6. kapitola - Kde je Cornelia?

6. KAPITOLA - KDE JE CORNELIA?

Trvalo několik minut, než se jim podařilo dozvonit se k Haleovým.

"Přece ještě nemůžou být v posteli," zabručela Irma netrpělivě.

"Prosím, kdo je tam?" Byl to Corneliin hlas.

"To jsme my. Můžeme dovnitř?" Will už držela kliku od vchodových dveří a čekala, až jim Cornelia bzučákem otevře.

"Ehm, to není zrovna nejlepší nápad. Já... není mi moc dobře a..."

"Corny, otevři ty dveře, je ti to jasné?" rozkřikla se nesmlouvavě Taranee.

"No, ehm... tak dobře, pojďte dál."

Když vystoupaly po schodech až ke Corneliinu bytu, musely znovu zazvonit a chvíli čekat, než jim konečně otevřela. Nechala však zamčený bezpečnostní řetěz a opatrně vykukovala zpoza přivřených dveří.

"Ihned nám otevři!" přikázala jí netrpělivě Will.

Štíhlá blondýnka je váhavě pustila do bytu. Napoleon se objevil v chodbě, jakmile uslyšel jejich hlasy, a Will si hned všimla, že se své paničce úzkostlivě vyhýbá.

"Proč jsi nepřišla na ten večírek?" zeptala se záludně.

"Na večírek? Jo, aha, večírek... no, to víte, nebylo mi dobře a..."

"Ty nejsi Cornelia. Jsi její astrální kapka," vyhrkla Irma bez rozmyšlení.

"A co má být? Na tom není nic špatného, nebo snad ano?" Astrální kapka si vzdorovitě složila ruce na prsou a v tu chvíli byla jejich skutečné kamarádce tak podobná, až by to jednoho rozesmálo. Ale Taranee se nenechala rozptýlit.

"Kde je Cornelia?"

"To vám nesmím říct."

"Ale prosím tě. Nám to přece říct můžeš," pravila Hay Lin naléhavě a vrhla na Corneliinu dvojnici prosebný pohled. "Máme strach, že je Cornelia ve vážném nebezpečí. Jestli ji nenajdeme, nemusela by se už nikdy vrátit a ty bys tu musela navždy zůstat."

Představa, že by mohla nahradit skutečnou Cornelii, se astrální kapce docela zalíbila, ale pak si to rozmyslela a odvětila: "Tak dobře, ale doufám, že z toho nebudu mít problémy, až se vrátí. Řeknu jí, že jste mě donutily."

"Tak už to vyklop!" obořila se na ni Irma a musela se hodně ovládat, aby na tu dívku, co se podobala jejich kamarádce jako vejce vejci, nezačala hystericky křičet.

"Říkala, že musí zachránit Lilian. Proto odešla."

"Lilian?" To dívky naprosto zmátlo.

"Co s tím má společného Lilian?" Taranee přivřela oči a vrhla na astrální kapku podezíravý pohled.

"Nemám tušení," rozhodila Corneliina dvojnice bezradně rukama. "To, co říkala, nedávalo moc smysl."

"Víš aspoň, kam šla?" zeptala se Hay Lin netrpělivě.

Astrální kapka pokrčila rameny. "Říkala něco o nějakém Ledovém květu a o hlase, který jí přikázal, aby vešla do jiného světa, jinak se Lilian přihodí něco zlého, a..." zarazila se.

"Dořekni to!" sykla Irma.

"... a že s sebou za žádnou cenu nesmí vzít ostatní Strážkyně."

Čtyři dívky si vyměnily významné pohledy. "Napadlo vás to, co mě?" zeptala se Will. Ostatní přikývly a vzápětí přivolaly své astrální kapky.

"Dobrá," prohlásila Taranee. "Každá se vraťte domů a běžte si hned lehnout. Kdyby se vás někdo ptal, jaký byl večírek, řekněte, že to bylo báječné a že jste hrozné unavené."

"Jaký večírek?" zeptala se astrální Irma.

"Maškarní ples," odvětila Irma a chtěla se pustit do podrobnějšího vysvětlení, ale Taranee ji zarazila.

"Obávám se, že nemáme moc času. Musíme si pospíšit do Kondrakaru."

Těší mě, že jste přišly tak brzy. Věštcův jemný hlas k nim pronikl ještě dřív, než si jasně uvědomily, že už jsou v Kondrakaru.

"Víš, kde je Cornelia a co se jí přihodilo?" pohlédla Irma tázavě na nejmoudřejší bytost v říši uprostřed nekonečna. Věštec přikývl a laskavě se na nedočkavou dívku usmál.

Byla zajata zlou Ledovou královnu, která s pomocí mocného Sněžného draka zpustošila jeden celý svět.

