7. KAPITOLA - ŘÍŠE TISÍCE ŘEK
Kousek dál se tunel rozšiřoval do velikánské oválné jeskyně. Přestože sluneční paprsky nemohly proniknout silným ledovým stropem, nebyla tu úplná tma. Čtyři Strážkyně se zastavily těsně před ústím chodby do rozlehlé podzemní místnosti a přitiskly se ke stěně. Will, která šla vepředu, nakoukla do jeskyně a zašeptala: "Uprostřed stojí něco jako veliký trůn a na něm sedí nějací tvorové. Myslím, že jsou dva, ale nejsem si jistá. Na zemi se válejí další-vypadají jako nějací zvláštní červi."
Irma se zvědavě protlačila dopředu. Když zahlédla ta podivná stvoření, málem vyprskla smíchy. Po podlaze se plazily jakési motýlí larvy na krátkých nožkách!
"No, myslím, že ti nebudou nebezpeční," poznamenala pobaveně.
Jakmile dívky vystoupily zpoza rohu, všimlo si jich jedno z neznámých stvoření, sedících na trůnu.
"Podívej, Fialko, tys tomu nevěřila a ony už jsou zatím tady!" V tu chvíli se k nim začaly hrnout desítky těch zvláštních tvorů. Nebyli o moc vyšší než pětileté děti, a když se přikolébali blíž, Strážkyně zjistily, že v obličejích vypadají úplně jako normální lidé-jenom několikrát menší. Jejich těla působila jako obří motýlí larvy, protože každý měl na sobě několik vrstev oblečení. Nebýt zlatých kudrnatých plnovousů, které si pěstovali všichni muži, nikdo by nepoznal, kdo je muž a kdo žena.
"Vážně to jsou ony?" tázali se maličcí lidé a zvědavě si Strážkyně prohlíželi.
"Ehm, to záleží na tom, koho myslíte," odvětila Taranee přátelsky.
"Samozřejmě, že to jsou ony," zavrčela netrpělivě jedna z žen na trůně. Byla to ta, která si jich všimla jako první. "Říkala jsem vám přece, že Fialka dostala od Věštce magické předměty, a těmi teď přivolala Strážkyně." Odmlčela se a s pomocí několika dalších žen se sesunula po ledové skluzavce, která se vinula po jedné straně trůnu. Pak zamířila ke čtyřem dívkám a její soukmenovci před ní uctivě ustoupili.
"Kde je ta pátá?" Prudce se otočila k trůnu. "Fialo, kde je ta poslední? Ta se silami Země. Měla to být blondýnka, pokud vím. Že tys to zase popletla!"
Druhá žena mrštně sklouzla dolů z trůnu a přistoupila ke Strážkyním. "Ty máš pořád spoustu řečí, Růžo, ale co o tom ve skutečnosti víš? Nic! Tak snad abys raději mlčela!" Samým rozčilením zatřásla hlavou tak silně, až se Hay Lin bála, aby jí neupadla. "Říkala jsem ti, že to nebude fungovat, ale ty ne-pořád si meleš svou."
"Jsi hloupá, Fialko. Přece sama vidíš, že se to podařilo." Růženka významně pohlédla na dívky. "Jste Strážkyně, nebo snad ne?" Will, Irma, Taranee a Hay Lin přikývly a drobounká žena si spokojeně složila ruce na prsou. Protože však měla na sobě tolik oblečení, působilo její gesto poněkud groteskně. "A proč jste s sebou nevzaly i tu pátou? Abych pravdu řekla, její síly potřebujeme ze všeho nejvíc."
"Ty jsi tak neuvěřitelně zabedněná, Růženo!" rozkřikla se Fialka. "Slyšíš jen to, co se ti hodí."
"Chceš snad říct, že jsem hloupá?" Růženka se rázně rozkročila, dala si ruce v bok a vzdorovitě vystrčila bradu. "Jestli je tu někdo hloupý, já to určitě nejsem!"
"No jasně, ty jsi tady ta nejchytřejší, jako obvykle!" Fialka se nakvašeně otočila čelem vzad a odkolébala se zpátky k trůnu. Aby se dostala nahoru, musela celý trůn obejít a vystoupat po malých schůdcích. Ale Růženka ji nehodlala nechat na pokoji a za neustálého nadávání zpupně dusala za ní.
Will se znaveně rozhlédla po svých družkách. "Získat nějaké užitečné informace od těchhle dvou, to bude fuška," poznamenala.
"Ale stejně se o to musíme pokusit." Taranee předstoupila před trůn, na kterém se ještě stále hádaly dvě maličké ženy.
"Nechte toho!" rozkřikla se přísným nesmlouvavým hlasem. Růženka a Fialka vmžiku zmlkly a zůstaly na tmavovlasou dívku vyjeveně zírat. "Mohly byste nám prosím všechno vysvětlit?"
"To Fialka, ta s tím začala," vyhrkla Růženka.
"Mě nezajímá, kdo s čím začal," přerušila ji Taranee. "Jsme tu, abychom vám pomohly v boji proti Ledové královně a jejímu Sněžnému drakovi, ale jak můžeme něco podnikat, když vůbec nevíme, co se tu stalo?"
"Ale kde je ta pátá Strážkyně?" naléhala znovu Růženka, ale tentokrát už o dost mírněji.
"Podle toho, co říkal Věštec, ji zajala Ledová královna." Irma se postavila vedle Taranee a upřela na Fialku přísný pohled. Ta znejistěla a honem sklopila hlavu.
"To ten kruh," fňukla. "Byl přerušený." Zdvihla hlavu a pohlédla na Irmu velkýma uslzenýma očima. "Nedokončila jsem ho, protože se objevil Sněžný drak a já jsem se ho moc bála." Usedavě se rozplakala a Růženka ji konejšivě objala kolem ramen. "Neplač, Fialenko. Té obrovské příšery se bojíme všichni."
"To ano, ale já jsem pak ztratila jeden z Ledových květů," vzlykla Fialka tak zoufale, že jí bylo jen stěží rozumět. "Co když ho Ledová královna našla a použila?"
"A co ty ostatní Ledové květy, které vám dal Věštec?" zeptala se Hay Lin.
Za hlasitého pofňukávání zalovila Fialka v nesčetných vrstvách svého oblečení a vytáhla čtyři stříbrné řetízky se třpytivými ledovými květy.
Taranee zalapala po dechu. "Vypadají úplně jako ten přívěsek, co měla Cornelia na krku na maškarním plese!"
"Takže ty jsi ty ostatní květy neodeslala?" obořila se Růženka na svou sestru. "To znamená, žes mi lhala!"
"Ale vždyť tys mě vůbec neposlouchala. Pořád jsi mě jen přerušovala, a tak..." Netrvalo dlouho a obě svéhlavé ženy se opět trpce hádaly.
"To by stačilo!" Sestry se zarazily a už ani nemukly. Will pohlédla obdivně na Taranee. Vždycky ji překvapilo, jak se tahle drobná jemná dívka dokáže rozhorlit.
"Ale pokud vás nepřivolala Fialka, jak to, že jste tady?" zeptala se nechápavě Růženka.
"Poslal nás Věštec," odpověděla Irma.
"Můžete nám pomoct, i když jste jen čtyři?" vyhrkla s nadějí v hlase Fialka.
"Největší sílu máme, když se spojíme všechny dohromady, ale i takhle uděláme všechno pro to, abychom vám pomohly," pravila Will a zahleděla se na dvě znesvářené sestry. "Ale jenom když nám řeknete-bez dohadování-co se tu přihodilo," dodala rezolutně.
"Začneš, sestřičko?" vyzvala Růženka Fialku, ale ta si jen rozmrzele povzdychla a celá nesvá si začala pohrávat s cípem vlněného svetru.
"Víte, my nemáme zrovna moc času," podotkla Irma netrpělivě. "Ve skutečnosti máme velký strach o naši kamarádku, která se vaším přičiněním ocitla v moci Ledové královny. Takže už, prosím vás, konečně začněte..."
Fialka se celá roztřásla. "Není to snadné, když na mě takhle křičíte," popotáhla a utřela si nos do rukávu.
"Začněte hezky od začátku," vybídla ji přívětivě Hay Lin a vyslala k ní něžný hřejivý vánek. Zdálo se, že to Fialce připomnělo něco moc příjemného, protože se náhle celá rozzářila. Čarodějky se při pohledu na ni také usmály a chvilku nato propukly Fialka s Růženkou ve šťastný řičivý smích. Netrvalo dlouho a celá místnost se naplnila zvonivým jásotem všech malých lidiček, kteří se tu skrývali.
"Ach, to je krásné, moct se zase svobodně smát," poznamenala Fialka a spokojeně si pohladila břicho. "Už si na všechno docela jasně vzpomínám. Takže..." ukázala na Růženku, "tohle je moje sestra, Jsme královny Říše tisíce řek." V tu chvíli jí ale úsměv z tváře opět zmizel. "Tedy byly jsme-dokud se neobjevila Ledová královna."
Růženka pokračovala: "Tenkrát nevypadala tak jako dnes. Byla to pouze nevídaně krásná žena s velkým bílým psem. Byla velmi milá a dokázala vytvořit ty nejnádhernější květy."
"Jenže ty byly vyrobené z ledu," přerušila ji Fialka, "takže se brzy zase roztopily."
"Byly skutečně překrásné," povzdychla si Růženka.
"Ano, ty ses jimi od začátku nechala očarovat, byla jsi z nich úplně unešená!" Fialčin hlas byl čím dál příkřejší. "A bylas to ty, kdo jí dovolil udělat si v jednom z temných údolí zahradu ledových květů."
"To sice ano, ale když jsem se pak podivovala, že je ten její pes den ode dne větší a větší, říkala jsi, že se mi zase něco zdá."
"To není pravda! Já jsem si všimla, že se z něj stává ohromný drak, a..."
Růženka jí skočila do řeči: "Ale prosím tě! Snad mi tu nechceš..."
