se každých pět let. A vy u vás máte krále, který o všem rozhoduje?"

,,Nee. U nás máme taky volené shromáždění, jako vy."

Hay Lin si nemohla pomoct, ale cítila se trochu hloupě. I když už byly v mnoha různých světech, kde se setkaly s králi a královnami, nebylo to přece pravidlem. Na Naydornu bylo něco pohádkového, co ji přimělo uvažovat o králích a zámcích.

,,Mám příbuzného, který je jen o málo starší než já a už je členem Nejvyššího Shromáždění," prohlásil s hrdostí v hlase. ,,Jeho otec byl písař a naučil Halona číst a psát, když mu byly tři. Nyní zná celou rozsáhlou knihovnu v Yasině nazpaměť, řekl bych. Neznám nikoho, kdo by byl tak chytrý jako on."

,,Á, v rodině máme premianta!" zaslechla Hay Lin, jak si Irma mumlá mezi zuby, zatímco Taranee zdvořile ujišťovala Farise o tom, jak moc se na setkání s Halonem těší.

Cesta před nimi se začala nepatrně stáčet nahoru, ale mlha byla pořád tak hustá, že stěží rozeznala, kde jsou.

,,Je to ještě daleko, Farisi?" zeptala se Will.

,,Nejsem si tak úplně jistý," přiznal Faris. ,,Je těžké vidět, kolik cesty máme ještě před sebou."

Hay Lin ještě jednou povolala větry a poprosila je, aby trochu rozčeřily mlhu před nimi. Nejraději by všechnu mlhu rozfoukala do stran, VŠŠŠŠÚÚ! Ale Will přeci říkala, aby s kouzly ještě nějakou chvíli počkaly. A tak toho za chvíli zase nechala. I tak její snaha trochu pomohla a oni zahlédli skrz mlžné cáry kousek slunečního kotouče na obloze a pár desítek metrů krajiny před sebou. Po obou stranách silnice pořád stály ovocné stromy a kousek dál zaslechly hučení řeky.

Faris se prudce zastavil a překvapeně si ji prohlížel.

,,Jak jsi to dokázala? Přiměla jsi mlhu ustoupit!"

,,Víš, my máme takové trochu zvláštní schopnosti. A proto jsme vlastně tady. Naše síly totiž mohou Naydornu pomoct."

,,Myslíš to vážně?"

Faris vypadal nádherně, když se usmíval, musela si přiznat Hay Lin. On se právě smál a vypadalo to, že by ji nejraději ze samé radosti objal.

,,Samozřejmě to dokážeme!" pronesla sebevědomě Irma. ,,Hay Lin ti teď právě předvedla jen malou ukázku toho, co umíme. Jen si počkej, až se předvedeme!"

Hay Lin ráda přenechala nadšeného Farise Irmě a sama se otočila dozadu k Will a Cornelii. Naklonila se k nim a zašeptala:

,,Co kdybych vylétla kousek nahoru a podívala se, kam až ta mlha sahá?"

,,Myslíš, že je to odbrý nápad? Nemůžeš se ztratit?" zeptala se Cornelia.

,,Ne, pokud Irma bude dál vykládat těmi svými sto dvaceti decibely. Takhle ji uslyším v mlze i na sto kilometrů!"

Will si jako obvykle namotala na prst pramen vlasů a řekla:

,,Dobrá, tak to zkus! Není to zas tak hloupé, zjistit, kam až vlastně mlha doshuje!"

Hay Lin už nic neříkala, poodstoupila kousek stranou a vznesla se do vzduchu. Jako vždy cítila, jak ji celým tělem prostupuje radost. Je to tak skvělé, že dokáže létat: Staší se jen vyšvihnout nahoru a splynout se svým živlem, vznášet se bezstarostně jako pták. Rychle vystřelila hustou mlhou, aby našla modré nebe, které přece muselo být nad nimi.

Netrvalo moc dlouho a ostatní jí zmizeli z očí. Stále však slyšela jejich hlasy. Postupně, jak se vznášela vyš a výš, hlasy slábly, až téměř zanikly v sotva slyšitelném šumění. Bohužel kolem ní byla stále mlha. Hay Lin se proto rozhodla povyletět ještě kousek výš. Vzduch byl nahoře chladnější a po chvíli si uvědomila, že je i řidší. Když se nadechla, ucítila v plicích píchnutí.

,,Už tam musím být," pomyslela si. ,,Za chvíli se z mraků musí vynořit slunce!"

Ale mlhy neubývalo.

Za chvíli Hay Lin došlo, že se musí vrátit dolů. Už dávno neslyšela jediný zvuk, vzduch kolem ní se zdál němý, jako by se nacházela v nějaké zvukotěsné místnosti. Pro někoho s tak jemným sluchem, jako je Hay Lin, to byl velmi zvláštní, nepříjemný pocit. Tady nahoře nebylo nic, vůbec nic, kromě šedé, husté mlhy. V divném rozpoložení se začala snášet k zemi. Ostatní budou sotva nadšení, když jim poví, že mlha asi nemá konce.

Hay Lin se snášela dolů rychlým tempem. Zdálo se jí, že letí přinejmenším deset minut. Země už musí být docela blízko. Kde jsou ostatní? Ticho ji udeřilo do ušních bubínků a v ten okamžik znejistěla. Cožpak zabloudila?

Popolétla ještě o kus níž, ale stále neměla pevnou půdu pod nohama. A všude kolem jen šedivá clona. Skoro se zdálo, že se na ni mlha tlačí ze všech stran. Pořád ještě neslyšela jediný zvuk.

,,Will? Cornelie?" Hay Lin cítila, že jí zmizela půda pod nohama, že netrefí zpátky a bude odsouzena k věčnému poletování mlhou.

,,Pomoc! Kde jste?" vyslala myšlenkové zavolání. A pak je uslyšela! Sbor hlasů, který volal její jméno. Přicházelo to zdaleka. Dolů! Musí dolů!

,,Pořád volejte!" křičela na ně a hlasy uposlechly.

Úleva proudila celým jejím tělem, když se snášela níž a níž za zvukem. A už je vidí! Všechny čtyři stojí v chumlu na cestě, zaa nimi Faris a zírají nahoru. Mlha kolem nich byla řidší, ustupovala před ní, jako by ji hlasy razily cestu pro přistání.

,,Cítila jsem, že mě hledáte," mumlala šťastně, když konečně stála na zemi, obklopená svými kamarádkami. ,,Nemůžu se ztratit, když vás tu mám!"