5. kapitola - Věčné Dítě

5. KAPITOLA - VĚČNÉ DÍTĚ

,,Páni!" vykřikla Irma a zvrátila hlavu prudce dozadu. ,,Koukejte na ty věže!"

Před nimi se vypínala vysoká vstupní brána do Yasiny a po jejich stranách čněly k nebi štíhlé mramorové sloupy, zdobené vinoucími se zlatými a černými ornamenty. Jejich špičky mizely v mlze.

,,Viděly byste je, kdyby svítilo slunce," řekl Faris tiše. ,,Pojďte, musíme jít tudy!"

Vedl dívky širokým klenutým portálem do prostroné ulice.

,,Obvykle tu u brány hlídají stráže," poznamenal. ,,Nevím, proč tu dneska nejsou."

I když mlha ve městě byla tak hustá, že stěží něco viděly, kráčela Irma vpřed a rozhlížela se kolem sebe. Už pochopila, proč měl Faris takový zvláštní tón v hlase, když mluvil o Yasině. Dlažba na chodnících zářila perletí a stříbrem a domy po stranách ulice ani nemohly být nazývány domy: byly to hotové paláce s klenutými okny, sloupy a měděnými sochami vedle dveří.

,,A kde jsou lidi?" zeptala se Will za ní.

,,Nevím," zamumlal Faris. ,,Normálně jich tu bývá všude plno."

V tu chvíli se před nimi objevila žena s proutěným košíkem přes ruku. Ustoupila stranou a nechala je projít, ale moc si jich nevšímala. Výraz v jejím obličeji Irmu téměř šokoval. Vypadala jako někdo, komu je všechno úplně lhostejné.

Nyní procházeli kolem honosného domu, krytém v lešení. Na jedné z jeho podlážek sedělo pár mužů v pracovním oblečení, další otupěle míchal lopatou v kbelíku s maltou. Vedle schodiště, které vedlo k domu, stálo pár dalších mužů a nepřítomně zíralo do vzduchu. Žádný z nich nepracoval, to bylo jasné.

Jak postupovali městem, cítila se Irma hůř a hůře. Jak to, že lidé nejsou vůbec zvědaví? Byla zvyklá, že většinou budily rozruch, když se někde objevily ve své čarodějné podobě. Obyvatelé Yasiny však nepřítomně postávali ve dveřích svých domů, seděli na schodech, nebo stáli v ulicích a nedělali nic.

,,Tady se úplně zastavil život," vykřikla Taranee. ,,Vypadají jako ochrnutí!"

,,Přesně tak to vypadá na plantáži mého otce," povzdychl si Faris smutně. ,,Nikdo se nedokáže pohnout, nikdo nevidí v ničem smysl!"

,,Zdá se, že jsme dorazily v nejvyšší čas!" poznamenala Irma.

Všech pět dívek následovalo Farise na nejvyšší stupeň širokého schodiště a zastavily se až před šedou hradbou mlhy.

,,Palác Nejvyššího Shromáždění. Přál bych si, abyste ho mohly vidět."

,,Jenže to nemůžeme." Hlas Will zněl unaveně. ,,Upřímně řečeno, mnohem víc mě zajímají ti, kteří jsou uvnitř!"

Faris rychle sklopil oči.

,,Ano, jistě, promiň!"

Irmě ho bylo líto a vyslala k Will vyčítavý pohled. Neměla žádný důvod být na něho tak nezdvořilá! Ale neřekla nic, zatímco vstupovaly do velkého nádvoří s bílými dlaždicemi, i když na Taranee a Cornelii poznala, že mají stejný názor jako ona.

Narozdíl od vstupná brány do Yasiny, vchod do Nejvyššího Shromáždění hlídali dva muži ozbrojeni zlatem vykládanými oštěpy. Jejich světlé uniformy byly vyšívané stříbrnou nití a vypadali tu spíš jako nějaká krásná ozdoba než ochrana paláce. Irmu potěšilo, že přece jen projevili aspoň trochu údivu, když se tam s ostatními čarodějkami objevila. Dívky nechali Farise, aby vojákům odpověděl na jejich dotazy. Netrvalo dlouho a byli vspuštěni do velkého předsálí a nakonec i do Sálu Shromáždění.