"Ale proč odešla bez nás? Co se jí stalo?" Taranee zpražila Irmu pohledem a ta si netrpělivě povzdychla, ale Věštec jí položil ruku na rameno a pravil: Je v pořádku, že máš strach o svou kamarádku.

Věnoval jim přátelský pohled a pokračoval: Opět jste prokázaly, že jste opravdové přítelkyně. Mohly jste počkat až na ráno, ale vy jste se rozhodly jednat co nejrychleji. Posaďte se a já vám všechno povím. Na chvilku se odmlčel a pak se pustil do vyprávění. V jednom z dalekých světů leží Říše tisíce řek. Kdysi to bývalo jedno z nejkrásnějších míst celého vesmíru, překypující životem, plné bujných květů a obývané tím nejrozvernějším národem, jaký kdy kde žil. Tito lidé si dokázali užívat celý svůj život jako malé děti, ze všeho se radovali a nikdy se kvůli ničemu nehádali. Po tváři mu přelétl letmý úsměv. Všichni bychom měli umět žít takovým bezstarostným životem. Pak ale opět zvážněl. Jednoho dne však mezi ně přišla zlá Ledová královna a s pomocí Sněžného draka celou říši vyplenila. Tam, kde se dřív rozprostíraly překrásné zahrady a parky, leží dnes pustá ledová poušť. Mnozí lidé podlehli královninu kouzlu a začali jí věrně sloužit, ale některým se podařilo uniknout a od té doby se před její nezměrnou mocí skrývají. Věštec se opět na chvíli odmlčel a pak pokračoval: Věnoval jsem jim pět Ledových květů, aby vás mohli jejich prostřednictvím požádat o pomoc. Z nějakého důvodu byla přivolána jen Cornelia, ale zdá se, že se Ledového květu zmocnil někdo, komu se neměl dostat do ruky, a tak se vaše kamarádka dostala do područí Ledové královny. Věštec se tvářil velmi ustaraně a posmutněle zavrtěl hlavou. Lidé z Říše tisíce řek nikdy nebrali své čarovné schopnosti příliš vážně. Po tváři mu znovu přelétl úsměv. Až donedávna k tomu neměli důvod.

"To znamená, že jsme teď všechny měly být v Říši tisíce řek a bojovat proti Ledové královně a Sněžnému drakovi?" zeptala se Will.

Věštec přikývl.

"Ale proč nám o tom Cornelia nic neřekla?" vyhrkla nechápavě Taranee.

To má také na svědomí Ledová královna, odvětil Věštec. Jakmile někdo propadne její moci, začne mu být zima a má pocit, že je úplně sám. Jednoduše zapomene, že jsou na světě lidé, kterým na něm záleží a kteří mu chtějí nezištně pomoct. Ze všech ošidných kouzel té mrazivé dámy je tohle to nejzákeřnější.

"A Cornelia je tam úplně sama a ještě k tomu v moci té ohavné Ledové královny?" Irma se prudce zdvihla a začala rozhorleně přecházet po místnosti sem a tam.

"A představte si, jak se musí bát o svou sestřičku," dodala Hay Lin.

Mudrc z pevnosti Kondrakaru na chvíli zavřel oči a zamyšleně přikývl. Víte, co musíte udělat.

"Ano! Na co ještě čekáme?" Will rychle vytáhla Srdce Kondrakaru a ostatní na něm položily ruce. Jen matně zaslechly, jak jim Věštec přeje hodně štěstí v bitvě proti Ledové královně, a pak už se nechaly strhnout mocným vírem času do neznáma.

"Brrr, to je zima," otřásla se Irma. "Tady by se nám hodila polární verze našich W.I.T.C.H. úborů." Podívala se na své sporé oblečení a pokusila se stáhnout si přiléhavé tílko přes břicho.

Taranee položila Irmě ruce na ramena a vyslala do jejího těla vlnu tepla. "Potřebuje ještě někdo trochu zahřát?" zeptala se a Will s Hay Lin se obě dychtivě přihlásily.

Ocitly se v nádherné krajině. Kam oko dohlédlo, všude se rozprostíraly široké zasněžené lány a v čirých paprscích studeného slunce se všechno třpytilo, jako by tu ležely miliony vybroušených drahokamů. "Je to tu krásné, to se nedá popřít," poznamenala Will, "ale taková zima... Co podnikneme?"

"Nejdřív bychom měly najít ty, kteří se skrývají před Ledovou královnou," rozhlédla se pátravě Hay Lin.

"Hm, tady asi nebudou mít žádné turistické informace, co?" podotkla Irma a zastínila si oči před oslnivou bělostnou září nekonečných sněhových plání. V dálce zahlédly nízké oblé kopce, pokryté hustým zeleným lesem. Taranee na ně ukázala a pravila: "Kdybych se chtěla ukrývat před zraky mocné královny a jejích nohsledů, vybrala bych si aspoň trochu kopcovitější místo. Zkusíme to v tom lese."

