3. KAPITOLA - SÍLA A VODA
"Je to proto, že spousta lidí pouští klimatizaci!" prohlásila Cornelia. "A počítače, sušenky a milion dalších přístrojů, které všechny dohromady sežeru kvanta proudu!"
"Klimatizaci nikdo ještě nezapíná," protestovala Hay Lin. "Zatím není takové teplo. Will má pravdu. Není to normální."
Stály jsme na pustém staveništi kousek od nákupního centra Honeydew. Nebylo to zrovna místo, které by se vyjímalo v turistickém průvodci o Heatherfieldu. Celkem vzato byla to jen obrovská díra v zemi, uprostřed trčelo pár betonových pilířů bezmocně k nebi, všude bujela spousta plevele a mezi tím bláto a kaluže. Rozhodně to nebylo místo, o němž by průměrní teenageři snili jako o ideálním prostoru k trávení volného odpoledne. Jednu výhodu ale mělo, nezabloudila tam noha. A tak bylo ideální pro naše cvičení. Možná si myslíte, že čarodějky nepotřebují trénovat... Změňte názor!
"Dobrá!" řekla Irma. "Co s tím ale uděláme? Zeptáme se Věštce?"
"Probůh, ovládejte se," obrátila oči v sloup Cornelia. "Jak by to vypadalo? Velevážný Věštce! Heatherfieldská elektrárna má problém, nemohl bys jim pomoci? Pokud teda nejsi zaneprázdněný bděním nad osudem Světa!"
Když to Cornelia podala takhle, neznělo to jako problém, se kterým můžeme Věštce zatěžovat.
"Beztak by nám poradil, ať si to vyřešíme samy," vzdychla Cornelia. "To je jeho obvyklá rada."
Poslední slova pronesla s trochou pýchy v hlase, a mně to nedalo a musela jsem se usmát. Měla pravdu, Věštec se většinou do ničeho přímo nezapojoval. Svým způsobem nám však dal pocítit, že když se hodně snažíme, dokážeme samy zvládnout i ty nejsložitější potíže.
"Když se ním mluvíme, aspoň si uvědomíme, co je třeba napravit," shrnula debatu Taranee. "Pokud to nejsou přirozené výpadky proudu, nemám nejmenší tušení, co by to mohlo být a proč se tak děje."
"Will, a nemohla by ses jen tak zeptat?" navrhla Irma.
Nakrčila jsem čelo. "Myslíš, zeptat se proudu? Přímo té síly? Hm, můžu to zkusit, ale ...elektřina nemá žádnou paměť. Když ji zapneš, je tu, když vypneš, zmizí. Myslím, že by bylo lepší zeptat se...no... transformátoru přímo v elektrárně. Pokud by tedy něco tak velikého bylo ochotné se se mnou bavit. Akorát nevím, jak bych se tam dostala..."
"Třeba pořádají prohlídky," zamyslela se Hay Lin.
"Zjistím to," přidala se Taranee. "Jestli máme cvičit, jdeme na to. Už je dost pozdě!"
Začaly jsme trénovat. Děláme různé kousky. Někdy se snažíme spojit naše živly dohromady a vymyslet složité věci, jako třeba Astrální kapky. To je docela pěkné a taky trochu strašidelné číslo, kdy vytváříme své dvojnice. Když se díváte na svůj Astrální stín, je to jako byste se dívali sami na sebe-a to pak cítíte strach. Stín se pohybuje jako vy, mluví jako vy-teda měl by to dělat, pokud se kouzlo podařilo. Jednou se mi povedlo stvořit Astrální kapku, která dělala absolutně všechno špatně. Ale to je úplně jiný příběh.
Jindy se zkoušíme navzájem překvapit. Když vás napadne nějaká magická síla, musíme rychle reagovat-stejně, jako když na vás zaútočí fyzicky. A věřte mi, že už nás napadly tolikrát, že dobře víme, jak moc musíme cvičit. A tak trénujeme, jako boxeři v ringu.
A brzy mě holky skutečně překvapily. Neuplynula ani půlhodina, když mě obrovský proud vody vymrštil čtyři pět metrů nad zem, a mně nezbylo než viset nahoře jako pingpongový míček nad vodotryskem.
"Fajn, Irmo, vyhrála's!" cedila jsme mezi zuby. "Teď bys mě mohla laskavě sundat!"
To však Irmu ani nenapadlo. Plácala se do kolen a smála se tak, že málem upadla.
