6. KAPITOLA - ČERV KAROK
Stáli jsme na holém kopci a hledeli na něj.
Byl tak obrovský, že mi chvíli trvalo, než jsem si ho všimla. Vím, zní to divně, ale je to pravda. Čekala jsem, že uvidím jen nějaké monstrum. Ne něco s tělem velikým jako menší pohoří.
,,Kde je?" ptala jsem se Mary.
Hrnčířka si opřela Teddyho o bok, aby si uvolnila jednu paži a mohla mi ho ukázat.
,,Tamhle," řekla. ,,A tamhle jeho tělo pokračuje.
Myslím, že hlavu má teď obrácenou směrem k jihu."
Konečně jsem to pochopila. To je on. Žádný kopes, ale část jeho těla. Šupinatá jako zaschlé bláto, škaredá...
,,No tohle," hlesla Taranee. ,,Já nemůžu vystát ani malé červíčky."
Karokovo tělo bylo určitě přes dva kilometry dlouhé, protože jim dokázal ovinout celé návrší i s hradem, ve kterém, jak říkala Mara, věznil vládce této říše, prince Floriana. Měl stejně ošklivou šedou bravu jako zdejší půda, a proto jsem ho hned nemohla rozeznat od okolí.
,,Jak víte, že Karok způsobil tu nemoc země?" obrátila jsem se k Maře.
,,Požírá všechno, i zemi. každý den spolkne další brázdu, další půl pole. Jakmile se do něčeho pustí, hltá, dokud to celé nespolkne - myslím, že ani nedovede přestat. Kdybyste k němu šly trochu blíž, cítily byste výpary z jeho těla, smrdutý dech, jed, který z něj vychází jako pot těžce nemocného. Ano, on to způsobil. Tahle země byla bohatá a úrodná, dokud nepřišel."
,,Ale proč? Proč je tady? Říkáte, že se nikdy nehne od hradu?"
,,Myslím, že sám už dávno zapomněl proč. Zbyla mu jen chamtivost. Ale kdysi býval bratrancem prince."
Zalapala jsem po dechu. ,,Co to povídáte? Ta příšera tam dole je příbuzná vašeho prince?"
,,Ano. Vévoda Karok. Nenasytný, chamtivý muž, který chtěl získat trůn pomocí kouzel. Nejprve se pokusil vybudovat armádu, ale lidé z Fylie s tím nechtěli nic mít a on je nemohl naverbovat násilím. Potom se rozhodl, že když nemůže postavit armádu, musí se jí stát sám. Přijal podobu obřího červa a oblehl hrad. Vyzval prince Floriana, aby se vzdal, ale ten nechtěl o něčem takovém ani slyšet."
,,Myslíte, že tohle končí, když se princ Florian vzdá?"
Mara zavrtěla hlavou. ,,Na to je pozdě. Princ se prý před několika měsíci pokusil vyjednávat, aby zachránil zemi a lid, ale Karok už se dávno změnil v červa a nechápe, co znamenají slova ,trůn', ,princ'a ,vláda'. Zůstala mu jen chamtivost."
Poryv větru k nám zavál odporný červí puch a já jsem se rozkašlala. Taddy zakňoural a začal si mnout oči a nos.
,,Nezůstanu tady," prohlásila Mara. ,,Přivedla jsem vás sem, protože jste mě o to požádaly, ale tohle je zlé místo a bude to čím dál tím horší."
Obrátila se a zamířila po svahu dolů k městu, kterému se teď říkalo Hlad.
Podívala jsem se na Karoka, na jeho obrovské šedé články, které ležely mezi kopci a napůl zakrývaly hrad našim pohledům. Nebyly tu žádné stromy, rostliny, zvířata, ptáci, dokonce ani hmyz. Nos, oči a krk mě pálily od červích výparů.
,,Abychom se k němu mohly přiblížit, potřebovaly bychom plynové masky a gumové pláště," poznamenala Will.
,,Které nemáme," dodala Taranee.
,,Máte mě," ozvala se Hay Lin. ,,Dokážu vytvořit čistý vzduch - to je lepší než plynové masky."
,,Ale on je tak obrovský," otřásla se Taranee. ,,Jak můžeme bojovat s takovým monstrem?"
,,Určitě má nějakou slabinu," soudila Will.
,,Myslíš?" opáčila Irma. ,,Podívej se na něj! Vidíš snad nějaké slabé místo?"
,,Nech toho," okřikla jsem ji. ,,Jsme čarodějky."
Strážkyně Kondrakaru. Dohromady máme docela sílu, ne? Já osobně chci dát tomu chamtivému červu pořádně po čenichu!" Už kvůli Taddymu a Maře. kvůli zemi, Plamínkovi a jeho druhům a městu, kterému se nyní říkalo Hlad.