V obdélníkové místnosti nebyl žádný nábytek, jen lavice podél dlouhých zdí. Zde sedělo pár mužů a žen oděných do rudých šatů a upřeně pozorovalo hlouček asi dvaceti lidí, stojících uprostřed místnosti na zelené kamenné podlaze. Jejich hlasy připomněly Irmě podobnou situaci u nich doma. A sice když ona, brácha i táta měli pořádně zkaženou náladu. Vztekle pronášená slova tvořila ozvěnu pod klenbou. A pak už si jich všiml jeden mladý muž v červeném plášti a otočil se k nim. V ten okamžik všichni v sále zmlkli a udiveně na ně zírali.

Onen mladík si razil cestu davem k nim.

,,Farisi! Co tu děláš?"

Faris si nervózně popotáhl košili a párkrát si odkašlal.

,,Halone, to jsou Irma, Cornelia, Taranee, Will a Hay Lin." Ukazoval na ně jednu po druhé. ,,Eeh… přicházejí z jiného světa… aby nám pomohly. Myslím, že by o tom mělo vědět Shromáždění…"

Pak zmlkl. Irma pozorovala Halona, jak se otočil k Farisovi zády a jak si je důkladně měří pohledem každou zvlášť.

,,Hm," vyslala myšlenku k ostatním, ,,tady u nich je asi normální, že stojí a zírají na své hosty, aniž by je aspoň pozdravili!"

Hay Lin potlačila smích a Irma vyzývavě oplatila Halonovi jeho pronikavý pohled. Vypadal tak na dvacet, vysoký a štíhlý, s polodlouhými oříškově hnědými vlasy a modrozelenýma očima. Obličej měl úzký, hranatou bradu a ostře řezaný nos. I když Farisovi nebyl moc podobný, bylo zřejmé, že hezké rysy maji tihle chlapíci v genech.

Irma neměla více času provádět dál svá zkoumání, protože z hloučku vystoupila menší, podsaditá žena širokých ramen a s prošedivělými vlasy. Postavila se vedle Halona. Na sobě měla stejný zlatě vyšívaný rudý plášť. Promluvila:

,,Halone, jako hlasy Nejvyššího Shromáždění bychom naše hosty měli co nejsrdečněji přivítat v Naydornu."

Měla káravý tón v hlase, ale Halon si toho nevšímal. Místo toho se usmál a hluboce se před dívkami uklonil.

,,Vítejte v Naydornu, Irmo, Cornelie, Taranee, Will a Hay Lin!" Zopakoval jejich jména naprosto bezchybně. ,,Ismera a já jsme hlasy Nejvyššího Shromáždění, mluvíme za celý Naydorn. Prosím, abyste mi potvrdily, zda je pravda to, co jsme slyšeli od Farise: že nám můžete pomoci. Pro naši zemi je nyní taková pomoc vítána více než kdy jindy."

Halon mluvil trochu staromódně a slavnostně, ale pohled, kterým hodil po Irmě, byl docela veselý.

,,Díky za přivítání, Halone a Ismero," promluvila za všechny Will. ,,Ano, přišly jsme sem, abychom vám pomohly. Faris říká, že mlha stoupá ze studní tady v Yasině. Je to tak?"

Mezitím se kolem nich shlukli i ostatní členové Shromáždění, i ti, kteří předtím strnule seděli na lavicích podél zdí. Všichni horlivě přikyvovali v odpověď na otázku Will.

,,Všechno začalo tím, že zmizelo Věčné Dítě před dobrými třemi měsíci," vysvětlovala Ismera. ,,Osud Naydornu je svázaný s Dítětem, a když už mezi námi není, začala se tu šířit mlha. Nepřichází jako obvykle ze svahů hor, ne, vystupuje z vody v našich studních. Zpočátku jsme si toho nevšimli, ale po pár týdnech už nebylo pochyb. Pokoušeli jsme se studny zakrýt poklopy, ano, mlha se prožírá dřevem, kameny i železem, je jí stále víc a víc. Netušíme, jak bychom ji mohli zastavit."

Sbor souhlasně přitakávajicích hlasů vpadl do hovoru. Byl to ječivý, zmatený zvuk z mnoha hrdel. Irma počkala, až se znovu utišili, a pak se zeptala:

,,To dítě, je to malá holčička? S dlouhými vlásky, oblečená do bílých šatů?"

