4. KAPITOLA - LUPA
Hay Lininým bytem se linuly lákavé vůně lahodných čínských pokrmů a z restaurace sem doléhaly tlumené hlasy hostů. Taranee najednou dostala hlad, a to přitom nedávno měla velký oběd a ještě k tomu pytlík slaných křupek. Hay Linini rodiče je občas pozvali na báječnou večeři, ale tentokrát sem dívky přišly neohlášeně, a tak Taranee nezbývalo než vydržet domů.
"Dáte si všechny čaj?" zeptala se Hay Lin. "Zelený, černý nebo červený?"
"Nevěděla jsem, že existuje i červený čaj," pravila Taranee překvapeně. "Zkusím ho."
"Klidně třeba fialový, jen když mi k němu dáš něco k zakousnutí," vyhrkla Irma.
Will vytáhla obrázky krásné bělostné houby a položila je na stůl mezi hrnky. Irma se nad ně naklonila a začala si je zvědavě prohlížet.
"To šlo rychle. Věděla jsem, že budeš soutěžit se svými fotkami!"
"Můžu se podívat?" šťouchla do ní Hay Lin. "Ty jsou překrásné!"
Taranee zavrtěla hlavou a podotkla, že to jsou jen zkušební snímky. Že jich vyfotila, jen aby vyzkoušela ten nový foťák.
"Ale podívejte se tady na to," upozornila je Will.
"Na téhle fotce je něco dost divného."
Bílá houba zářila na tmavém pozadí jako měsíční kotouč, ale dívky se teď zahleděly na místo, kam ukazoval Willin prst.
Hay Lin rozsvítila stolní lampičku, aby na to líp viděly.
"No jo, to se začátečníkům občas stává, že se jim dostane do záběru vlastní stín," prohodila Irma provokativně a šibalsky mrkla na Taranee.
"Nech toho, Irmo," okřikla ji Taranee vážně.
"To není můj stín. Když jsem to fotila, nic takového tam nebylo."
Hay Lin zdvihla obrázek ze stolu. Chvíli si ho mlčky zblízka prohlížela a prstem přejížděla po jeho obrysu...ale pak dostala nápad.
"Mám tady lupu," prohlásila významně. "Počkejte, přinesu ji."
Chvilku nato byla zpátky a v ruce držela krásnou starožitnou dřevěnou krabičku s velikou lupou. Na víčku byl namalovaný čínský drak a celá nádobka voněla jemně po kadidle.
Dívky se dychtivě naklonily nad lupu. Nejdřív viděly jen velkou rozmazanou šmouhu, ale po pár vteřinách se obrázek vyjasnil. Dvě slídivé oči pod hustou rozčepýřenou ofinou, křivý nos a úzké, pevně sevřené rty. Jen stěží by dokázaly říct, kolik tomu podivnému mužíkovi mohlo být let, ale každopádně vypadal nanejvýš ohavně.
Vtom se z ničeho nic pohnul a prudce k nim natáhl ruku!
Hay Lin leknutím upustila lupu na stůl a Irma se málem udusila koláčem. Jediná Will zůstala relativně klidná.
"Viděly jste to taky?" zašeptala nejistě. "Myslím, že se pohnul...Jako by s námi chtěl navázat kontakt."
Všechny čtyři se znovu naklonily nad lupu...ale obraz se mezitím rozostřil a záhadné stvoření se už nepohnulo. Nějakou dobu ho ještě sledovaly, ale nic se nedělo. Po chvíli to Hay Lin přestalo bavit, a tak vzala lupu a uložila ji zpátky do malované krabičky. Taranee se znepokojeně zamračila. Měla pocit, že by si měla na něco vzpomenout... Ten podivný mužík jí něco připomínal. Aha, už to mám! pomyslela si. Ten sen!
"Máš pravdu, vážně to vypadá, jako by se nás snažil oslovit. Teď si vzpomínám, že se mi o něm dokonce zdálo! A od té doby mi v hlavě straší taková zvláštní básnička:
Modrým plamenem ožívá průzračnost, záhy se vyjeví věci příští...
V tu chvíli si vzpomněla, jak to bylo dál:
Máš-li odvahu, pohlédni do ohně, dobro a zlo v žáru se tříští...
"To zní hezky," poznamenala Hay Lin, "ale co to vlastně znamená?"
"Je to jen první sloka. Určitě to má ještě nějaké pokračování, ale já si pamatuju jen tohle."
Will zaujatě poslouchala a na čele se jí ze samého soustředění objevila ustaraná vráska. Modrý plamen?
"Průzračnost, věci příští, statečný, kdo se postaví..."
Vytáhla kus papíru a poprosila Taranee, aby to zopakovala. Když to uvidí černé na bílém, třeba to bude dávat větší smysl.
Chvilku mlčky hleděla na záhadný text a pak se s vážnou tváří rozhlédla po ostatních.
"Kde je Cornelia?" zeptala se naléhavě. "Musíme s ní hned mluvit."
"Mám dojem, že šla s holkama ze třídy nacvičovat na tu módní přehlídku," odvětila Hay Lin.
"Myslím, že jsou u ní doma."
"Účesy, make-up, manikúra-to se tak někdo má!" poznamenala Irma jízlivě.
"Pamatujete si někdo její číslo?" zeptala se Hay Lin a natáhla se pro telefon. "Hned jí zavolám."
Než k nim Cornelia dorazila, uběhly skoro dvě hodiny. Nemohla totiž jen tak odejít, když si pozvala své spolužačky na celé odpoledne.
Když se konečně ozval zvonek a štíhlá blondýnka vešla do dveří, její kamarádky ji nejdřív vůbec nepoznaly. Stála před nimi mladá, dokonale nalíčená žena s vlasy načesanými do elegantního drdolu. Vypadala nejméně o pět let starší!
"Podívejte, kdo to přišel!" vyjekla Irma. "To bude asi Corneliina starší sestra! Zvláštní, že se o ní Corny nikdy ani slůvkem nezmínila."
"Vypadáš úžasně," vydechla Hay Lin.
Cornelia se jim předvedla ze všech stran a pak se ještě sama prohlédla v Hay Linině velkém nástěnném zrcadle. Vzápětí ale zvážněla a otočila se znepokojeně na Taranee.
"Co se děje? Hay Lin říkala něco o tvých fotkách."
Stačilo pár minut a Cornelia okamžitě pochopila, že se skutečně jedná o velice naléhavý případ a že všechno ostatní bude muset jít stranou.
W.I.T.C.H. byly povolány k dalšímu úkolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat