4. kapitola - Maškarní ples

4. KAPITOLA - MAŠKARNÍ PLES

Jakmile se setmělo, rozzářil se Sheffieldský Institut jako opravdový ledový palác. Cesta k hlavnímu vchodu byla lemovaná hořícími pochodněmi a po ní přicházely nejrůznější pohádkové postavy.

Hay Lin stála u vchodu ve svém elfím kostýmu. Bílá paruka, vyrobená z nejjemnějšího hedvábného vlákna, jí sahala až ke kotníkům.

"Vítejte v zámku Sněhové královny." Na Irmině šaškovském žezle visely desítky rolniček, které se rozcinkaly pokaždé, když s ním slavnostně bouchla o zem.

"Tamhle jdou Will a Matt," zašeptala Hay Lin. "Co to má být za kostým?"

"Řekla bych, že rytíř." Irma přelétla Willina společníka kritickým pohledem, a když o kus dál spatřila další dva členy skupiny ,,Modrý kolbát", oblečené ve stejném brnění, rozesmála se. "Možná budou dneska hrát heavy metál."

Irma nečekala na Hay Lininu reakci, protože právě zahlédla další zajímavou postavu. "Podívej," špitla Hay Lin do ucha, "tamhle jde Erik."

Hay Lin si najednou začala roztržitě upravovat šaty a bělostnou hedvábnou paruku, a když Erik přistoupil blíž, celá zčervenala.

"Za co jdeš?" zeptala se zvědavě Irma.

"Za námořníka Sindibáda," odvětil Erik a usmál se na Hay Lin.

Chvilku nato dorazila Taranne se svou kamarádkou. V těch zlatých renesančních šatech a s věncem žlutých růží ve vlasech to Taranee moc slušelo. Její kamarádka měla na sobě zelenou středověkou róbu se zlatým páskem.

"Vítej, Julie." Hay Lin své kamarádce vysekla hlubokou poklonu, jako by byla opravdová princezna, a Taranee půvabně přikývla a elegantně si rozevřela starodávný vějíř.

"A kdo je ta krásná dívka, která tě doprovází?" Zeptala se uctivě Irma a také se poklonila.

"Ofélie, dcera Polóniova," odvětila dívka v zeleném.

"A kde máte Hamleta, že jsem tak smělá?" mrkla na ni rozverně Hay Lin.

"Odešel do kláštera," deklamovala Taranee pohřebním hlasem. To už to dívky nevydržely a vyprskly smíchy. Minulý týden se celá škola zúčastnila projektu na téma Shakespearovo drama, takže každý už znal nazpaměť Hamletovu osudovou větu, kterou řekl Ofélii, když se zbláznil. Slečna Kellyová, jejich učitelka dramatické výchovy, dokonce slíbila, že nejkrásnější Shakespearovský kostým bude odměněn dobrou známkou.

"Měla by sis pospíšit na balkon-představ si, že by přišel Romeo a ty nikde," šťouchla Irma do Taranee, která si otírala z tváří slzy smíchu.

V tu chvíli se ke vchodu přiřítil obrovský drak. Ti, kteří byli uvnitř toho úžasného kostýmu, se snažili projít automatickými dveřmi, ale nebylo to nic snadného.

"Opatrně!" sykl nervózně Martin, když se dovnitř protlačila hlava a krk, ale zbytek těla se ocitl přiskřípnutý mezi dveřmi.

Hay Lin honem přiskočila a podržela dveře, aby se zelenočervená stvůra dostala bez úhony dovnitř. Když Martin se svými kamarády znovu spojil části kostýmu do jednoho víceméně kompaktního celku, rozhodl se, že vyzkouší drakův ohnivý dech. Výsledkem bylo, že sežehl celou jednu řadu umělohmotných rampouchů a v chodbě to začalo odporně smrdět.

"Martine!" vyjekla Irma. "Opovaž se to zopakovat! Vždyť to tu všechno spálíš!"

"Klídek... nic se nestalo. Jen jsem to zkoušel. Nechám si to do sálu-tam je na to dost místa."

"To tedy ne-už žádný oheň," prohlásila Hay Lin důrazně.

"Ale no tak, vždyť jsem se s tím dělal tak dlouho," bručel nespokojeně Martin.

"No dobrá, ale jen jednou. A počkáš, až to ohlásíme, abys nikomu neublížil." Irma ho probodávala neústupným pohledem, dokud konečně nekývl na souhlas.

Zatímco Hay Lin s Irmou vedly Martina a jeho kamarády úzkou chodbou do sálu, objevil se tu Nigel s dvěma dalšími kluky. Všichni měli na sobě renesanční kostýmy. Vešli do budovy a zamířili si to chodbou k sálu, kde potkali Irmu a Hay Lin, které se vracely na své místo u hlavního vchodu.

"Za co jdete?" zeptala se zvědavě Irma.

"Já jsem Romeo. A tohle jsou Mercutio a Benvolio, moji přátelé," odpověděl Nigel a nejistě se zasmál. "Dobrá známka u slečny Kellyové se vždycky hodí!"