,,Ano, to je ona! Vy víte, kde je?" zalapala po dechu Ismera.

Irma zavrtěla hlavou a viděla, jak na tvářích kolem ní naději vystřídalo zoufalství.

,,To není obyčejné dítě?" zeptala se Taranee. ,,Čím je tak zvláštní?"

,,Vaše otázka jen dokazuje, že skutečně nejste z našeho světa," odpověděl Halon zdvořile. ,,Věčné Dítě je nejcennější poklad Naydornu. Vypadá jako malá holčička, ale ve skutečnosti je to prastará, nesmrtelná bytost, která přináší požehnání a růst naší zemi."

,,Jak to dělá?"

Taranee měla ruce zkřížené na prsou a pochybovačně si ho měřila. K Irminu překvapení se zdálo, že v hlasech členů Shromáždění zaslechla trochu váhání. Sálem se rozšířilo mlčení.

,,Ona vlastně nic nedělá…" začal po chvíli Halon. ,,Prostě jen žije mezi námi v Yasině. Chodí po městě a rozpráví s lidmi, hraje si, pomáhá nám…"

Rozhlédl se po ostatních. Pak promluvil muž se širokými rameny a černými vlasy i vousy:

,,Pamatuji si, že jsem kdysi pokládal dlažbu na Slunečním náměstí. Bylo horko, já byl unavený. Pak ale kolem mě přešlo Dítě, prohodilou se mnou pár slov a já jsem najednou cítil, jak mnou proudí nová síla. Dítě nám dává dílu."

Mladá žena s kulatými tvářemi a umně zapletenými copy se přidala:

,,Kolem mě také jednou prošlo. Seděla jsem před domem se svou flétnou. Jen se na mne podívala, hned mne napadla nová melodie. Dítě nám dává inspiraci."

,,Loňské léto jsem se nechal vyprovokovat k hádce se svou ženou," pokračoval starší muž. ,,Odešel jsem z domova, práskl za sebou dveřmi a zuřil jsem. Pak jsem potkal Dítě. Chvíli jsme si povídali o modré obloze a květinách, které našlo, nic zvláštního, ale najednou jsem věděl, že se musím vrátit domů a omluvit se své ženě. Dítě nám dává nadhled."

Bylo jasné, že se všichni ostatní chystají vylíčit svůj zážitek s Dítětem. Jejich hlasy splývaly jeden s druhým, ale Irma rozeznala jednotlivá slova:

,, … štěstí…"

,, …blahobyt…"

,, … radost a smích…"

,,…útěcha…"

Halon zachytil její pohled, ale pouze pokrčil rameny.

,,Ano, bohužel jsou trochu nedisciplinovaní," poznamenal. ,,Není příjemné, když…"

Vtom ho přerušil shrbený, šedovlasý muž, který ječel:

,,Já sám jsem to četl! Šedí králové byli pány vod a mlh. Vrátila se, říkám vám. To oni nám sebrali Dítě!"

Ismera se k němu otočila. Tvářila se velice přísně:

,,Nesmysl, Emmereku! Šedí králové nejsou nic víc než pověst! Nikdy neexistovali! Tak tady nešiř paniku!"

Halon se take otočil k ostatním a pozvedl ruce, aby si zjednal ticho.

,,Přátelé, pokuste se nyní zachovat klid. Vždyť s jistotou nevíme, zda se Dítě brzy vrátí. Možná opustilo naši zemi, aby si odpočinulo. Možná to tak dělá každých tři tisíce let a my o tom jen nevíme. Možná k nám vyšle nové dítě…"

,,Ale, možná! My nevíme vůbec nic, tyhle hádky nikam nevedou, zatímco mlha ubírá našim lidem radost ze života!"

Halon se nadechoval, aby něco odpověděl, ale vtom se do hovoru vložila Cornelia:

,,My vim snad pomůžeme Věčné Dítě najít. Proto jsme sem přišly!"

,,Cožpak vy si myslíte, že jsme to už dávno nedělali?" zavřískla Ismera. ,,V celém Naydornu není místo, které bychom neobrátili vzhůru nohama!"