Větve byly obsypané velkými listy, ale ty byly obalené tenkou vrstvičkou ledu. Will se jednoho z nich zvědavě dotkla prstem. "Au!" vyjekla, strčila si prst do pusy a vysála z rány nasládlou krev.

Irma taky neodolala, dotkla se neuvěřitelně ostrého listu a stejně jako Will se o něj pořezala.

Taranee přeběhl mráz po zádech. "Tady se mi teda vůbec nelíbí," poznamenala a celá se otřásla. V tu chvíli se nad lesem ozvalo hrozivé zakvílení.

"Pozor!" vykřikla Hay Lin a bleskurychle se skrčila pod jedním z keřů, aby se schovala před Sněžným drakem, který se zničehonic objevil nad zmrzlými korunami stromů. Byl obrovský a ledové šupiny na jeho těle se třpytily a zářily jako vybroušené diamanty. Plachtil nad zledovatělým lesem a pokaždé, když prudce mávl svými širokánskými průsvitnými křídly, přeběhl dívkám mráz po zádech. Chytily se pevně za ruce a Taranee se jen stěží podařilo udržet je v teple.

"Nemyslete si, že unikneme moci Ledové královny!" ozval se pronikavý hlas a dívky se začaly vystrašeně rozhlížet, kdo to promluvil. Vtom se Drak spustil těsně nad jejich úkryt, a nebýt hustých větví, obalených zmrzlými listy, byl by je určitě odhalil. Na okamžik spatřily velmi krásnou paní, jak sedí té bílé stvůře za krkem.

"Vím, že jste tady. A brzy vás vás budu mít ve své moci, stejně jako všechny ostatní pošetilce této země." Žena se rozesmála mrazivě bodavým hlasem, až z toho dívkám tuhla krev v žilách.

"Co teď?" špitla Taranee.

"Musíme odtud pryč. Schováme se a budeme svou protivnici špehovat, abychom zjistily, jak na ni."

"To zní rozumně," přikývla Hay Lin souhlasně.

"Na komplimenty teď není čas. Utíkejte!" zvolala Will a co nejrychleji vyrazila úprkem mezi stromy. Ostatní uháněly hned za ní.

Ale Sněhový drak s Ledovou královnou na hřbetě je zahlédl, a když se dívky na okamžik ocitly na malé lesní mýtince, ihned zaútočil. Z jeho tlamy vyšlehl oslňující plamen a jako zmrzlá ohnivá střela se řítil přímo na ně. Čarodějky se na poslední chvíli rozutekly do všech stran a zákeřnému dračímu plameni tak unikly.

"Taranee, udělej něco!" vykřikla Hay Lin, když opět zaběhly do bezpečí mezi stromy. Snědá čarodějka přivolala síly Ohně a namířila na bílého draka plamennou střelu. Ohlušující neartikulovaný skřek je ujistil, že se Taranee strefila, ale chvilku nato se už okřídlená stvůra opět vznesla do vzduchu a pokračovala v pronásledování. "Ještě, Taranee, ještě!" povzbuzovala ji Will a dodala udýchaně: "Možná jsem se měla na hodinách tělocviku trochu víc snažit..."

Taranee vystřelila na ohavného draka další ohnivou kouli a ta znovu neomylně zasáhla svůj cíl.

"Tohle ho jen na chvilku zdrží. Budeme muset vymyslet něco jiného!" vykřikla Taranee v bezhlavém úprku. Rozzuřený vřískot ledové bestie ostatní snadno přesvědčil, že má čarodějka Ohně pravdu.

"Teď bychom potřebovaly Cornelii-ta by nás mohla skrýt pod zem," podotkla Irma a udýchaně dusala těsně za ostatními. "Co takhle pořádnou bouřku, Hay Lin-to by ho mohlo zdržet..."

V tu chvíli však čarodějce Vody zmizela zem pod nohama. Začala zoufale máchat rukama i nohama, ale nic to nepomohlo. Řítila se úzkým tunelem kamsi pod sněhovou pokrývku. "Jauvajs!" zabručela, když dopadla na tvrdou zem. Vysoko nad sebou viděla tváře svých tří kamarádek.

"Jsi v pořádku?" Ve stěně ledové šachty spatřila zvětšený obraz Taraneeina ustaraného obličeje.

Přikývla a vydrápala se na nohy. Krvelačné dračí kvílení se ozývalo čím dál blíž. Ostatní dívky si vyměnily bezradné pohledy. Irmu tu za žádnou cenu nemohla nechat-ale co si počít?