Hay Lin a Irma se na sebe významně podívaly, ale svým spolužákům nic neřekly, a tak tři Shakespearovci pokračovali do sálu.

Hemžilo se to tu princeznami, princi, rytíři, čaroději, vílami, elfy a dalšími pohádkovými postavami. Nigel se nenápadně rozhlížel, jestli někde neuvidí Taranee, ale bezvýsledně. Jeho kamarádi ho odtáhli pod balkon, odkud bylo dobře vidět na celý sál.

"Tak, Romeo," ušklíbl se kluk, převlečený za Mercutia. "Stojíš pod balkonem-nastala tvá velká chvíle!"

Nigel se pousmál a odvětil: "Snad si nemyslíš, že si to pamatuju?"

"To by mě ani ve snu nenapadlo," přisvědčil Benvolio. "Poezie nikdy nebyla tvou silnou stránkou."

" A co mi dáš, když ti to zarecituju?"

"Koupím ti limonádu."

Nigel spiklenecky zamrkal, rozkročil se, položil si dlaně na srdce a spustil hlubokým procítěným hlasem: "Co kdyby na mne z nebes hleděly její spanilé oči? Lesk jejích líček zahanbil by hvězdy jako sluneční paprsky světlo lampy: její oči by vzdušnými sférami zářily tak jasně, až by se ptáci rozezpívali a zapomněli, že je noc."

"Romeo, Romeo! Kde jsi, můj Romeo? Ach, k čemu jméno? Ta, které říkáme růže, by voněla stejně krásně, i kdybychom ji nazvali jinak," ozvala se poetická odpověď z balkonu. Všichni tři mladíci na sebe zůstali nevěřícně zírat. Nigel poodstoupil ze stínu balkonu a pohlédl nahoru, kde stála Taranee a decentně si zakrývala tvář vějířem.

"To jsi byl ty..." špitla a celá zčervenala.

Nigel to chtěl vysvětlit, ale než se stačil nadechnout, ozval se hurónský smích výrostka Urii, který se svou bandou pirátů celou scénku sledoval.

"No to se podívejme!" hýkal v záchvatu smíchu.

"Zlatíčko Nigel a malá Cooková hrají Romea a Julii!"

"Hleď si svýho," otočil se Nigel na toho hulváta a pohrozil mu zaťatou pěstí.

"Hej, Urio, ty máš ale bezva kostým." Irma právě mířila k pódiu, aby večírek slavnostně zahájila, když vtom si všimla, že se u balkonu děje něco nekalého. Položila kapitánovi pirátů ruku na rameno. "Ten sis vyrobil sám, nebo je z půjčovny?" zeptala se s předstíraným zájmem a přitom odvedla Uriu pryč od balkonu. Jeho kumpáni šli poslušně za ním, ale někteří se ještě ohlédli na Nigela, brunátného vzteky, a udělali na něj posměšný obličej.

Taranee mezitím seběhla dolů po točitých schodech a s povděkem se na Irmu usmála. Zato Nigel se měl k odchodu. Připadal si před Taranee jako ten nejpitomější kluk pod sluncem.

"Nechceš si promluvit?" špitla nesměle Taranee a položila mu dlaň na rameno. A tak se spolu vrátili nahoru na balkon.

Opřeli se o zdobné zábradlí a chvíli mlčky sledovali mumraj v sále. "Vlastně se vůbec nic nestalo," osmělila se nakonec Taranee, "akorát jsme udělali divadýlko Uriovi a těm jeho hloupým kamarádům."

Nigel se stydlivě pousmál. "Je mi jen líto, žes to musela být právě ty. Netušil jsem, že jsi nahoře na balkoně-a ani ve snu by mě nenapadlo, že půjdeš za Julii."

Taranee sklopila oči a bezděčně si začala pohrávat s věnečkem ve vlasech. "Vůbec jsem nepoznala tvůj hlas... jinak bych asi neodpověděla." Konečně nabrala odvahu a podívala se Nigelovi zpříma do očí. "Vlastně to znělo moc hezky."

Nigel se rozesmál. "Tvoje máma by z toho asi moc nadšená nebyla."

Taranee se uculila. "To ne. Pod mým oknem u nás doma bys to asi neměl zkoušet." V tu chvíli se letmo rozhlédla po parketu a... strnula hrůzou. Uprostřed sálu, mezi desítkami dívek a chlapců v nejrůznějších kostýmech, si to vykračovala Cornelia-a na sobě měla svůj čarovný úbor!

"Páni, s takovým kostýmem to určitě nebude mít jednoduché," poznamenal Nigel, když si jí všiml. "Z jaké je pohádky? Tu asi neznám."

Ale Taranee mu neodpověděla, protože se tryskem vyřítila po schodech dolů do sálu.

"Cornelie, co to vyvádíš?" popadla svou kamarádku za ruku, ale čarodějka Země jako by ji snad ani nepoznala.

"Ahoj, ehm, Taranee. Bavíš se dobře?"

Taranee odtáhla Cornelii do rohu sálu a horečně se rozhlížela, jestli nespatří některou z ostatních čarodějek.

"Proč jsi přišla jako čarodějka?" zasípala přidušeně.