Irma se narovnala v zádech a pohodila hlavou. ,,Holky, zdá se, že je načase, abychom jim ukázaly, kdo vlastně jsme!"

Aniž by se otočila, ráznými kroky opustila sál, minula stráže u vchodu a pokračovala na náměstí. Ostatní ji následovaly a zastavily se, až když je začala obklopovat mlha.

,,Dobrá! Will, sem se Srdcem!" vyzvala ji Irma, když v tom jí došlo, že Will už tu se Srdcem na dlani dávno stojí.

,,Udělám, co budu moct!" řekla čarodějka Energie a povzvedla Srdce.

Irmě se nelíbil mdlý tón v kamarádčině hlase, ale rozhodla se, že si toho nebude všímat. V tu chvíli totiž její pozornost upoutalo něco jiného: Srdce na dívčině ruce začalo zářit a Irma pocítila, jak se jí tělem rozlévá známá síla.

Nemusely se mezi sebou domlouvat. Taranee sama od sebe začala vytvářet dole při zemi teplo, které mělo přinutit mlhu vypařit se. Hay Lin povolala na pomoc všechny větry a Irma promlouvala ke každé i té nejmenší kapičce vody v mlze

a poroučela jim stoupat vzhůru a nechat se unášet větrem.

,,Já tu dneska budu za diváka." Cornelia se posadila na nízkou zídku poblíž kamarádek. ,,Eneregie Země se sem moc nehodí a vidím, že si poradíte dobře i beze mě!"

A měla naprostou pravdu. Kolem děvčat už mlha úplně zmizela. Když spojily své síly dohromady, dokázaly překonat její sveřepý odpor. Za chvíli Irmu málem oslepilo slabé, nízko posazené odpolední slunce, které náhle ozářilo náměstí. Před Nejvyšším Shromážděním stál Halon, Ismera, Faris i ostatní a překvapeně dívky pozorovali. Faris měl pravdu: byla to překrásná budova zdobená ornamenty ze zlata, perleti a mramoru, která nyní oslnivě zářila ve slunci. Odsud z náměstí měli výhled na fantastické město s jeho štíhlými věžemi a zelenými střechami. Irma spatřila v dáli se vinoucí cestu, pole a plantáže. Daleko na horizontu stále ležela mlha, ale Irma sebrala veškerou svou sílu a zahnala ji zpátky.

V ten moment kolem nich propukl nadšený jásot. Najednou byla Irma obklopená lidmi v rudých pláštích, kteří ji uznale poklepávali na rameno, potřásli rukama a objímali ji s uslzenými obličeji. Irma viděla, že podobně se vede i ostatním. Jen Halon s Farisem se drželi v povzdálí, ale zdálo se, že i oni mají obrovskou radost stejně jako ostatní. Dva silní muži přistoupili k Irmě, zvedli si ji na ramena a nesli ji k trůnu.

,,Člověk by řekl, že jsme vyhráli zápas ve fotbale, nebo něco takového!" šklebila se na Hay Lin, kterou taky unášeli nad hlavami davu.

Irma shora mávala lidem, kteří stále nadšeně tleskali a provolávali jim slávu.

,,Nerada vás ruším, hvězdy jasné, ale koukněte se tamhle!" zaslechly dívky Corneliin skřípavý hlas ve svých hlavách.

Ostatní ji musely také zaslechnout, protože se jako na povel otočily směrem, odkud Cornelia promluvila. Stála kousek dál od jásajícího průvodu na kamenné obrubě uprostřed náměstí. Irmě trvalo jen zlomek sekundy, než si uvědomila, že je to studna. A z ní se valil mocný, hustý sloupec šedivé mlhy, který se rozlézal všemi směry.

Taranee se odevzdaně dívala z okna. I když už na krajinu padla tma, mohla vidět, jak na dvoře leží mléčně šedá mlha. Temná voda ve studni ji plivala do okolí víc a více. Dneska dívky viděly mnoho studní a na všech místech to bylo stejné. Celé jejich snažení před Nejvyšším Shromážděním bylo k ničemu, mohly šetřit silami, protože mlha se nijak nedala zastavit.