"Dost! Vy dvě jste horší než můj mladší brácha a jeho kamarádi," vykřikla rozezleně Irma. "Jestli se ještě jednou pohádáte, nepomůžeme vám!"
"Ale co Cornelia?" namítla zděšeně Hay Lin.
Irma protočila panenky. "Na první pohled se pozná, že nemáš žádné sourozence. Stačí jen pohrozit-to vždycky stoprocentně funguje." Pohlédla rozverně na dvě drobné paní, které se mezitím chytily za ruce a teď tu stály celé roztřesené.
"Dobrá, dobrá, už se nebudeme hádat," prohlásila Růženka a pokračovala v líčení, jak se budoucí Ledová královna postupně zmocňovala čím dál většího území Říše tisíce řek. Ženy jim také vyprávěly, jak se mezi těmi, kdo se stýkali s Ledovou královnou a jejím Sněžným drakem, začaly rozmáhat sváry, rozkoly a pomluvy.
"S každým kousíčkem země, který ta bezcitná žena pokryla sněhem a ledem, rostla její moc nad naší říší," zašeptala rozechvěle Fialka.
"Nejhorší to bylo s těmi, které zasáhl palčivý dech Sněžného draka. Jejich srdce se proměnila v čirý led a od té doby se nestarali o nic jiného než o vlastní prospěch." Růženka se naklonila ke Strážkyním a zašeptala: "Dokonce se říká, že koho Ledová královna políbí, ten dočista zapomene na všechny, kteří mu byli drazí."
Fialka souhlasně přikývla. "Všichni, kdo podlehli její moci, jsou vězněni v jejím paláci."
"Než jsme si uvědomily, jak je to vážné, bylo už pozdě. Téměř celá říše byla pohlcena jejím bezcitným ledem. My jsme poslední, komu se podařilo uniknout."
Fialka rozhodila bezradně rukama. "Ale, nemůžeme tady zůstat navždy, a přestože máme na sobě tolik vrstev oblečení, chladná moc Ledové královny se stejně začíná vkrádat do našich srdcí." Pohlédla posmutněle na svou sestru. "Jinak bychom se takhle pořád nehádaly."
Růženka zavrtěla hlavou. "Nebo bychom se aspoň snadněji usmiřovaly-tak, jako předtím, než sem přišla ta zlá žena." Obě sestry propukly v usedavý pláč a padly si do náruče, jako by se měly navždy rozloučit.
Strážkyně si vyměnily nejisté pohledy. Teď už sice věděly, co se tu stalo, ale pořád neměly žádnou jasnější představu o tom, co by měly podniknout. Růženka a Fialka stále plakaly a brzy se i všichni ostatní maličcí lidé topili v hořkých slzách.
Will si hlasitě povzdechla a vzala Růženku za ruku. "Víme, že je to pro vás velice bolestivě, ale jak už říkala Irma, potřebujeme vaši pomoc. Rády bychom porazily Ledovou královnu a vysvobodily Cornelii, ale nevíme, jak na to."
Růženka si otřela uslzené oči a odvětila: "Čím více je v říši ledu, tím větší je její síla. Zničila naši zemi svým bezcitným chladem..." Její hlas se opět rozechvěl. "Zabila všechny květiny, stromy a keře. Kéž bychom mohli získat naši nádhernou zelenou krajinu nazpátek!" S těmi slovy se znovu usedavě rozplakala a s ní i všichni ostatní.
"Abychom se zbavily ledu, musíme probudit zem, která je pod ním uvězněná. Ale to nedokážeme bez Cornelie." Will musela téměř křičet, aby ji její kamarádky v tom neustávajícím nářku slyšely. "To znamená, že ze všeho nejdřív ji budeme muset vysvobodit."
Irma přikývla, zamračila se a chytila Fialku kolem pasu. Nadzdvihla ji z trůnu a postavila ji před sebe na ledovou podlahu. Fialka se stále nemohla uklidnit a proudy slz jí stékaly po tvářích na vlněný svetr.
Irma ji chytila pevně za ramena a lehce s ní zatřásla "Teď přestaňte brečet a řekněte nám, jak se dostaneme do paláce Ledové královny."
Fialka ještě párkrát popotáhla, ale pak se vzchopila a odvětila: "Můžeme vás tam dovést."
"Cože?" vytřeštila Will nevěřícně oči. "Chcete říct, že si můžete kdykoli napochodovat ke Královně?"
"Ach, to ne!" vyhrkla Růženka zděšeně. "To by nás hned proměnila." Naklonila hlavu na stranu a v jejích očích se objevil šibalský výraz. "Ale podařilo se nám najít skvělé místo na špehování." Pohlédla důležitě na Strážkyně, ale ty ji jen netrpělivě pobídly, aby pokračovala. "Je to pod královniným trůnním sálem. Když stojíte v ledovém tunelu pod palácem, slyšíte všechno, co se nahoře odehrává." Otřásla se. "Ale my tam moc často nechodíme, protože je tam hrozná zima. A taky se bojíme, že by nás mohl vyčenichat Sněžný drak."
"Zaveďte nás tam!" zavelela Will a sundala z trůnu i Růženku.
Žádné komentáře:
Okomentovat