"Skočte!" zašeptala Will a jako první se spustila do jámy za Irmou. Ostatní dlouho neváhaly a dobře udělaly, protože Sněžný drak na ně vzápětí vyslal další žhnoucí plamen. Dívky se chytily za ruce a z posledních sil utekly do ledového tunelu, který vedl z šachty kamsi do neznáma. Když už nemohly dál, vyčerpaně se svalily na mrazivou zem.

"Dokázaly jsme to," vydechla po chvilce obdivně Will a s úsměvem se posadila. "Unikly jsme Ledové královně a Sněžnému drakovi!"

"To jo, ale jedné věci nerozumím," namítla Irma a na chvíli se zamyslela. Ostatní zvědavě čekaly, co z ní vypadne. "Jak to, že Hay Lin nepropadla sněhem? Ona tu díru klidně přeběhla a já jsem spadla dovnitř." Irma vrhla na Hay Lin podezíravý pohled, ale čarodějka Vzduchu se jen znaveně pousmála. "Copak vážím o tolik víc než ty?" Irma se štípla do obnaženého břicha. "Hm. Možná jsem vypila trochu moc mléčných koktejlů a snědla moc hranolků." Zamračila se, ale hned se zase celá rozzářila a dodala čtverácky: "Ale chutnaly báječně!"

Ostatní dívky se upřímně rozesmály a pak už všechny zase pokračovaly v cestě dlouhou podzemní chodbou. Netrvalo dlouho a dorazily na místo, kde se tunel dělil na tři menší chodbičky.

"Kde to vlastně jsme? A jak se odsud dostaneme?" Will pohlédla tázavě na své družky.

"Nemám tušení," odvětila Taranee a na chvilku se zamyslela. "Ale měly bychom najít ty, kteří se skrývají před Ledovou královnou. Je docela dobře možné, že se schovávají někde tady." Zavřela oči a usilovně se soustředila.

"Nedaleko odsud jsou nějací lidé." Zhluboka se nadechla a zamířila sílu svých myšlenek na neznámé postavy.

"Nedokážu zjistit, co si myslí, ale vím, že nejsou daleko." Otevřela oči a ukázala na tunel po levé straně. "Myslím, že musíme jít tudy."

Zanedlouho narazily na další křižovatku a tentokrát zvolily pravou chodbu.

"Jsem si naprosto jistá, že tady jsme už byly," poznamenala Hay Lin, když už nějakou dobu bezvýsledně bloudily.

Will přikývla. "Taky mám ten pocit."

"Co si počneme?" povzdychla si Taranee. "Vím stoprocentně, že tu někde jsou, ale myšlenky se možná pohybují jinými cestami, než kam se dostaneme my."

"Tohle je všechno z ledu, ne?" zeptala se zničehonic Irma a dotkla se rukou nablýskané zdi. "Taranee, mohla bys kousek té stěny rozpustit?"

Drobná tmavovláska sevřela do dlaně kousek ledu a rozehřála ho do Irmina živlu. Čarodějka Vody nastavila ruku, a když jí Taranee přelila pár studených kapek do dlaně, soustředěně se do nich zaposlouchala. Voda za chvilku znovu ztuhla do pevného ledu, ale to už Irma měla, co potřebovala.

"Je to tak," prohlásila. "Jsou tu lidé a ta voda... není šťastná-nechce být zmrzlá. Ráda by nám pomohla, ale nemůže." Rezignovaně pustila hrudku ledu na zem.

Taranee se zamračila. "Co kdybych postupně rozpuštěla kousky ledu podél chodby... Dokázaly by nás vést?"

"Můžeme to zkusit," odvětila Irma. Od té chvíle pokaždé, když se ocitly na křižovatce více tunelů, zeptaly se Vody, kterým z nich se mají vydat.

Konečně zaslechly hlasy a na konci chodby, do níž právě zahnuly, spatřily plápolající světlo. Taranee, která šla jako první, se zastavila. "Možná bychom si to místo měly trochu prozkoumat, abychom se nevyřítily mezi lidi, o nichž nic nevíme."

"Já to zařídím," nabídla se Hay Lin a vyslala tunelem jemný poryv neslyšného vánku. Chvilku nato ho přivolala zpátky. Ostatní napjatě čekaly, co se dozvědí.

"Je to rozlehlá místnost a uvnitř jsou nějaké živé bytosti. Nezdá se, že by to byly nějaké příšery nebo cokoli nebezpečného, ale nic podrobnějšího nevím." Hay Lin se rozhlédla po svých kamarádkách. "Mám to zkusit ještě jednou?"

"Ne, jdeme tam," prohlásila rozhodně Will a pevně sevřela Srdce Kondrakaru. "Ale držte se u mě, kdybychom náhodou potřebovaly spojit své síly."