5. KAPITOLA - TARANEEIN ÚKOL
Will přivolala Srdce Kondrakaru a nechala ho vznášet se uprostřed místnosti v jemně narůžovělé záři. Na všechny dolehla tíha zodpovědnosti, kterou s sebou nesla každá jejich tajná čarodějná mise. Postavily se do kruhu a chvíli se mlčky soustředily na energii, která sálala ze Srdce. Čekala je další cesta do Kondrakaru... a další setkání s Věštcem.
Will vzhlédla a zvolala odhodlaně: "Taranee-OHEŇ, Cornelia-ZEMĚ, Hay Lin-VZDUCH, Irma-VODA!"
V tu chvíli je pohltil vír čarovné energie, a když se vše opět zklidnilo, dívky stály na šachovnicové podlaze uprostřed rozlehlé síně. Jako pokaždé, když podnikaly tuto tajnou cestu, se proměnily do svých magických podob: jejich těla zženštěla, na zádech jim vyrašila drobná průsvitná křídla a místo svého každodenního oblečení na sobě měly extravagantní fialovotyrkysové punčocháče a odvážná trička. Taranee ucítila, jak v jejích žilách začala proudit známá blahodárná síla. Bylo to skvělé! Úžasné! Hay Lin zamávala křídly a samou radostí se vznesla do vzduchu.
"To je nádhera," zašeptala rozručeně. "Skoro jsem zapomněla, jak je to příjemné!"
Místnost, v níž se ocitly, byla nepředstavitelně vysoká a celá prozářená bílým oslňujícím světlem. Daleko nahoře se klenula skleněná střecha a na druhém konci nekonečné chodby se zpod mohutných dveří linula tichá melodie.
Dívky už byly v Kondrakaru mnohokrát, ale tohle místo nepoznávaly. Stály jak přikované k šachovnicové podlaze a bezradně se rozhlížely.
Vítejte, Strážkyně!
Povědomý hlas jako by zazníval naráz ze všech stran. Irma se prudce otočila, Hay Lin vzhlédla ke stropu a Cornelia se obrátila čelem ke vzdáleným dveřím. Taranee se ani nepohnula, jen mlčky hleděla přímo před sebe... a pak ho spatřila: Věštce! Seděl se zkříženýma nohama na malém polštářku, který se vznášel těsně nad podlahou. Byl velmi blízko a přitom neskonale vzdálený. Zahalený mlžným oparem a zároveň křišťálově jasný. Průsvitný a přitom zářící sytými barvami.
Mám pro tebe zvláštní úkol, Strážkyně Ohně! rozezněl se Věštcův hlas, burácivý jako hrom a zároveň něžný jako šepot letního vánku. Jeho ozvěna se rozhléhala nekonečnou síní a přitom pronikala přímo do Taraneeiny mysli. Čarodějka Ohně se ji snažila zachytit, ale nešlo to. Poddala se tedy jejímu podmanivému tónu a se zavřenýma očima se zaposlouchala do Věštcových slov.
Poslouchej:
V jednom z dalekých světů leží země plná bujných lesů a úrodných polí. Jmenuje se Muscaria. Od počátku času zde lidé žijí v míru a těší se dobrému zdraví. Už celé věky jim panuje moudrá královna a díky její rozumné vládě patří zdejší národ mezi nejšťastnější v celém širém vesmíru.
Nejvzácnějším a nejlépe střeženým tajemstvím Muscarie je Plamen jasu, díky němuž dokáže královna nahlížet do budoucnosti, a tak se vyvarovat hladu, špatné úrody, nemocí i útoků nepřátel.
"Slyšela jsem ve snu zvláštní báseň," vydechla Taranee rozechvěle.
Připadala si před Věštcem nesmírně slabá a nezkušená a nevěděla, jestli se nebude mudrc hněvat, že ho přerušila. Ale Věštec se jen jemně pousmál a mlčky přikývl.
Taranee se tedy zhluboka nadechla a spustila:
Modrým plamenem ožívá průzračnost,
záhy se vyjeví věci příští.
Máš-li odvahu, pohlédni do ohně,
dobro a zlo v žáru se tříští...
Srdce se jí rozbušilo jako na poplach, když si uvědomila, že si náhle vybavuje i další sloku:
Nastane den, kdy pohasne plamen,
zář ohně zbledne, ustane čas.
Přijeď z velké dálky, ó, Strážce Ohně,
oživ zas plamen, tím zachráním nás.
Věštec přikývl. Bylo to tak. Plamen jasu pohasl a jeho záře byla den ode dne matnější! Muscaria zoufale potřebovala pomoc Taranee, Strážkyně Ohně. Země se zmítala v chaosu. Nikdo se nestaral o budoucnost, nikdo nic neplánoval, nikdo o ničem nerozhodoval. Když ztratili schopnost nahlížet do budoucnosti, zastavil se pro ně čas. Je to úžasně opojné, žít pouze pro současný okamžik. Smát se, zpívat a radovat se. Ale to nemůže trvat věčně. Muscaria je ve vážném nebezpečí! Nikdo neseje, nikdo nesklízí, nikdo neschraňuje jídlo na zimu. Nikdo nestaví domy, nikdo nespravuje cesty a nikdo nestřeží hranice země...
S těmi slovy Věštec zmizel a nechal Strážkyně, aby si samy poradily se svým novým úkolem. Záleželo jen na nich, jak se s tím vypořádají.
"Muscaria," zašeptala Taranee a na čele se jí objevila znepokojená vráska. "Ať je to kdekoli, musíme se ihned vydat na cestu. Máme velmi důležitý úkol-musíme vyhledat a oživit ten zvláštní plamen... Plamen jasu!"
Žádné komentáře:
Okomentovat