Taranee se s hlubokým povzdechem odvrátila od okna. Nacházely se v prostorné, útulné kuchyni v Halonově domě. Will, Cornelia a Irma právě prostíraly stůl, zatímco Hay Lin pomáhala Farisovi krájet cibuli a nějakou další zeleninu, kterou Taranee nikdy předtím neviděla.

,,Ještě, že jsi nás zachránil před Shromážděním, Halone," poznamenala Irma a rozdělovala talíře. ,,Třeští mi hlava ze všech těch hádek a dotazů!"

Halon jí podával jemně opracovanou stříbrnou konvici s vodou.

,,Vím, jak ti je," usmál se Halon. ,,Takhle to tu chodí posledních pár měsíců!"

,,Nejhorší je, že z té nové mlhy slyším slabounké volání o pomoc," postěžovala si Hay Lin. ,,Ten hlas zní tak nešťastně!"

Utřela si uplakané oči a pokračovala v krájení cibule. Vedle ní stál u kamenného ohniště Faris a míchal v kotlíku jakousi masovou směs. Vonělo to přímo nebesky a Taranee si až teď uvědomila, jaký má vlastně hlad.

,,Tohle je moc hezký dům," prohlásila Cornelia, která se rozhlížela po klenutých stropech a vyřezávaném nábytku. ,,Ty tady bydlíš úplně sám?"

,,Ano, zůstal jsem tu poslední z rodiny." Halon nepřítomně uhlazoval ubrus na stole a podíval se na Farise. ,,Naposledy jsme se všichni viděli před třemi lety, viď?" Na pohřbu mého táty."

Faris přikývl, aniž by zvedl zrak od kotlíku.

,,Jasně se mi vybavuje, jak tehdy Dítě přišlo a podalo ti ruku, aby tě utěšilo," řekl tiše.

,,Můj otec byl jedním z nejvzdělanějších písařů v Yasině," dodal Halon rychle. ,,I jeho zvolili do Shromáždění a já jsem pyšný, že můžu jít v jeho šlépějích!"

,,Necítíš se tu občas opuštěný?" chtěla vědět Irma. ,,Myslím, že tenhle palác je tak veliký a ty jsi tu sám. Vždyť tady můžeš přespávat každý den v jiném pokoji!"

Halon se rozesmál a podíval se na ni.

,,Já si nemyslím, že tu budu sám do konce života! Jen jsem ještě nenašel tu pravou!"

A teď se můžete vsadit, zda naše milá Irma náhodou nezrudla jako rajče! I přes svou únavu se Taranee skvěle bavila.

,,Nejhorší na tom všem je, že jsem sám na všechno vaření a umývání nádobí! To mě vůbec nebaví, a tak jsem rád, že se nám tu dneska Faris postará o chutný venkovský jídelníček!"

Halon rošťácky ukazoval na Farise, který honem nevěděl, co odpovědět. Když však ochutnali pokrm z jeho kotlíku, ukázalo se, že kuchař je naprosto suverénní. Sotva polkli privní sousto, začali ho hlasitě vychvalovat a přivedli tak Farise do rozpaků.

,,Stačí jen přidat do hrnce kousek kadeřavého kořínku… a hlávku kopytníku…" mumlal do svého talíře. ,,Vždyť mi Hay Lin pomáhala."

,,Kopytník byla ta červená věc, co jsem krájela, že ano?" vyptávala se Hay Lin. ,,Nebo to byla ta hnědá koule s…"

,,Omlouvám se, že přerušuju kurz delikátního vaření," vpadla do toho Cornelia. ,,Ale raději bychom měly vymyslet, co teď budeme dělat."

,,Co bychom tak asi dělaly?" opáčila Taranee mezi dvěma sousty. ,,Nemůžeme dělat nic jiného, než zvítězit nad tou mlhou."

,,Ne, někdo tu mlhu přece musí mít na svědomí," usadila ji čarodějka Země přemoudřele. ,,Od toho dotyčného je to docela dost nezdvořilé, schovávat se, když jsme přišly vykázat, kam patří."

,,Já teda nemám pocit, že by se náš protivník nějak skrýval, Corny," nesouhlasila Irma s ponurým výrazem ve tváři. ,,Jen se ztratil v mlze - koukni se ven!"

,,Jestli je to teda on," zapochybovala Taranee.