Will se na mě podívala a odhodlaně se usmála.
,,Správně," souhlasila, jako bychom byly naladěné na stejnou vlnu. ,,Ukážeme mu, co W.I.T.C.H. dovedou!"
Will se nám proměnila před očima. Už na sobě neměla tenisky, džíny a mikinu, ale stala se skutečnou čarodějkou. Pořád samozřejmě vypadala jako Will, jen byla vyšší, mrštnější, silnější a nekonečně magičtější. (A šaty měla taky úžasné - Tony Sacharino by zbledl závistí!) Will zvedla na okamžik ruce nad hlavu, připravená k boji. Stačil jediný pohled a bylo vidět, jak v ní pulzuje mocná síla.
Já to umím taky. Všechny to umíme. A za chvilku jsme se proměnily jako Will. Už jsme nebyly obyčejné holky, unavené, špinavé a zmatené.
Proměnily jsme se v opravdové W.I.T.C.H. - a cítily jsme se báječně.
,,Hmmm..." libovala si Irma. ,,Takhle je to mnohem lepší. Nevím jak vy, holky, ale já mám stochutí kopnout si do nějakého červa!"
Dostat se ke Karokovi ale nebylo vůbec lehké. Hay Lin se starala o to, abychom měly čistý vzduch a nemusely vdechovat odporné výpary, které ležely jako mhla mezi holými kopci, ale dobře jsem si včimla, že čím jsme byli k červovi blíž, tím větší ji to stálo úsilí.
,,V pořádku?" zeptala jsme se.
Se zatnutými zuby přikývla. ,,Zvládnu to," odpověděla. ,,Ale vzduchu se k červovi moc nechce.
Vlastně se ani nedivím."
Půda byla kluzká od nějakého šedého slizu.
Chodidla mě nepříjemně pálila. Postavila jsme se na jednu nohu a prohlédla jsem si podrážku druhé boty. Mírně se z ní kouřilo a začínala bublat.
,,Ten sliz je kyselina," vykřikla jsem. ,,Rozežírá mi boty!"
,,Moje taky," potvrdila Taranee. ,,Musíme s tím něco udělat."
Irma zvedla ruce.
,,Vyčistím nám cestu," prohlásila a přivolala proud vody. ,,Ustupte na starnu."
Voda za sebou zanechala zřetelný pruh, sice mokrý, ale zato bez slizu. Vykročily jsme po něm dál.
,,Díky, čarodějko Vody," řekla Will.
,,Rádo se stalo," odpověděla Irma a vesele se zašklebila. ,,Kdybys chtěla udělám ti vodní skluzavku. Tamhle dám bazén s palmami... a brzy se začnou jezdit mraky turistů."
Rozhlédla jsem se po holé, opuštěné krajině.
Bylo těžké představit si v ní turistické letovisko, ale Irma má neodolatelný smysl pro humor.
Vlekly jsme se dál a nakonec jsme se zastavily před šedou stěnou, nejmíň třikrát tak vysokou jako my a pokrytou neuvěřitelně tvrdými šupinami.
,,ještě si do něj chceš kopnout?" obrátila jsem se k Irmě.
,,Asi by to nebylo nic platné," svrštila obočí.
,,Ale jestli mu máme dát do čenichu, musíme napřed najít hlavu."
Kráčely jsme podél klikatící se stěny, která byla ve skutečnosti Karokovým tělem.
,,Irmo, ten sliz mi už zase rozežírá boty."
,,Uhm." Irma přivřela oči a soustředila se. Ze země začal vytékat malý a líný pramínek, který se ničím nepodobal jejím obvyklým tryskajícím gejzírům. Zahanbeně si ho prohlížela.
,,Omlouvám se," zamumlala. ,,Ani vodě se sem moc nechce."
,,To stačí," uklidňovala ji Will.
Will měla pravdu, i když sliz tu byl po kotníky hluboký a mazlavý jako bláto.
Šly jsme. A šly. A šly.
,,Kde má ten netvor asi konec?" prohodila znechuceně Irma.
,,Mara říkala, že hlava je někde na jihu," vybavilo se mi. ,,Nejdeme náhodou špatným směrem?"
Taranee se podívala na slunce, které skrz hustou mlhu výparů nebylo skoro vidět. ,,Ne," rozhodla nakonec a ukázala směrem, kterým jsme kráčely.
,,Jih je tamhle. A už to vážně nemůže být daleko, ušly jsme -"
Zmlkla a zastavila se, úplně ochromená leknutím.
I já jsem málem zkameněla.