Cornelia se chladně zasmála. "Chceš říct, že se ti na mém kostýmu něco nezdá?"

To už k nim spěchaly Hay Lin s Irmou. Podle všeho si už Cornelie také všimly.

"Co máš pro všechno na světě za lubem?" obořila se na ni Irma. "Neměla jsi snad jít za Sněhovou královnu?"

"Ale prosím tě, to chce klid! Můj kostým se sem dokonale hodí," prohlásila nekompromisně Cornelia a v očích se jí zablýskla nenávistná zlost.

"O to přece vůbec nejde," namítla Hay Lin rozhodně. "Víš moc dobře, že o našich čarodějných podobách nesmí nikdo vědět. Že mám pravdu?" obrátila se na Will, která právě dorazila.

"A proč by měla zrovna Will rozhodovat o tom, co si já vezmu na maškarní ples? Je snad chytřejší než my ostatní?"

Will se zhluboka nadechla a v duchu napočítala do tří, aby se ovládla a nevybuchla vzteky. "Cornelie, co je s tebou?"

"Jo, co se děje? Celý den se chováš dost divně," přidala se Irma.

"Musíš nám to říct, jestli tě něco trápí," pravila něžně Taranee a položila jí teplou dlaň na rameno, ale Cornelia ji prudce odstrčila, jako by ji ten dotyk popálil.

"Proč bych vám měla něco říkat?" rozkřikla se mrazivým hlasem Cornelia. "Copak nemáte dost svých věcí na práci?" Ušklíbla se a zlomyslně napodobila Irmu: "Co budeš mít na sobě? Řekni mi to! Řekni!" Pokrčila rameny a dodala: "Malé děti mají dětinské záliby."

"To je od tebe nefér," obořila se na ni Hay Lin. "Chceme ti jen pomoct."

Cornelia propukla v drsný smích. "Ale já vaši pomoc nepotřebuju!"

Will cítila, jak se v ní všechno začíná vařit, až se jí z toho udělalo špatně od žaludku, ale vtom se objevil Matt. "Will, můžeme si zatancovat jednu písničku, ale pak budu zase muset jít hrát."

Při pohledu na Corneliin posměšný výraz se Will snadno rozhodla: "Už jdu," odvětila a podala Mattovi ruku.

"Cornelie, musíš se proměnit do své normální podoby," prohlásila přísně Taranee. "Nevím, o co ti jde, ale obávám se, že by se ti to mohlo vymknout z rukou." Naklonila se blíž ke své blonďaté kamarádce v čarodějném kostýmu a naléhavě zašeptala: "Poslouchej mě, Corny. To legrace. Můžeš se dostat do nebezpečí a..."

Vtom se z reproduktorů ozvalo strohé hlášení: "Prosíme Irmu Lairovou na pódium."

Irma se polekaně podívala na hodinky. "Ach ne! Musím uvést ,,Modrý kobalt," "vhrkla a rozhlédla se po svých kamarádkách. Hay Lin a Taranee souhlasně přikývly a Irma byla tatam.

Taranee se zahleděla na Cornelii. "Co to máš za pěkný přívěsek?" Natáhla se po Ledovém květu, ale Cornelia ho naštvaně přikryla dlaní a odvrátila se. "To je vážně neuvěřitelné-ty si myslíš, že se můžeš do všeho míchat?" pravila pohrdavě.

V tu chvíli se sálem rozezněl Irmin pronikavý hlas: "A nyní,dámy a pánové, mi dovolte, abych vám představila program dnešního věčera. Jak asi všichni tušíte, za malou chvíli vás pozve k tanci ,,Modrý kobalt"-takže pokud ještě nejste zadáni, je nejvyšší čas najít si prvního tanečního partnera. Poté budou vyhlášeny výsledky obou soutěží-o nejoriginálnější a nejkrásnější kostým večera. Přeji vám nezapomenutelné zážitky a teď už se mnou přivítejte naši studentskou hudební skupinu ,,Modrý kobalt"!"

"Tamhle jde tvůj tanečník, Hay Lin," podotkla Cornelia sarkasticky a ukázala na blížícího se Erika. Řekla to tak ošklivě, že se Hay Lin musela kousnout do rtu, aby se ovládla a neoplatila jí to podobně rýpavou poznámkou. Beze slova odkráčela s Erikem na parket.

"Koukám, že ses dneska docela rozjela." Taranee pomalu, ale jistě ztrácela trpělivost a Cornelia se od ní bezděčně odvrátila.

"Jestli se ti něco nelíbí, nedělej si násilí. Já poznám, když se mě chce někdo zbavit." Cornelia si odhrnula z čela pramen dlouhých plavých vlasů a otočila se k odchodu.

"Počkej, Corny, počkej přece..." Taranee chtěla zůstat se svou kamarádkou, ale v tu chvíli ji zastavil Nigel.

"Zatancovala by sis?" oslovil ji nesměle.

Taranee se mu nejistě podívala do očí, ale pak se ještě ohlédla za Cornelií, která mířila k východu. Bezradně pokrčila rameny, otočila se zpátky k Nigelovi a s posmutnělým úsměvem odvětila: "Ale jo, proč ne."