,,Možná to ani žádný protivník není," přidal se Halon a ulomil si kousek chleba. ,,Nenapadlo vás to už?"

,,Někdo musí věznit vaše Věčné Dítě. Sama jsem je viděla," řekla Irma.

,,A já jsem je slyšela," doplnila Hay Lin. ,,Děje se tu něco zlého, tím jsem si jistá."

,,Když myslíte…" Halonův obličej byl vážný. ,,Není moc příjemné o tom takhle uvažovat."

Vtom dostala Taranee nápad a obrátila se na Halona.

,,A kdo jsou ti Šedí králové, o kterých se zmínil ten šedovlasý pán na Shromáždění?"

Halon právě naléval vodu do Irmina pohárku, a tak odložil konvici, než odpověděl.

,,Já znám Šedé krále jenom z knížek mýtů a pověstí z nejstarších období Naydornu. Králové měli moc předtím, než přišlo Věčné Dítě a změnilo náš svět. Určitě to museli být opravdoví tyrani, navíc ovládali magii a měli moc nad počasím."

,,A oni nemohou mít tu mlhu na svědomí?" Farisova vidlička s napíchnutým pokrmem se zastavila uprostřed cesty. Faris se ustaraně zadíval na Halona, který rozhodil rukama.

,,Poslyšte, Šedí králové jsou už přece tisíce let mrtví. A vlastně není nikdo, kdo by s určitostí mohl říct, že skutečně existovali. Možná je to jen pohádka, veškeré vědomosti o nich jsou dávno ztracené. Vím o tom, že dědeček Ismery obětoval půlku života zkoumání starých spisů, aby se o tom něco dozvěděl, ale neuspěl."

Taranee se podívala na Will, která seděla naproti ní. Jako jediná se nevrhla na jídlo. Nepřítomně zírala před sebe do prázdna a prsty si pohrávala se Srdcem Kondrakaru. Srdce bylo znovu bez lesku a bez života. Taranee měla dojem, jako by Will byla někde úplně jinde.

,,Will?" zvolala na ni tiše. ,,Jsi v pořádku?" Dívka s červenými vlasy sebou trhla.

,,A-ano, jasně, nic mi není."

Ostatní si ničeho nevšimli, protože Irmě právě zaskočila slza vody z jejího pohárku a ona začala kašlat a šklebit se.

,,S touhle vodou tady něco nehraje!" stěžovala si.

,,Má takovou nedobrou příchuť. Jako by v ní bylo něco, co není voda."

,,A co by to mělo být?" podívala se Hay Lin.

,,Tak to nevím," napila se znovu Irma. ,,Je to spíš jenom takový pocit. A ne zrovna moc příjemný…"

Poprvé promluvila Will:

,,Halone, odkud pochází voda ze studní v Yasině?"

,,Shora z hor. Je v nich spousta podzemních pramenů, které všechny vyvěrají z jednoho jezera na dně horské propasti."

,,Prameny se sbíhají v řeky níže v údolích. Dávají vodu většině Naydornu," doplnil Faris.

,,Páni, takže to znamená, že celý Naydorn bere vodu z jednoho jediného jezera," pronesla Taranee. ,,Tak na to bychom se měly podívat pořádně!"

,,Jasně!" vyhrkly jako jedněmi ústy Cornelia, Hay Lin i Irma.

Zdálo se, že Halon ještě váhá.

,,Nechci vám brát naději, děvčata, ale Shromáždění mělo stejný nápad. Já s třemi dalšími jsme tam nahoře byli dvakrát. Nenašli jsme tam nic pozoruhodného, co by tam jindy nebylo - tedy kromě spoustu mlhy."

Will pevně sevřela Srdce v dlani.

,,Někde prostě začít musíme! Myslím, že bychom se tam nahoru měly vydat!"

,,Ano, dneska jsem mohl vidět, co všechno dokážete," přitakal Halon a obdivně se zadíval na Irmu. ,,Možná tam objevíte něco, co jsme my nenašli. Zítra vás tam doprovodím."

,,Já půjdu taky," přidal se Faris. ,,Tedy pokud budete chtít…"

,,Samozřejmě budeme rády." odpověděla mu Irma.

Taranee si však všimla, že Irmin úsměv patřil Halonovi.