"Budu mokrá," podotkla jsem. Vlastně jsem byla už úplně promočená. Venku nebylo právě velké teplo. A kromě toho výšky zrovna nezbožňuju.
Irma jen stála, řehtala se jako pominutá a nevypadala, že by se chystala spustit svůj sloupec vody. Měla jsem toho právě dost. Vyvolala jsem Srdce Kondrakaru a jemně ho vzala do ruky.
Mám ho stále v sobě nebo u sebe. Když si přeju, aby se zviditelnilo, změní se v křišťálový přívěsek vyzařující měkké, jasné světlo. Srdce nás spojuje. V Srdci Kondrakaru se spojují všechny živly přírody, voda, oheň, vzduch a země, a společně tvoří čistou energii. Myslím, že tahle schopnost spojovat, sloučit nás v jednu sílu, ze mě dělá vůdkyni W.I.T.C.H. A nastal čas tu skutečnost Irmě připomenout.
Nemůžu ji napadnout Srdcem, a radši to nikdy nebudu zkoušet. Můžu jí ale odebrat tu část síly, kterou získala od Srdce. Irma má určitě svou vlastní čarodějnou moc, ale bez Srdce mnohem, mnohem slabší.
Srdce začalo vyzařovat modré a nazelenalé světlo a současně sloupec vody slábl a slábl, až z něj zbyl malý bublající pramínek. Brzy jsem seděla na rozbahněné zemi, promočená skrz naskrz a zmrzlá.
Irma se přestala smát.
"Promiň," omlouvám se. "Trochu jsem to přehnala. Ale měla ses vidět!"
"Haha!" zavrčela jsem. "Moc vtipné!" Začala jsem se třást.
Taranee se dotkla mé mokré paže. "Moment," řekla a nakrčila čelo v hlubokém soustředění. Z mého oblečení začala stoupat pára. Zanedlouho jsem byla zase suchá. Šaty byly trochu zvláštně cítit, jako když zapomenete po cvičení vyndat tričko z tašky, ale hlavně mi už bylo příjemné teplo. Mít za kamarádku čarodějku ovládající oheň má své výhody.
Irma mě objala. "Promiň, promiň, promiň. Jsme zase kámošky, jo? Prosím!" Irma na mě zašilhala-v tom je přeborník. "Prosím-prosím-prosím-prosím!"
Na Irmu se nikdy nedokážu zlobit dlouho. Rozesmála jsem se.
"Tak dobrá, odpouštím ti. Jsi příšerná vodní čarodějka!"
Nechala jsem ji znovu se dotknout Srdce. Irma spokojeně vzdychla, když cítila, jak do ní proudí její znovu nabytá síla.
"Tak je to lepší," pochvalovala se, "zase jsem to já."
Na město sedala tma. Brzy se rozsvítí městské lampy.
"Měly bychom jít domů," navrhla Hay Lin. "Schovej Srdce, Will."
Vtom se ve stínu něco pohnulo. Pořádně v nás hrklo, Taranee vyděšeně zalapala po dechu.
"Júú! Podívej se! Už jste někdy viděly tak obrovskou kočku?"
Kočka už zmizela, jen se mihla jako kaštanový stín, rychlá jako blesk. Schovala jsem Srdce, s úlevou, že náš nezvaný host bylo jen zvíře.
"Kočka?" divila se Cornelia. "Vypadalo to spíš jako malý panter! Koukněte se na tu stopu!"
"Víte, kolik kočičích konzerv musí její majitel tahat domů každý týden?" ušklíbla se Irma. "Ten chudák už musí mít dávno kýlu!"
Vtom mi došlo, že velikost nebyla to jediné, co mě na kočce zaujalo.
"Už jste někdy viděly kočku s takovýma očima?" zeptala jsem se. "Takhle modrýma?"
Irma pokrčila rameny. "Třeba to byla siamka," řekla. "Zapomeň na kočku. Mám hlad. Kdo si dá se mnou pizzu napůl?"
Druhého dne jsem se právě vrátila ze školy, když se ozvalo energické bušení na dveře. Venku stál Danny.
"Pojď," vyzval mě a jeho oči zářily. "Něco mám, to musíš vidět!"
"Něco" byl úplně nový přehrávač a kupa cédéček.
"Tak sis ho koupil," řekla jsem. "Je super. Co tomu říkají vaši?"
"No, víš... oni tu nejsou. Zůstali v zahraničí, ještě pár týdnů."