Před námi se objevil temný zívající otvor, podobný jeskyni. Nahoře i dole měl řady hrotů a strop krabatý jako - patro nějaké obří tlamy.
,,No tohle," zašeptala jsem.
,,Zpátky," zavelela Will. ,,Utíkejte!"
Byl to dobrý nápad, protože tlama s hroty připravenými nás probodnout se k nám blížila na svoji velikost překvapivě rychle.
Klopýtaly jsme pryč po kluzké mrtvé zemi, abychom si zachránily holé životy. Hay Lin se vznesla a prostě letěla. Moc ráda bych to bývala udělala taky, ale bohužel mám křřídla jen na ozdobu. Tlama za našimi zády se zavřela a uslyšely jsme rachot přesypané hlíny a kamení, jak si Karok připravoval sousto k polknutí. Jen díky duchapřítomnosti a šťastné náhodě jsme neskončily v jeho jícnu taky. Ze všeho nejradši bych utekla do města, nebo radši až do Heatherfieldu. Ale měla jsem svoji hrdost. Nohy mi vypovídaly službu a v plících mě bodalo, jako by mi měly prasknout. Zastavila jsem se. A otočila se.
Ze vzdálenosti sta metrů nás pozorovala obrovská trojhraná hlava. Oči barvy bláta, větší než arkýřová okna hradu nad námi, na nás hladově civěly. Karok zvolna otáčel špičkou ocasu, která ležela nedaleko jeho hlavy, jako kočka při lovu.
,,Našly jsme jeho čenich," supěla Irma. ,,Kdo si chce bouchnout jako první?"
Žádná z nás se k tomu neměla.
,,Musíme na něho udeřit společně," řekla nakonec Will. ,,Se vším, co máme."
Přikývla jsem. ,,To je jediný způsob."
Irma zvolala na pomoc Vodu. Hay Lin Vzduch. Kolem Taranee tančily plamínky Ohně, z Will vyzařovala čistá Energie. A já položila dlaň na Zem a žádala zbědovanou půdu Fylie, aby se vzchopila a bojovala. ,,Teď," řekla Will. ,,Teď."
Vrhly jsme proti němu všechno... každou špetku síly a magie, kterou jsme měly. Tloukly jsme do něj vichřicí, plameny a proudy vody, rozdíraly mu kůži lavinami kamení a blesky.
Nejprve se mírně stáhl, jako bychom ho zaskočily. Potom se mu oči chtivě zaleskly. Otevřel tlamu a všechno naráz spolkl.
ohromeně jsme civěly na obřího červa.
,,Spolkl to," hlesla Will. ,,Prostě to spolkl."
Červ se před našima očima nadouval a rostl, nasycený energií, kterou jsme do něj vlily.
,,Doufám, že se mu z toho udělá špatně," vykřikla divoce Irma. ,,Doufám, že praskne."
Přála jsem si totéž, ale nezdálo se, že by nám červ chtěl vyhovět.
,,jak ho můžeme porazit?" zeptala se Taranee a hlas se jí zachvěl. ,,Jak můžeme vůbec porazit něco takového?"
,,Nevím," pokrčila Will odevzdaně rameny.
,,Třeba to nejde. Možná že jsme poznaly tvora, nad kterým nedokážeme zvítězit."
Ruka, kterou jsem se snažila čerpat sílu ze Země, mě pálila. Obrátila jsme ji dlaní k sobě. Kůži jsem měla zrudlou a opuchlou.
,,Tohle místo je nemocné," zašeptala jsem.
,,Nevím, jestli se ještě někdy uzdraví."
Najednou se přede mnou roztančilo zelené světýlko a zalilo mi ruku svou září, která trochu zmírnila bolest.
,,Plamínku!" zavolala jsem překvapeně.
,,Plamínku, kde se tu bereš? Tady je to pro tebe moc nebezpečné..." Přesto jsem mu byla vděčná, že za mnou přišel. I když měl starch tak velký, že jsem se ho mohla skoro dotknout, vřelým přátelstvím a důvěrou v moje síly ho dokázal překonat.
Pomoc. Pomoc zemi.
Byl to slib a zároveň prosba.
,,Pomůžu," zašeptala jsem. ,,Pomůžu."
Jenže jsem nevěděla jak. Červ byl obrovský a nenasytný, a kdybychom na něj ještě jednou zaútočily, jen bychom mu dodaly víc energie. Jeho žravost neměla konce.
Neměla konce...
Vtom jsem si vybavila, co mi řekla Mara: Jakmile se do něčeho pustí, hltá, dokud to celé nespolkne - myslím, že ani nedovede přestat.
,,Holky," řekla jsem pomalu, ,,mám nápad..."
Žádné komentáře:
Okomentovat