"A ty jsi tu sám?" zeptala jsem se maličko překvapeně. Danny byl určitě z těch, kteří se o sebe dokážou sami postarat, ale bylo to přinejmenším trochu...neobvyklé.
Byt taky nebyl zrovna průměrný. Samozřejmě jsem dobře věděla, že se Danny právě nastěhoval, ale zařízení bylo přece jen víc než skromné. Vlastně žádné. Kromě přehravače a nových cédéček jsem zahlédla jen malé tranzistorové rádio, židli, která vypadala, jako by ji tu spíš zapomněl předchozí majitel, a kupu novin a časopisů. Všimla jsem si, že na obálce jednoho z nich byl JoeJoe.
Danny vložil cédéčko do přehrávače a stiskl Play. Hlas JoeJoea v prázdném bytě dával ozvěnu.
"I got the power, I got the moves/ I got the music, I got the grooves..."
Danny se dal do tance. "Pojď taky!" lákal mě k sobě posunky oběma rukama. "Není to paráda?"
"Jo, je, jenže..." Stála jsem tam, tuhá jako loutka, a cítila se úplně mimo. "Já tak dobře tancovat neumím!"
"No a co? Pojď, můžu tě pár věcí naučit!"
Usmál se na mě, a byl to tak milý úsměv. Takový ten ty-můžeš-cokoli úsměv. Ten vždyť-je-to-jen-legrace.
"Pojď, ty má blesková vílo!" A v tom okamžiku mi bylo úplně jedno, že nejsem ten nejlepší tanečník na světě. To, co předváděl, vypadalo legračně. Zkoušela jsem ho napodobit. Moc mi to nešlo. Zasmála jsem se. A zkusila to znova. A než písnička dohrála, předváděla jsem něco jako breakdance.
"Ještě jeden kousek?" zeptal se a oči mi zářily.
Proč ne?
Tancovali jsme skoro dvě hodiny. Byla jsem tak zadýchaná z námahy i od smíchu a přibylo mi pár modřin, jak mě Danny zkoušel naučit pár divokých skoků.
"Myslím, že to zvládnu," poznamenala jsem.
"Jasně. Už ti to jde fakt dobře." Nedodal "na to, že jsi holka", což by si určitě neodpustila spousta kluků ze školy.
Provinile jsem se podívala na hodinky.
"Musím už jít," řekla jsem. "Máma přijde každou chvíli a já jsem jí slíbila, že se najíme spolu." Sebrala jsem ze země svetr a znova si ho oblékla. Zahodila jsem ho, když mi bylo horko při tanci.
"Počkej," ozval se Danny. "Co děláš zítra?"
Zastavila jsem se s rukou na klice.
"Hmm..." Ach jo, to zatracené červenání. "Kdy?"
"Zítra večer. Tys byla tak hodná a ukázala mi město. A já bych tě rád někam pozval. Co třeba Carnival Bay? Máš chuť tam zajít?"
Wow! Zajásala jsem v duchu. To vypadá jako rande! Opravdový kluk mě pozval na opravdové rande! Danny! Jestli mám chuť?
"Jasně," odpověděla jsem, "půjdu...moc ráda."
Jeho obličej se rozjasnil neodolatelným úsměvem, z něhož vyzařovala radost a energie.
"Super!"
A pak se samozřejmě stalo, že za mnou druhého dne v jídelně přišel Matt a totálně mě vyvedl z míry.
"Děda nám dal štěně," povídá.
"Hm... aha." Inteligentní odpověď.
"Štěně kokršpaněla," pokračoval. "Je tak jemňoučké a heboučké... Myslel jsem, že bys ho možná ráda viděla?"
"Jo... a kdy?"
"Večer. Máš čas?"
Ne, to ne!
"No... já, já bohužel nemůžu," zakoktala jsem se. "Musím... něco mám... mrzí mě to..."
"V pohodě," řekl. "Nic si z toho nedělej. Jen jsem si myslel, že by se ti líbilo."
To taky jo, říkala jsem si. Zeptej se mě znovu. Třeba zítra večer. jakýkoliv jiný večer. Přijď a zeptej se. Ještě jednou.
Ale šel dál a přisedl si k holkám od nich ze třídy. Jedna mu něco vykládala, Matt se smál.
Ptal se mě jen ze slušnosti, pomyslela jsem si. Kdyby se mnou fakt chtěl být, nevzdal by to tak snadno. Mohl klidně navrhnout jiný večer. Nebo nemohl?
Žádné komentáře:
Okomentovat